Příběhy extrémního vyčerpání: Azarenková nebrala varovné signály vážně. Kombinace horka a otřesu mozku způsobila kolaps

Středa, 1. září roku 2010. V New Yorku tehdy panovalo neskutečné horko. Teploty ve stínu atakovaly 38 stupňů, na pražícím slunci bylo ještě o poznání hůř. Podmínky pro tenis nebyly zrovna dvakrát přívětivé. Už to samo stačilo k tomu, aby tenisté během náročných zápasů US Open odpadávali.

Situace tehdy jednadvacetileté Viktorie Azarenkové byla ovšem o poznání komplikovanější. Běloruska byla velkou favoritkou utkání druhého kola proti Argentince Gisele Dulkové a na zápas si věřila. Ostatně, žila ve Spojených státech, ve slunečné Arizoně, takřka by se dalo říct v arizonské poušti, takže na horké počasí byla zvyklá.

Jenže do zápasu vstoupila velmi oslabená. Ne, že by ji postihla nějaká nemoc, ale už před utkáním si způsobila otřes mozku! Během ranního rozcvičování v posilovně se cvičila ve sprintu a během této tréninkové sekce nepříjemně upadla. Kromě ramene se uhodila také do hlavy. To, že má otřes mozku, vůbec netušila a ač jí nebylo zrovna dvakrát dobře, rozhodla se k utkání nastoupit.

A to byla velká chyba...

Kombinace otřesu mozku a velkého horka ji v dopoledním duelu s Dulkovou ohromně vyčerpávala. Bylo jí špatně od žaludku, měla mžitky před očima a její stav se rapidně zhoršoval. Už po třech gemech si zavolala lékařskou pomoc. Během ošetřování se Azarenkové trochu ulevilo a rozhodla se, že se za stavu 0:3 vrátí do utkání.

Běloruska vůbec nebrala vážně varovné signály ani fyzickou nepřipravenost celý duel absolvovat. Sil jí velmi rychle ubývalo a není se čemu divit. Tělo bojovalo s následky ranního otřesu mozku a nebylo připraveno na další zátěž, která se pojila s profesionálním sportovním výkonem. A tak velmi brzy přišlo to, co následovat muselo.

V sedmém gemu utkání se Azarenková snažila rozběhnout podél základní čáry, avšak její vyčerpané tělo zcela vypovědělo službu. Nastal kolaps, po kterém k tenistce okamžitě přiběhla turnajová lékařka, soupeřka i umpirový rozhodčí. Jediným štěstím bylo, že Běloruska nešla do mdlob a mohla komunikovat. Byla ale otřesená, neschopná se postavit na nohy. První a velmi důležitou pomocí bylo její tělo hydratovat a ochladit.

Ani tak se ale Azarenková po pár minutách nedokázala dát dohromady. Nakonec ji museli přenést ze země na kolečkové křeslo a odvézt do útrob stadionu. Následoval transport do nemocnice, kde zůstala podle dobových článků přes noc na pozorování.

Během řady vyšetření, které podstoupila, bylo zjištěno, že její ranní pád v posilovně měl za následek lehký otřes mozku. „Před zápasem s Giselou Dulkovou jsem se rozcvičovala v tělocvičně, když jsem upadla při sprintu,“ vrátila se k celé situaci Azarenková. „Přepadla jsem dopředu a narazila jsem si rameno a hlavu. Než jsem šla na kurt, byla jsem zkontrolována lékařským týmem, který byl i na kurtu kvůli monitoringu mého stavu. Jak zápas pokračoval, cítila jsem se hůř, bolela a točila se mi hlava. Měla jsem problémy se zrakem a než jsem upadla, cítila jsem se slabost,“ dodala.

Z příkladu Azarenkové je jasně vidět, že k extrémnímu vyčerpání, během něhož tělo člověka vypovídá svou službu, není potřeba pouze dlouhý a náročný zápas, případně drastické podmínky. Někdy stačí i jakýkoliv zdravotní problém, aby síly velmi rychle ubývaly a tělo se cítilo jako po tříhodinové úporné bitvě.

Tehdy jednadvacetiletá Azarenková ale dlouho mimo kurty nezůstala. Do akce se vrátila ještě v září během turnaje v Tokiu. A Dulková? Po postupu do třetího kola US Open se už na turnaji příliš dlouho nezdržela. Hned v dalším utkání totiž padla v souboji s Anastasií Pavljučenkovovou. A o dva roky později, v pouhých 27 letech, ukončila kariéru. Oproti tomu Azarenková hraje dodnes.

Seriál Příběhy extrémního vyčerpání

Heroický výkon sedmnáctiletého Changa proti Lendlovi
Křičel v bolestech bez pomoci. Japonce kvůli křečím diskvalifikovali