V Česku je vše krásné, libuje si přemožitelka Siniakové Ruska Alexandrovová. V budoucnu by chtěla občanství

Vítězství nad Siniakovou je pro ni cenným grandslamovým skalpem. Tím úplně největším však stále zůstává loňský wimbledonský triumf nad někdejší světovou jedničkou Anou Ivanovičovou. „Byl to první grandslam, na kterém jsem prošla přes kvalifikaci. Už to byl pro mě velký zážitek,“ vzpomíná na loňský ročník travnatého tenisového svátku. Pod výhrách nad Jabeurovou, Vögtovou a Dartovou přišlo v úvodním kole hlavní soutěže vítězství nad již zmíněnou Srbkou, která byla v utkání obrovskou favoritkou. Alexandrovové však tehdy podlehla 2:6 a 5:7.

„Bylo mi jedno, jestli vyhraji, nebo prohraji. Už to, že jsem mohla hrát, byl pro mě úspěch. Nakonec to vyšlo tak, že jsem vyhrála. Mám na zápas silné vzpomínky,“ líčí žena, která v dalším kole padla po boji s Němkou Friedsamovou.

Ruská tenistka, která mluví plynule česky, uvažuje nad možností hrát v budoucnu tenis pod českou vlajkou. „Je to v počáteční fázi, ale přemýšlela jsem o tom. Osobně jsem pro to zatím neudělala skoro nic, musím si najít čas,“ zvažuje případnou možnost zisku českého občanství. Tento krok má podle ní jasné opodstatnění. „Žiji tam a trénuji jedenáct let, mám tam rodinu. Strávila jsem v Česku skoro celý život,“ vysvětluje.

Život v České republice se jí velice líbí. „Je tam všechno krásné. Opravdu všechno. Oproti Rusku je tam strašný klid. Podmínky na hraní jsou úplně jiné,“ neubránila se srovnání s rozlohou největší zemí světa. „Hrála jsem v Česku kdysi turnaj do čtrnácti let a všichni jsme se shodli, že je tady krásně. Hodně kurtů a klid. Rozhodli jsme se zůstat,“ směje se dívka původem z Čeljabinsku.

České tenistky na druhou stranu patří k těm nejlepším na světě – žebříčkové umístění, ale i výsledky v posledních ročnících Fed Cupu to jasně dokazují. Alexandrovová tento fakt pochopitelně vnímá. „Myslím si, že je mezi Češkami obrovská konkurence. Není ale mým cílem jim konkurovat, nýbrž udělat to pro sebe,“ nenechává se odradit dvaadvacetiletá hráčka.

Pokud by české občanství získala, není vyloučeno, že bychom ji za jisté konstelace teoreticky mohli vidět i právě v reprezentačním výběru. Sama hráčka by se možnosti hrát za naši republiku týmovou soutěž nebránila. „Proč ne? Musím získat občanství a uvidíme, jak to půjde dál,“ říká. Jak může být tento proces časově náročný, ale netuší. „Ani nevím. Půl roku? Netuším,“ přiznává.

Konkrétní cíle si pro svou kariéru zatím stále ještě Ruska nedává. „Nemyslím si, že bych byla nějak strašně talentovaná. Ale doufám, že budu dobrou tenistkou,“ přeje si. Podporu má ve svém otci. „Na Spojích jsem pár let, jsem tam spokojená. Mám tátu, který od začátku jezdí od všude se mnou. Nevím jak on, ale já jsem spokojená,“ pochvaluje si dobrou atmosféru okolo své osoby.

V samotné francouzské metropoli se jí líbí, i když klimatické podmínky by si během sportovních aktivit dokázala představit i lepší. „Je tady skvěle, ale strašné vedro. Nemám to moc ráda. Ale zatím to jde dobře. Uvidíme, jak to bude dále,“ říká Alexandrovová, která může i zde těžit z důležité podpory svých nejbližších. „Přijela celá rodina. Mám bratra a sestru, ti jsou tady se mnou také,“ usmívá se.

Ve druhém kole změří Jekatěrina Alexandrovová pod Eiffelovou věží síly s další českou hráčkou. Tentokrát vyzve světovou trojku Karolínu Plíškovou a je tak jasné, že ani v tomto případě rozhodně nebude favoritkou. „Je to hráčka top třídy, je zde druhá nasazená. Hraje neuvěřitelně rychle. Bude to pro mě zajímavý zápas,“ těší se na svou příští soupeřku.

Kvality české tenisové jedničky porovnala Ruska se svou krajankou Makarovovou, s níž se střetla v úvodním kole na letošním Australian Open, kde prohrála ve třech setech. „Makarovová je rychlá, ale Karolína hraje mnohem rychleji. Má lepší servis. Ten je opravdu neuvěřitelný,“ zakončuje povídání majitelka dvou letošních titulů z šedesátitisícových turnajů kategorie ITF.