Překonala únavovou zlomeninu a slavila premiérový titul. Nechci usnout na vavřínech, hlásí Břečková

S jakými cíli jste do Chorvatska odjížděla?
Upřímně, s moc velkými ne. Neměla jsem za cíl vyhrát. Spíše jsem si chtěla otestovat, jestli vydržím turnajové tempo, zotavila jsem se totiž z únavové zlomeniny, kterou jsem měla nad kotníkem. Bylo to po delší době, kdy jsem mohla naplno běhat. Jsem moc ráda, že jsem si dokázala, že mohu hrát proti takhle kvalitním holkám. Porazila jsem silné soupeřky, a tak vidím, že to má smysl.

Jak dlouho jste kvůli únavové zlomenině absentovala?
Stalo se mi to na turnaji v Olomouci v zápase proti Laře Schmidtové. Jenže jsem zjistila až v říjnu, že jsem měla nohu zlomenou. Fyzioterapeuti mi tvrdili, že se nejedná o nic vážného, kvůli čemuž jsem nešla na rentgen ani magnetickou rezonanci. Na tu jsem šla asi až týden před odjezdem do Chorvatska. Nechtěla jsem to rušit, vše už bylo zařízené, jela jsem si to tedy hlavně vyzkoušet. První turnaj byl z mé strany špatný pohybově, pak jsem se ale do toho dostala a rozehrála se. A dopadlo to titulem. (usmívá se)

Vloni jste dohromady odehrála na okruhu ITF pouhé čtyři zápasy. Čím to bylo?
Po roce 2021 jsem si chtěla dát od tenisu pauzu. Nebyla jsem na tom dobře psychicky, nedokázala jsem se uvolnit. Musela jsem turnaje omezit, cítila jsem velký tlak, neměla jsem z tenisu takovou radost. Vloni jsem hrála pouze ligu v německém Hamburku. Tam jsem odehrála několik skvělých zápasů, dokázala jsem porazit kvalitní soupeřky. To mě nakoplo. Tím, že už jsem ani neměla trenéra, tak jsem se osamostatnila. Naučila jsem se řešit různé situace sama. V současnosti studuju v Olomouci, ale na kurtu i tak strávím zhruba šest hodin denně, protože pomáhám trénovat děti. Samozřejmě jsem trénovala i sama, kvůli lize v Německu jsem se musela udržovat ve formě.

V této sezoně disponujete na ITF bilancí 14 výher a 5 porážek. Cítíte, že hrajete nejlepší tenis v kariéře?
Nad tím jsem nepřemýšlela, ale asi ano. Našla jsem pohodu a sebevědomí, které mi vždy chybělo. Věděla jsem, že umím hrát tenis, jenže jsem to nedokázala prodat na kurtu. V důležitých situacích dokážu zahrát s chladnou hlavou, nezmatkuju.

Na prvním turnaji v chorvatském Bolu jste postoupila do čtvrtfinále. Vnímala jste už tehdy, že vám to tam sedí?
Moc dobře jsem se necítila, hlavně pohybově. Chyběly mi zápasy, za celé léto jsem toho odehrála opravdu málo. Navíc jsem se vracela po zranění. Přemýšlela jsem, že se z toho druhého turnaje odhlásím. Nakonec jsem se rozhodla, že tomu dám šanci. A před prvním kolem jsem se konečně rozehrála.

Na úvod druhého turnaje, který jste poté celý ovládla, jste porazila Rumunku Pulacovou 6:0, 6:4. Byl to výkon podle vašich představ?
To už bylo dobré utkání. Vedla jsem 6:0, 5:2, následně jsem si to ovšem zkomplikovala. Přesto jsem na kurtu cítila, že mám převahu.

Ve druhé rundě na vás čekala Slovenka Svatíková. Také tu jste přehrála jednoznačně 6:2, 6:2…
Do zápasu s Laurou jsem nastupovala s respektem, poslední zápas jsem s ní prohrála 2:6, 0:6. Ale věděla jsem, co od ní mohu čekat. Skvěle čte hru, předvádí pestrý tenis. K němu jsem ji nepustila, protože jsem hrála rychle. Sedlo mi to. Vstoupila jsem do utkání agresivně, chodila jsem do toho hned z returnu. A musím říct, že ona taky neměla zrovna svůj nejlepší den.

