Pět týdnů na jednom místě, pět finále. Nejtěžší to bylo zvládnout psychicky, říká Gengel

Marku, máte za sebou pět týdnů v kuse ve vašem oblíbeném Šarm aš-Šajchu. Pětkrát jste došel do finále a třikrát slavil titul. Naplnilo egyptské působení vaše očekávání?
Určitě to dopadlo nad očekávání. Jel jsem tam s tím, že kdyby se podařilo vyhrát nějaký turnaj, tak by to bylo super. Určitě jsem celkově spokojený.

Podruhé v řadě jste letos vyhrál tři turnaje za sebou. Jak velký to byl zápřah pro vaše tělo?
Tentokrát to takový zápřah pro tělo nebyl, protože jsem tam měl spoustu jednodušších zápasů, ve kterých jsem ušetřil síly. Párkrát jsem hrál na tři sety, ale spíš bylo těžší vydržet to psychicky a nastoupit koncentrovaný na každý zápas.

Na prvním turnaji jste musel po prohraném tiebreaku v semifinále otáčet zápas proti Italovi Moronimu. Byl to nejtěžší zápas na turnaji? V čem byl soupeř dobrý?
Určitě mě na prvním turnaji Ital Moroni potrápil nejvíc. Hrál dobře odzadu. V utkání bylo opravdu hodně dlouhých výměn a v zápase jsem musel předvést svoje maximum, abych ho udolal. Byl to boj až do samotného konce.

Ve finále jste si poradil s Rusem Alexandrem Bindou. Ten ve finále ještě uhrál přijatelný výsledek, v dalších týdnech jste ho porazil ještě dvakrát a povolil mu maximálně dva gemy. Ten vás asi moc rád mít nebude...
Máte pravdu. Myslím, že moc rád nebyl, když šel na mě hned třikrát za pět týdnů a třikrát odešel jako poražený. Pro mě to byl ale příjemný soupeř, protože mi ničím neublížil. Jeho hra mi seděla a naopak můj tenis mu nevyhovoval. Mohl jsem si s ním dělat na kurtu, co jsem chtěl. Šlo to jako po másle.

Na druhém turnaji bylo nejdramatičtější finále s Němcem Robertem Strombachsem, kterého jste udolal až 7:5 ve třetím setu. Jak tenhle zápas vypadal?
Ano, se Strombachsem jsem se zapotil nejvíc. Byl to boj až do samotného konce, nedal mi žádný míč zadarmo. Dobře servíroval a hrál taky rychle odzadu. Rozhodlo pár maličkostí. Zůstal jsem v hlavě klidnější a nenechal jsem se na kurtu ničím rozhodit. Za pět týdnů to byl jeden z nejtěžších soupeřů, kterého jsem v Egyptě potkal.

Třetí turnaj jste vyhrál bez ztráty setu a Egypťanovi Asrawymu, který je 640. na světě, jste uštědřil dokonce dva kanáry…
Alimu Asrawymu jsem dal dvakrát 6:0. Bohužel, je to taky o štěstí, když někomu dáte dvakrát 6:0. Není to jen o tom, že někoho přejedete. My jsme hráli i docela dobré výměny, ale jemu se to v důležitých momentech nepovedlo a bylo vidět, že je na konci setu vždycky nervózní, aby nedostal kanára. Nakonec obdržel rovnou dva.

Byl třetí turnaj v Egyptě váš nejvydařenější?
Ano, třetí turnaj byl nejvydařenější. Tím turnajem jsem tak nějak proplul bez větší námahy. Samozřejmě jsem ale musel hrát dobře, jinak by to takhle nedopadlo. Bylo to také dané tím, že jsem měl v zádech odehraných dost zápasů a spadly mi tam i míče, které by mi tam na prvním turnaji nespadly. Moc komplikací jsem na tomto turnaji neměl.

Na čtvrtém turnaji jste s přehledem postoupil do finále, s nikým jste neztratil více než šest gemů. Zastavil vás až Simakin. Jak byste turnaj zhodnotil a co chybělo k tomu, abyste vyhrál i duel o titul?
Na čtvrtém turnaji to šlo opět jako po másle. Sám jsem byl překvapený, jak dobře to jde. Bohužel, ve finále přišla komplikace. Simakin mi nesedl, protože měl dva metry, výborně servíroval a ten den mu do kurtu spadlo, na co sáhnul. Párkrát mu pomohli rozhodčí a padlo mu tam i několik míčů, které trefil rámem. Cítil jsem to tak, že ten den mohl zavřít oči a spadlo by mu tam všechno. Člověk samozřejmě nemůže vyhrávat donekonečna a dvacátý zápas v řadě už se bohužel nepovedl. Nebyl jsem naštvaný, byl jsem rád za tu dlouhou šňůru, jakou jsem dokázal v Šarmu udělat.

Rus Simakin vás porazil po těžké bitvě už letos v Tbilisi. Měl jste ten zápas v hlavě?
Se Simakinem jsem hrál opravdu už v Tbilisi. Před utkáním jsem si na ten zápas vzpomněl, ale během něj už ne, na to nebyl prostor. V Tbilisi jsem prohrál 6:7, 7:6 a 6:7. Měl jsem tam nějaké mečboly, takže to byl také těsný zápas o pár míčích. Věděl jsem, co od něj můžu čekat. Bohužel mu to ten den sedlo více než mně.

Zatímco Simakin na dalším turnaji vypadl ve čtvrtfinále, vy jste opět vybojoval finále.
Byl jsem za to moc rád. Občas jsem ani nevěřil, že ta vítězná vlna pořád pokračuje.

