Bára a Andy, kámošky od narození. Jak jsme stavěly iglú? To bylo dobrý!
PŮVODNÍ ZPRAVODAJSTVÍ Z PAŘÍŽE: Andrea Sestini Hlaváčková a Barbora Strýcová, to je dvojka. I když obě pochází z Plzně a jsou od narození nejlepší kamarádky, na kurtu to daly dohromady až jako třicátnice. A v Paříži je to zatím parádní plzeňská jízda – na Roland Garros postoupily ve čtyřhře společně už do čtvrtfinále. V rozhovoru pro Tenisový svět pak vysmáté tenistky vyprávěly, co všechno už mají společně za sebou.
Obě ročník 1986, obě Plzeňačky, obě toho v tenise už dost dokázaly a vyhrály. Tenisově ale zrají jako víno a v jejich hlavách konečně uzrála i myšlenka, že by bylo fajn dát to dohromady i tenisově.
„Známe se od narození. Máme fotky, kde sotva stojíme na odrážedle a už se na sebe hrabeme,“ vypráví Hlaváčková. „Neexistuje člověk, který by mě znal líp než Andy,“ říká zase Strýcová.
Bára a Andy, dvě kamarádky, co spolu zažily skoro všechno a nedají na sebe dopustit. Dřív spolu jako děti stavěly iglú nebo vybíraly peníze na útulek. Teď chtějí společně vyhrát grandsmaový titul, třeba už v Paříži.
Obě jste z Plzně, ale čtyřhru spolu hrajete až teď. Jak to?
Barbora: Andy měla vedle sebe dlouho Lucku Hradeckou, se kterou hrála výborně a získaly grandslamy. Proč měnit něco, co funguje. Asi jsme k tomu musely obě dospět. Jsme obě z Plzně, odmalička jsme spolu vyrůstaly, tak je hezké, že spolu můžeme teď i něco dokázat.
Andrea: Okolnosti tomu před tím nehrály. A ve chvíli, kdy já někoho hledala, tak Bára chtěla hrát spíš jenom singly. Teď to vyšlo tak akorát a jsem ráda, že bojujeme spolu.
Jak dlouho se vlastně znáte?
B: Od narození!
A: Máme fotky, kdy sotva stojíme na odrážedle a už se na sebe hrabeme. (smích) A prožily jsme spolu…
B: Strašný věci! Pubertu, dospívání, všechno. Stavěly jsme spolu iglú u nás na zahradě…
A: To bylo dobrý! (smích)
B: Vid? (smích) Neexistuje člověk, který by mě znal líp než Andy. A platí to i naopak.
A: Do nějakých šestnácti jsem Báru ani tenisově neznala, protože ona byla vždycky o tři třídy výš než ostatní. Já jsem šla pomaleji. A proto jsme nebyly ani rivalky, to bylo hrozně fajn. Takže ji daleko lépe znám jako kámošku – jenom jsme se navštěvovaly, přespávaly u sebe a hrály si. Až v dospělém věku jsme se potkaly na stejných turnajích.
Takže jste spolu řešily v pubertě i kluky?
B: Jo, jo… všechno možný. (smích) Ale radši nerozvádět, prostě jsme spolu řešily a zažily fakt všechno. (smích)
A: Známe se v dobrém i ve zlém celý život.
Společně jste hrály v jednom klubu Slavii Plzeň, jaké to tam bylo?
A: Tenis byl skoro to poslední, co se tam ten den dělo. (smích)
B: Přesně tak. My jsme si tam žily, hrály jsme si, vybíraly jsme peníze do útulku, stavěly domečky a podobné věci. Měly jsme obě díky tomu krásné dětství.
A: Bára měla všechny hračky, co existují. Kasičky, všechny možné domečky. Já jsem se měla jako dítě velmi dobře, ale ty Báry vychytávky jsem neměla.
Jak často se teď domů do Plzně vracíte?
A: Já jsem se z Plzně odstěhovala teprve před dvěma lety. Ale vracím se tam často. Pokaždé, když jsem v Česku, tak se tam otočím za rodiči. Plzeň je fajn na dětství a pro rodinu, aktivní život si ale víc užívám v Praze.
B: Já tam skoro nejsem. Bydlím v Praze už skoro čtyři roky a rodiče jezdí za mnou. I když je to ode mě občas sobecké, že se nejedu podívat za babi a dědou. Ale jsem doma fakt málo a nechce se mi ještě trmácet do Plzně.
A co plzeňské pivo? Vy k němu, Andreo, máte jako dcera vrchního sládka Prazdroje dost blízko, ale co Barbora?
A: Ona má k němu ještě blíž než já. (smích)
B: No,, já mám pivo ráda, ale pivař zase nejsem. K nějakému jídlu si ale ráda dám, to jo. Vepřo, knedlo s pivem, super kombinace.
A: A vždycky se chlubíme, když se nás ptají v zahraničí, odkud jsme. Plzeň, to je to pivo? ptají se. Na to slyší všichni.
Nezmínily jsme, že jednu čtyřhru jste spolu přeci jenom už hrály. Kapitán Pála vás nasadil do rozhodujícího deblu ve čtvrtfinále Fed Cupu proti Španělkám, jak na to vzpomínáte?
B: To utkání bylo dost náročné a komplikované. Celý týden pršelo, holky už odjely a my jsme to musely dohrát v pondělí. Ale vyhrály jsme to a zařídily postup, to bylo super.
A: Já hrála ve Fed Cupu hodněkrát s Luckou Hradeckou, ale nikdy jsem se k rozhodujícímu deblu nedostala. A nakonec jsem na kurt šla s Bárou, se kterou jsem vůbec před tím nehrály. Byl to strašný tlak, ale za takové situace je pak člověk nejvíc vděčný, když to zvládne.
A teď jste se konečně daly dohromady na stálejší období. Je pro vás výhoda, že se znáte a nemusíte si na nic hrát?
A: Možná úplně poprvé vůbec neřeším to, že bych nevěděla, co s parťačkou je nebo co ji trápí. Protože to prostě vím, i když je to dobré, nebo špatné. Něco se na kurtu stane, Bára se otočí a mně je jasné, jak se cítí. Ale to funguje i mimo kurt. Neřeším blbosti, co jsem musela řešit s ostatními hráčkami. Pořád jsem se snažila, abychom byly s někým kamarádky... Báře klidně můžu říct, že s ní nechci jít na večeři a ona je s tím v pohodě. (smích)
B: Jo, jsem s tím v pohodě. (smích) Ale zase víme, kdy musíme zabrat a kdy být spolu online, abychom dobře fungovaly. Na druhou stranu je nám taky jasné, že jedna pro druhou musíme být občas i offline. (smích)
