Postupné odchody hvězd prožívá i Berdych. Oni ze mě vymačkali maximum, vzpomíná

Berdych moc dobře ví, jaké emoce mají hráči, kteří končí své kariéry. Obzvlášť, pokud patří k úspěšným, a tak jejich loučení prožívají i fanoušci a jsou v pomyslné záři reflektorů. Tak jako Berdych, jenž je považován za jednoho z nejlepších hráčů bez grandslamového titulu.

„Odchod do sportovního důchodu je těžký. Viděli jsme, jak emotivní byli Roger, Rafa a dokonce i Andy, když končili,“ upozornil bývalý čtvrtý hráč světa. V rozhovoru pro Tennis Majors pak zavzpomínal na okamžiky, kdy si sám uvědomil, že už to dál nepůjde a v roce 2019 pověsil raketu na hřebík.

„Hlavním důvodem, proč jsem ukončil kariéru, byl můj zdravotní stav. Záda a celé tělo mi nedávaly pokoj. Rok, skoro rok a půl jsem zkoušel snad všechno, ale nemohl jsem najít způsob, abych byl dostatečně konkurenceschopný,“ vyprávěl.

Kapitán daviscupové reprezentace připustil, že mohl hrát i nadále, ale v dost omezeném režimu, což ale nechtěl. „Pravděpodobně jsem mohl zůstat na okruhu ještě rok nebo dva, kdybych snížil počet turnajů na deset ročně,“ uvedl. „Ale můj žebříček by klesl a já bych se dostal do pozice, ve které jsem být nechtěl. V tu chvíli jsem tedy cítil, že je čas ukončit kariéru.“

„Bylo to asi to nejlepší rozhodnutí, jaké jsem v tu chvíli mohl udělat,“ podotkl s tím, že kdyby se rozhodl hrát, musel by hrát i během pandemie covidu, což by mu závěr kariéry pokazilo. „Když přišel covid, tak jsem si nedokázal představit, že bych byl na kurtu a neviděl diváky na tribuně. Udělal jsem tedy přesně to, co bylo třeba udělat. A je mi skvěle. Ani na vteřinu jsem toho nelitoval,“ řekl.

Posléze se vrátil k členům velké čtyřky, jejíž členové jeden po druhém mizí z tenisových dvorců a zůstává už jen Novak Djokovič. I pro Berdycha je smutné vidět, jak jeho rivalové, se kterými bojoval, už nebudou předvádět své dokonalé umění na tenisových kolbištích.

„Samozřejmě je smutné vidět kluky, kteří musí ukončit kariéru, ale víte, že se to stane a není možné, aby hráli věčně. Ale když se podíváte na jejich úspěchy, naprosto chápu, proč se snažili tlačit na pilu, jak jen to šlo, protože nikdy nevíte, co se může stát: třeba Roger přidá další grandslam, nebo Rafa vyhraje další a bude to zápis historie. A proto Novak stále hraje,“ chápe jejich touhu posouvat limity a končit až ve chvíli, kdy skutečně hrát nemohou.

„Pokud se cítí dobře a pokud třeba dokáže vyhrát další grandslam, je to ta nejlepší věc, která se může stát,“ zamyslel se Berdych nad Djokovičovou situací. „Když do toho dáváte všechno posledních, já nevím, dvacet nebo pětadvacet let, proč byste přestávali, když máte pocit, že jste pořád konkurenceschopní? Já už ten pocit, že jsem dostatečně konkurenceschopný, neměl,“ poznamenal k vlastnímu konci ve 34 letech.

Pro Tomáše Berdycha jsou odchody superhvězd osobní i z dalšího hlediska. Právě hráči jako Federer, Nadal, Murray či Djokovič měli ohromný dopad na jeho tenisovou kariéru. Kvůli nim se snažil stále zlepšovat, aby si zvýšil šance, že je dokáže porazit. A tak jejich konce kariér rovněž prožívá.

„Můj obecný přístup k tenisu byl takový, abych ze sebe dostal co nejvíc. Pokud by to znamenalo být v první stovce, bylo by to skvělé. V první padesátce? Perfektní. Cíle mohou být jakékoliv. Abyste jich dosáhli, potřebujete nejen svůj tým a veškerou podporu, ale také soupeře,“ upozornil.

„Soupeři z vás dělají lepšího hráče. Takže si myslím, že jsem měl v mnoha ohledech velké, velké štěstí. Především jsem mohl hrát proti nim všem a byl jsem součástí této historické éry – bylo to něco velmi zvláštního a jedinečného. Právě oni ze mě pak dokázali dostat maximum,“ dodal.