Příběhy extrémního vyčerpání: Děsivý kolaps v rozpáleném Melbourne. Legendárního Francouze budili čpavkem
Tenis je fyzicky hodně náročný sport. Hraje se v zimě i horku, zápasy se mnohdy mohou velmi protáhnout a oproti kolektivním sportům není nikdo, kdo by vás vystřídal. Tenisté musí často bojovat se zraněními či s únavou, která mnohdy může být až extrémní. V našem seriálu se podíváme na příběhy extrémního vyčerpání a kolapsů na tenisových kurtech.
Psal se rok 1994 a úvodní grandslam sezony v australském Melbourne provázely chvílemi až děsivé teploty. Na přímém slunci byly překonávány i hranice 40 stupňů celsia, v čemž se už samo o sobě jen velmi těžko cokoliv dělá. Natož, když člověk musí odvést sportovní výkon.
Vedro bylo tehdy osudné i legendárnímu Francouzovi Henrimu Leconteovi. Jeho utkání druhého kola s českým tenistou Martinem Dammem, jenž se nejvíce proslavil jako elitní deblista, kvůli tomu skončilo předčasně v průběhu čtvrtého setu.
Lecontemu se za stavu 1:6, 7:6, 6:4 a 4:2 točila hlava, zvedal žaludek a byl totálně vyčerpaný. Snažil se rozdýchávat v předklonu, hluboké nasávání teplého vzduchu však jeho tělu příliš neprospělo. V utkání chtěl i přes extrémní únavu a varovné signály pokračovat. Když pak trefil dvojchybu, bezvládně se skácel na zem...
Když rozhodčí zápasu viděl, že se nejedná pouze o reakci na nepovedený servis (Leconte býval pořádným showmanem a rád se předváděl, pozn. redakce), okamžitě zavolal lékaře. Tehdy jednatřicetiletého hráče museli dokonce křísit pomocí čpavku, jelikož Leconte omdlel.
Na kurtu jej vyšetřil Dr. John Fraser, který rozhodl o tom, že Leconte bude transportován do nemocnice. „Zhroutil se z horka. Poslali jsme ho do nemocnice na pozorování a na výměnu tekutin. Už jsem viděl i horší případy vyčerpání z horka a přemýšlel jsem, jestli ho poslat do nemocnice, když se dokázal probrat a komunikoval. Nechtělo se mu tam,“ vyprávěl tehdy.
„Jeho teplota byla trochu nad normálem. Když jsem dorazil, svlékl jsem ho, omotal kolem něj mokrý ručník a položil na něj trochu ledu,“ řekl s tím, že se pokusil jeho rozpálené tělo ochladit. I přesto, že Leconte po probuzení komunikoval a nechtělo se mu do nemocnice, Fraser jej nakonec poslal k hospitalizaci. Ač věřil, že mu nehrozí žádné nebezpečí, nechtěl nic podcenit. Obzvlášť kvůli tomu, že se z kurtu nedokázal dostat po svých a musel být odnesen na nosítkách.
A udělal dobře. Ač se doktor Fraser snažil situaci trochu zlepšit, ztráta vědomí není nikdy v pořádku. Naštěstí se ale tehdy jeho diagnóza potvrdila a Leconte nečelil žádným následkům tohoto kolapsu. V nemocnici ho zase postavili na nohy a mohl další dva roky bavit diváky po celém světě svými kousky, než se rozhodl ukončit bohatou kariéru, během které vystoupal na páté místo světa.
Kolaps soupeře tehdy v Melbourne okomentoval i Martin Damm, podle něhož si zdravotní problémy způsobil Leconte sám. „Říkal, že se mu dělá špatně z horka. Až do třetího setu neměl na hlavě čepici a v takových podmínkách je potřeba mít krytou hlavu po celou dobu. Neviděl jsem přímo, co se stalo. Když trefil dvojchybu, tak jsem přecházel na druhou stranu a pak jsem ho viděl, jak leží na zemi,“ popisoval Damm.
„Čekal jsem čtyři nebo pět minut, než rozhodčí řekl, že nebude moci zápas dohrát. Pak jsem se mohl za Henrim vydat a zeptal se ho, jak se cítí. Řekl mi, že bude v pohodě, ale že je na něj příliš horko,“ připomněl Damm tehdejší pravidlo, že tenisté nemohli svým soupeřům jít na pomoc, jinak by byl zápas okamžitě ukončen. Ve stavu, jakém Leconte byl, by se však stejně pokračovat nedalo...
Seriál Příběhy extrémního vyčerpání
Heroický výkon sedmnáctiletého Changa proti Lendlovi
Křičel v bolestech bez pomoci. Japonce kvůli křečím diskvalifikovali
Azarenková nebrala varovné signály vážně. Kombinace horka a otřesu mozku způsobily kolaps
Drastické křeče na Turnaji mistryň. Wozniacká se protrpěla k výhře se slzami v očích