Ve čtvrtfinále jste si poradila s Němkou Sauvantovou, a to po setech 6:3, 6:2. Ta je v žebříčku na 610. pozici, takže poměrně cenný skalp, že?
Podle výsledku to vypadá poměrně jasně, ale zápas trval asi dvě hodiny. Bylo důležité, že jsem zvládla klíčové momenty. I s ní jsem poslední vzájemné utkání prohrála, takže jsem ji rozhodně nechtěla podcenit. Měla své šance, ale povedlo se mi zůstat klidnější, naopak ona působila nervózně.

O postup do finále jste se utkala se Slovinkou Falknerovou, nasazenou jedničkou. Tu už jste porazila v červnu v Olomouci, přičemž tentokrát jste zvítězila 6:1, 7:6(5). Byly to ve druhé sadě nervy, co?
Paradoxně nervóznější jsem byla před čtvrtfinále, ve stejné turnajové fázi jsem totiž vypadla před dvěma lety v bulharské Varně, navíc z mečbolu. Hlavním cílem tedy bylo postoupit do semifinále. (směje se) Věděla jsem, jak Falknerová hraje. Dařilo se mi ji tlačit z returnu, servis totiž nemá moc rychlý. Ve druhém setu jsem prohrávala už 1:4, couvla jsem dozadu a nechala hrát soupeřku. Jenže ona nevynucené chyby nedělá. Bylo mi jasné, že musím riskovat a uhrát si to sama, což se mi nakonec povedlo.

Set jste neztratila ani ve finále s Rumunkou Vasilescuovou, která v Bolu ovládla předchozí turnaj. Pro titul jste si dokráčela po výsledku 6:4, 7:6(4). Necítila jste před svým největším zápasem v kariéře nervozitu?
Nervózní jsem byla. Ale do utkání jsem šla s tím, že nemám co ztratit. Chtěla jsem si ho hlavně užít. Nechtěla jsem moc tlačit na pilu, protože pak to většinou nedopadá dobře. Musím říct, že jsme obě hrály fajn tenis, užila jsem si to. Rozhodovaly hlavně vítězné míče. Ale jsem ráda, že se mi povedlo zachovat chladnou hlavu a soustředit se až do samotného konce.

Čím jste se odměnila po svém premiérovém titulu mezi ženami?
Já jsem se po zápase odměnila palačinkou. Myslím, že největší radost měl můj táta, který za mnou z Česka přijel. (směje se) Další den jsme museli jet domů, takže žádné větší oslavy neproběhly.

Co pro vás vítězství na turnaji znamená?
Je to krásný pocit, jsem za to opravdu ráda. Jsem na sebe pyšná, že jsem dokázala vyhrát, přestože jsem za sebou neměla žádnou systematickou přípravu. Vidím, že na to mám. Ale nechci usnout na vavřínech, vím, že nesmím přestat makat. Je to pro mě hlavně velká motivace.

Podnik se uskutečnil na antuce. Je to tedy váš oblíbený povrch?
Antuka mi sedí, nicméně mým oblíbeným povrchem je koberec, na kterém jsem se i před turnajem připravovala. Trénovala jsem totiž v Hamburku, kde antuková sezona už dávno skončila.

Pomáhá vám někdo s tréninkovým procesem?
Můj přítel Alexandr Hlavatý, který se mnou trénuje v Olomouci. Když jsem byla v průběhu minulé sezony v Hamburku, tak jsem mu posílala videa z tréninků a ptala se ho na rady ohledně techniky. V Německu samozřejmě spolupracuji i s tamními trenéry, nicméně ve spoustě věcí si musím vystačit sama.

Jaké jsou vaše plány do zbytku sezony?
Musím si dát chvíli volno, aby mi pořádně srostla noha. Doktor mi říkal, že ještě není stoprocentně zahojená. V prosinci budu hrát UTR v Olomouci. Do toho bych si chtěla zahrát nějaký turnaj ITF v řeckém Heraklionu.

Po vítězství v Bolu se vrátíte do první tisícovky světového žebříčku. Změní to vaše plány na příští sezonu?
Určitě, mám v plánu objíždět více turnajů a více se věnovat mé přípravě. Věřím, že mám na to, abych se vyšplhala výše.