Úspěchy českých kluků mě motivují, říká po triumfu v Barlettě Dalibor Svrčina
Kariérní maximum si po vítězství na challengeru v italské Barlettě vylepšil Dalibor Svrčina, který poskočil už na 132. příčku a začíná pokukovat po první stovce. V téměř stotisícovém městě v jihovýchodní Itálii neztratil ostravský rodák ani set a došel si už pro svůj čtvrtý titul na challengeru. Aktuálně hraje Svrčina v životní formě a nyní ho čeká další italský challenger, tentokrát v dějišti slavné Velké ceny formule 1 v Monze.
Dalibore, mockrát gratulujeme k zisku titulu. Vy jste pověstný tím, že spousta vašich zápasů přináší velká dramata, ale v Barlettě jste utkání vyhrával poměrně hladce…
Vím, o čem mluvíte. V semifinále a finále jsme se ale v prvním setu docela tahali a urval jsem to až v koncovce, ale nehrál jsem žádný tříseťák a je to rozdíl.
Kde hledáte hlavní příčinu?
V prvním kole jsem hrál dobře. Soupeř byl sice nebezpečný, ale hodně jsem si věřil díky výkonům z minulého týdne. S Darderim jsem sice semifinále prohrál, ale hrál jsem opravdu dobře a získal jsem sebedůvěru. První kolo bylo s Lorenzem Giustinem, který je okolo 260. místa na světě, věřil jsem si na něj a zvládl to docela v pohodě. Nebyl to lehký zápas, na své poměry hrál dobře, ale zvládl jsem důležité stavy. Ve druhém kole mi Francouz Marmousez nenastoupil. Ve čtvrtfinále jsem odehrál velice dobrý zápas s Belgičanem Geertsem, který první dvě kola vyhrál hodně jednoznačně. Taky je to ale hráč okolo třístého místa a teď mám výhodu, že jsem na koni a tyhle hráče se mi podařilo jednoduše přehrát.
V semifinále vás čekal Francouz Valentin Royer, 116. hráč světa, který má velmi dobré výsledky. Ten už vás pořádně prověřil, v prvním setu měl za stavu 5:4 při vašem podání dokonce setbol…
Naštěstí jsem ho odvrátil. Pak jsem ho brejkl na 6:5 a pohlídal jsem si závěr. Ve druhém setu jsem už byl lepší.
Bylo pro vás semifinále nejtěžším zápasem na turnaji?
Semifinále bylo hodně náročné, ale ve finále byly zase šílené podmínky. Byla velká zima, bylo zataženo a neskutečně foukalo. Na tyhle podmínky hrál Vitalij (Sačko) hodně slušně. Skoro bych řekl, že mentálně bylo těžší finále. V semifinále byly dobré podmínky a cítil jsem se dobře a celý zápas jsem měl pocit, že jsem lepší hráč. Finále bylo hodně nevyzpytatelné, protože to nebylo tolik o tenise. Vítr hrál velkou roli.
Sačko postoupil z kvalifikace, nebyl ve finále trochu unavenější?
Asi trochu unavený byl, ale nebyly takové extrémní výměny, protože strašně foukalo, takže to bylo hlavně o mentální stránce. Já jsem ale určitě unavený nebyl. Na kurtu jsem tu nestrávil tolik času a byl jsem stoprocentně připravený.
Dovolte, abych se ještě vrátil k turnaji v Neapoli, kde jste minulý týden porazil po velké bitvě v prvním kole Itala Fonia 7:5 ve třetím setu a přitom jste měl tak trochu na kahánku… Pomohl vám tenhle zápas dostat se do formy a zápasového rytmu?
V Neapoli jsem hrál výborně. V prvním kole jsem se ale v prvním setu necítil úplně dobře. Byly tam úplně jiné podmínky než v Zadaru, víc to tam letělo a míče byly tvrdé. Na trénincích ani v tom prvním setu to nebylo ono. Naštěstí jsem to nějak vybojoval, protože jsem prohrával už 2:4 a 0:30 ve třetím setu. Zůstal jsem na kurtu pozitivní a měl jsem dobré nastavení. Nevyhrál jsem to tím, že bych hrál nějak dobře, ale vybojoval jsem to, i když jsem se moc dobře necítil, což je hrozně důležité. Ve druhém kole s Cengem jsem se už cítil výborně a tam jsem odehrál velice dobrý zápas.
