Příběhy extrémního vyčerpání, díl 1.: Heroický výkon sedmnáctiletého Changa proti Lendlovi
Tenis je fyzicky hodně náročný sport. Hraje se v zimě i horku, zápasy se mnohdy mohou velmi protáhnout a oproti kolektivním sportům není nikdo, kdo by vás vystřídal. Tenisté musí často bojovat se zraněními či s únavou, která mnohdy může být až extrémní. V novém seriálu se podíváme na příběhy extrémního vyčerpání na tenisových kurtech.
Psal se rok 1989. Tenisový svět se tehdy teprve učil jméno Michaela Changa, který se začínal prosazovat mezi profesionály. Rodák z Orange County byl sedmnáctiletým supertalentem, trochu nižší vzrůstem, ale o to větší svým herním stylem a schopnostmi.
Na Roland Garros v daném roce dosáhl na největší úspěch kariéry, když získal svůj první a zároveň poslední grandslamový titul. Když do Paříže přijížděl, ani zdaleka netušil, že se v 17 letech zapíše do historie. O rok dříve sice vyhrál domácí turnaj Grand Prix (předchůdce ATP, pozn. redakce) v San Franciscu, ale na French Open mezi favority rozhodně nepatřil.
Díky svému žebříčkovému postavení se dostal na turnaj jako patnáctý nasazený a vyhnul se zpočátku největším favoritům, ale už v osmifinále jej čekala světová jednička Ivan Lendl. Proti tehdy ještě československému tenistovi (žil v Americe, ale Spojené státy začal reprezentovat až od roku 1992, pozn. redakce) si sáhl doslova na dno, fyzicky zcela odešel, ale přesto dokázal vyškrábnout poslední zbytky sil a senzačně duel otočil. Prošel do čtvrtfinále po vítězství 4:6, 4:6, 6:3, 6:3, 6:3.
Duel trval přes čtyři a půl hodiny a Chang si prošel peklem. V průběhu čtvrtého setu jej začaly trápit křeče. Tělo začalo stávkovat a bolesti, které prožíval, si asi nedovedeme představit. Záchvaty křečí jej ale zastavit nedokázaly. Přestože přiznal, že po srovnání na 2:2 na sety zvažoval odstoupení z utkání. „Cítil jsem neuvěřitelné přesvědčení ve svém srdci, že se nesmím vzdát,“ řekl zpětně.
Nevzdal se a dotáhl senzaci až do cíle.
Chang nebojoval jen s kvalitním soupeřem v podobě Lendla, ale především se svým tělem. Kvůli zmíněným křečím si dokonce ani při krátkých pauzách před výměnami stran nesedal a zůstával stát. Obával se, že by se už nemusel postavit. Při každé příležitosti pojídal banány a pil hodně vody. Svému zdravotnímu stavu také uzpůsobil taktiku. Hrál vysoké údery, tzv. kopce či měsíční koule, čímž Lendla dost frustroval. Na československého hráče totiž tato strategie platila. V jednu chvíli ho dokonce Chang zaskočil podáním spodem a jinak vyrovnaný Lendl zcela ztratil nervy a začal nadávat.
Ještě horší chvíle pro Lendla ale teprve přišly. Chang, i přes obrovské bolesti, dokázal v pátém setu vybojovat vedení 5:3 a šel na return s tím, že potřebuje co nejrychleji utkání zakončit. Při mečbolu pak nastala situace, která se zapsala do dějin tenisu jako kuriózní, ale zároveň legendární.
Lendl pokazil první podání a Chang se vypravil proti druhému servisu až takřka k servírovacímu koridoru. Publikum se začalo smát a Lendl si myslel, že se mu diváci vysmívají. Nechal se zcela rozhodit. Pokazil i druhé podání. Dvojchyba! Chang se zhroutil na kurt, jako by už nedokázal vůbec stát na nohou. Adrenalin opadl, extrémní únava bojovala v Changově nitru s eufórií z vítězství a Američan se rozplakal.
Už jen postup do čtvrtfinále byl pro sedmnáctiletého tenistu ohromným úspěchem. O pár dní později se pak stal nejmladším mužským vítězem grandslamového turnaje v historii.
Cesta za tímto triumfem byla trnitá a bolestivá. Kariéra Changa následně zcela zářná. Byť další grandslam do sbírky nepřidal, byl ve finále Australian Open a US Open, získal dalších 33 titulů na okruhu ATP a v září 1996 vystoupal dokonce na druhé místo světa. V roce 2008 byl uveden do Síně slávy.
