Nejlepší místa na stadionu, ale také spousta zodpovědnosti. Bez sběračů míčků by to už nešlo

Sama ví, jak důležití jsou sběrači (v angličtině ball boys a ball girls) pro plynulost hry. Kdysi 47. hráčka singlového žebříčku ostatně stejnou roli zažila sama, když ještě o velkém tenisu jenom snila. „Já jsem také sbírala. Když mi bylo třináct, tak se v Praze na Štvanici hrál Fed Cup,“ vzpomíná Radka Bobková.

Po ukončení aktivní kariéry se stala trenérkou tenisového klubu Sparty a aktuálně také vede početný tým sběračů na Prague Open. Pro mladé kluky a holky je to perfektní příležitost vidět špičkový tenis na vlastní oči z luxusní vzdálenosti. „Dělají to proto, že můžou sledovat tenis světové kvality. Vzhledem k tomu, že většina z nich sama hraje, tak je to pro ně přínosná zkušenost,“ poukazuje na motivaci, kterou se sama jako dítě řídila.

Každý tým sběračů má nejenom na kurtech Prague Open určitou pozici - dva z nich jsou připraveni u sítě vyběhnout za „mrtvými“ balony (například podání do sítě), které musí z hrací plochy zmizet co nejrychleji. Následně míčky posílají svým kolegům v rohu kurtu. Ti potom zásobují samotné hráčky, které se chystají servírovat.

„Vzhledem k tomu, že většinou se hlásí děti, které už hrají tenis a zajímá je to, tak to pro ně není nic těžkého,“ říká Bobková. „Jediná složitá věc je, aby speciálně menší děti udržely disciplínu. Vzhledem k aktuálnímu počasí je to ještě o to náročnější. Musí být odolné, soustředit se na hru, jsou tady celý den,“ pokračuje s odkazem na studené dny, které provází letošní ročník turnaje ve Stromovce.

Samotný výběr kandidátů začal už tři měsíce před Prague Open. Na kurty se totiž nedostane každé dítě - selekce je u velkých turnajů běžná praxe. Například při zmíněném Wimbledonu vyberou organizátoři asi jenom jednoho kandidáta ze tří. „My samozřejmě dáváme přednost dětem ze Sparty a také těm zkušenějším,“ říká Bobková s tím, že zkusit štěstí mohou i úplní nováčci.

I šéfka sběračů na Prague Open ví, že děti zůstanou dětmi a občas si chtějí trošku zazlobit. „Proto je po určité době střídáme. Nejtěžší pro nás je ale ukočírovat děti, když zrovna nesbírají. Snažíme se pro ně vymýšlet různou zábavu - hrají minitenis, dáváme jim testy, mezitím je nějaká svačinka nebo oběd. Takže se to dá,“ říká s úsměvem.

Ostatně motivace být v blízkém kontaktu s elitními světovými tenisty je lákavá. A pokud by děti neplnily povinnosti, tak už podle Bobkové příště nebudou vybrány. „To se ale moc nestává,“ dodává. Pozice sběračů a sběraček je taktéž omezená věkem. „Děti to dělají přibližně do třinácti, čtrnácti let. Potom o to už většinou ztrácí zájem,“ říká Bobková na závěr.