Proti Uzbekovi Sultanovovi, který byl nasazenou jedničkou, jste v semifinále odvrátil pět setbolů a vyhrál jste. Kde jste na takový zápas bral pátý týden v řadě síly?
V tiebreaku jsem prohrával už 3:6. Dvakrát jsem dobře zapodával, pak zahrál výborný return. Pak jsem vyhrál dlouhou výměnu a na konci setu mi pomohl jednou dvojchybou a nakonec jsem ten set vyhrál. Asi rozhodlo, že jsem udržel chladnou hlavu. Nemyslel jsem negativně, ale pozitivně a zvládl jsem to. Co se sil týče, šlo hlavně o ty psychické. Být někde pět týdnů v řadě není jednoduché, ale byl jsem moc rád, že jsem to zvládl.

Ve finále s Birjukovem jste těsně prohrál ve třetím setu. Co chybělo k vítězství?
Bohužel jsem na pátém turnaji opět prohrál. Byl to znovu typ hráče, který měl dva metry. Strašně dobře servíroval a moc šancí jsem za zápas nedostal. Nějakou šanci jsem využil, ale ve třetím setu jsem už šance neproměnil. Rozhodlo to, že ve třetím setu jsem si hned v prvním gemu po vlastních zbytečných chybách prohrál servis. Snažil jsem se udržet hlavu chladnou až do konce a myslel jsem si, že třeba ještě soupeř znervózní, ale bohužel se to nestalo. Podruhé v Egyptě jsem prohrál se stejným typem hráče.

Působení v Egyptě vás vrátí do třetí stovky světového žebříčku. Takže panuje spokojenost?
Po těchto turnajích bych měl být kolem 300. místa, což je určitě super. Než jsem jel do Egypta, ani jsem nedoufal, že by se to mohlo takhle dobře povést.

Hlavní kurt v Šarm aš-Šajchu je tak trochu váš obývák. Sehrál jste tam nespočet bitev, většinu úspěšných. Objevujete v Egyptě pořád nové věci, nebo se držíte zažitého?
Nevím, jestli se dá vůbec spočítat, kolik zápasů jsem v Egyptě odehrál. Držím si tam zažité věci, co fungují. Moc to neměním. Když něco funguje, snažím se toho držet.

V čem je pro vás kouzlo Egypta? Vyhrál jste tam na turnajích ITF už třináct titulů ve dvouhře a pět ve čtyřhře.
Řekl bych, že kouzlo je v tom, že tam jsou ideální podmínky pro můj tenis. Když se daří a člověk najede na nějakou vlnu, má obrovskou výhodu oproti ostatním hráčům, kteří tam jen trénují.

Kdy se tam znovu vrátíte?
Vrátím se po tom, co se v Česku trošku zmátořím a potrénuju. Hned 11. listopadu opět mířím na hlavní kurt.

V zimě byste měl odjet do Austrálie, kde budete reprezentovat Česko na United Cupu. Jak se to urodilo? Je to poprvé, kdy budete hájit české barvy mezi muži?
Bude to poprvé, co budu hájit české barvy mezi muži. Těším se na to, bude to pro mě něco jiného, než co zažívám na normálních turnajích. Urodilo se to tak, že jsem se jednoduše přihlásil a takhle to dopadlo.

Ve čtyřhře jste byl už 148. na světě, ale teď se jí tolik nevěnujete. Patrik Rikl, Petr Nouza nebo Matěj Vocel se v deblu začínají prosazovat, vy jste ho naopak upozadil. Proč?
Debl jsem měl vždycky jako druhou soutěž. Na rozehrání a jako trošku menší přivýdělek, když už je člověk na turnaji. Nikdy jsem neměl v plánu, že bych se chtěl deblu věnovat více. Teď to možná vypadá, že ho už skoro nehraju nebo že se mi nedaří, ale soustředím se teď hlavně na singl. O ten mi jde především.

V Egyptě jste byl s Danielem Blažkou, se kterým jste hráli i čtyřhru. Spolupracujete s ním trochu i jako trenér?
S Danem jsme spojili síly na těch pět týdnů v Egyptě. Snažil jsem se mu pomoct, aby nahrál nějaké body, protože začátky nejsou vůbec jednoduché. Sám jsem si tím musel před několika lety projít. Trenérem bych se nenazval, ale když jsem něco viděl, snažil jsem se mu poradit, co by mohl zlepšit.

Letos jste si zahrál turnaje v Las Vegas, v Nadalově akademii v Manacoru, v katarském Dauhá nebo na řadě míst v Portugalsku. Kde se vám líbilo nejvíc?
Všechna ostatní místa, kde jsem byl, jsou hezká, ale když se mě někdo zeptá, kde se mi líbilo nejvíc, za mě tenisově nejlepší místo bylo v akademii. Tam za mě byly ideální podmínky na tenis i na to, aby člověk mohl předvést co nejlepší výkon. Nechybělo mi tam vůbec nic. Je to určitě dané i tím, že Rafa Nadal tam má velké slovo. Snažil se to jako hráč udělat tak, aby to i dalším hráčům sedělo co nejvíc a mohli tam fungovat.

Jak jste po pěti týdnech v řadě omlácený a jak dlouhou pauzu si teď dopřejete?
Ani tak omlácený po pěti týdnech nejsem. Sice jsem tam odehrál maximální porci zápasů, která šla odehrát v singlu, ale odpočinout si potřebuji spíše psychicky. Nejde být takhle dlouho na jednom místě. Teď doma zrelaxuju, potrénuju a budu myslet i na jiné aktivity než jen na tenis.

Jaký bude teď váš další program?
Už 11. listopadu poletím znovu do Egypta a myslím, že tam letos ukončím sezónu. Pár turnajů tam za sebou bude, takže si myslím, že tři nebo čtyři tam určitě opět odehraju.