Vrbenský si Paříž užívá. Byla by paráda se tady jako dospělý vrátit, hlásí. Titul přeje Nadalovi a Plíškové

5. 6. 2017 - Jan Šimek

PŮVODNÍ ZPRAVODAJSTVÍ Z PAŘÍŽE: Premiéru na juniorském grandslamu už má za sebou. Na začátku roku dokráčel do třetího kola Australian Open. Teď má před sebou další velkou výzvu – prosadit se na Roland Garros, kde s přehledem zvládl úvodní zápas.

V něm si poradil s ukrajinským tenistou Nikitou Maštakovem v poměru 6:3 a 6:2. „Znám ho, objížděli jsme stejné turnaje, ale nikdy jsme spolu nehráli. Věděl jsem, s čím do zápasu půjdu. S trenérem jsme si říkali, že mám hrát aktivně a bez chyb. Pár jich tam ještě bylo, ale jinak jsem hrál dobře. Využil jsem šance. Navíc protihráč hrál první grandslam,“ připomíná.

Do dějiště French Open dorazil teprve nedávno. „Přiletěli jsme v pátek večer, ale líbí se mi tady,“ říká vítěz prestižní Pardubické juniorky.

Aby ne. V areálu může narazit na největší tenisové hvězdy světa.

„Zatím jsem jich ještě mnoho nepotkal, ale je pěkné si tady s nimi zahrát turnaj. Můžu se koukat na tréninky a něco nového se od nich naučit,“ přibližuje Vrbenský. „Už jsem se byl kouknout na tréninku Djokoviče,“ dodává rychle.

Kdo podle něj vyhraje letošní Roland Garros? „Přál bych to Rafovi. Má už devět titulů, ať udělá desátý,“ hlásí sedmnáctiletý mladík. A mezi ženami? „Na antuce asi může vyhrát kterákoliv hráčka, ale samozřejmě bych to přál Káji Plíškové,“ tvrdí.

Na francouzském grandslamu může čerpat poznatky z Austrálie. „Nikdy jsem tady nebyl a prostředí je pro mě nové, ale určitě. Už jsem trochu zkušenější. Na prvním grandslamu jsem byl docela vyjukaný,“ přiznává.

První kolo má zdárně za sebou, ale cíle lze jen těžko odhadnout. „Samozřejmě mám co nejvyšší ambice, ale půjde zápas po zápasu,“ pokračuje.

Pro tenisové mládežníky je účast na grandslamech kromě jiného velkou motivací pro další rozvoj kariéry. Vidí luxusní servis, kterého se hráčům dostává. Do toho si navíc prožijí neopakovatelnou atmosféru turnaje. „Určitě by byla paráda se sem za pár let dostat jako dospělý. Je před tím ale ještě velká spousta práce. Snažím se nějak prokopat,“ přiznává.

Jako malý hrával fotbal, nakonec ale zvítězil tenis. „Táta je tenisový trenér. Máme to víceméně v rodině. I v mládí jsem víc preferoval tenis. Ve fotbale jsem si jezdil zahrát jen zápasy, na tréninky jsem moc nechodil. V šesti nebo sedmi letech jsem se musel rozhodnout,“ vzpomíná.

Teď už se soustředí výhradně na tenisovou kariéru. „Fotbal ale pořád sleduji. Baví mě víceméně všechny sporty,“ prozrazuje. Komu držel palce ve finále Ligy mistrů? „Fandil jsem Juventusu, bohužel to nevyšlo,“ lituje Michael Vrbenský.

Neděle 28. 5.

Sobota 27. 5.

Pátek 26. 5.

Čtvrtek 25. 5.

Středa 24. 5.

Úterý 23. 5.

Pondělí 22. 5.

Další články z webu