Zobrazit příspěvek na Instagramu
Nakonec jste postoupil až do semifinále, kde jste měl v rozhodujícím setu s Italem Lucianem Darderim za stavu 4:3 tři brejkboly v řadě. Dva odvrátil Darderi nechytatelným servisem, ale při jednom zahrál šťastné prasátko, kdy se míček sotva překulil na vaši polovinu… Mrzelo vás to hodně nebo vás to spíš nakoplo k tomu, že jste nakonec v Barlettě vyhrál? Darderi mimochodem vyhrál další týden turnaj ATP v Marrakéši…
Ano, je to tak. Luciana dobře znám, máme stejného agenta. Odehráli jsme spolu pár vyrovnaných zápasů a v posledních letech šel hodně nahoru. Je to skvělý antukář s výborným servisem a forhendem. Je strašně hladový po vítězství, hodně dře a hodně maká, je vidět, že chce hodně vyhrávat za každou cenu, což se mi líbí. Věděl jsem, že proti němu musím hrát aktivní tenis, držet ho v bekhendu a když budu pasivní a nechám ho hrát, tak sám ty chyby neudělá. Myslím, že to byl velice kvalitní zápas. V prvním setu jsem hrál výborně, soupeř se vztekal a vypadalo to dobře. Škoda, že jsem na začátku druhého setu nevedl 2:0. Vedl jsem 1:0 a pak jsem prohrál dlouhý gem na jeho servisu. Věděl jsem, že to Darderi jen tak nevzdá. Byl to dlouhý zápas a bohužel o pár míčků to nevyšlo. Zápas sledovalo strašně moc lidí, všichni fandili domácímu. Celý centrkurt byl proti mně a byla to pro mě dobrá zkušenost, ze které jsem pak těžil v Barlettě. Tam jsem hrál v klidu a hrál jsem s hráči, kteří jsou o úroveň pod Darderim a bylo to vidět.
Z vašeho zápasu s Darderim pak hodně těžil i Vít Kopřiva. Hodně jste mu ho unavil a on pak Darderiho ve stejný den přemohl ve finále. Vy jste tam Vítka s trenérem podporovali v hledišti…
Po semifinálových zápasech jsme spolu seděli na obědě a říkal jsem mu nějaké rady, kam podávat na důležité stavy a co si hlídat. Vítek ho ale taky dobře zná. Potvrdilo se to v zápase. Víťa odehrál výborný turnaj a famózně zvládl koncovku a byl jsem za něj strašně rád. Sledoval jsem i jeho tažení v Marrákeši a byl jsem dojatý, že se dostal do stovky. Nikdy nebyl považovaný za extra talent a mnoho lidí mu nevěřilo, že se tam může dostat. O to je cennější, že to disciplínou, pílí i tím, jak je jako člověk vyspělý, dokázal. Jsem za něj hrozně rád a přeju mu, aby se tam udržel.
Sledoval jste i ten Vítkův šílený zápas s Italem Lorenzem Sonegem?
Sledoval. Na začátku jsem sledoval jenom skóre. Jedli jsme zrovna v restauraci, kde nebyl signál, tak jsem od jídla pořád utíkal zjišťovat stav. Viděl jsem, že vede 6:2, 5:1, ale potom se to najednou začalo otáčet… Naštěstí jsem už stihl video z třetího setu a zrovna jsem to zapnul za stavu 0:2 a Víťa to začal znovu otáčet. Porazit Sonega je určitě dobrý skalp, to je výborný hráč. Vítězstvím si Vítek zajistil postup do první stovky.
Antukovou sezonu jste odstartoval už před čtrnácti dny v chorvatském Zadaru. Ačkoliv jste známý jako hráč, který často své soupeře zničí vaší neskutečnou fyzičkou, tak v Chorvatsku jste ve druhém kole sám musel pro křeče ve třetím setu vzdát Rumunovi Jianuovi. Co se tam přihodilo? Ve čtyřicítkách v Austrálii jste zvládal tříhodinové zápasy a tady najednou přijdou křeče…
To je právě ten rozdíl. V Austrálii ve vedru to bylo v pohodě, ale v Zadaru bylo pět stupňů nad nulou a jdete z šílené zimy do stoprocentní intenzity. Svaly jsou ztuhlé a zmrzlé a najednou jdete hrát naplno a tomu je potřeba přizpůsobit rozcvičku a být stoprocentně zahřátý. Nevím úplně čím to bylo. Možná hrálo roli i to, že jsem hrál po dlouhé době na antuce, roli mohly hrát i nervy. Fyzicky jsem se cítil jinak dobře. Své mohl sehrát v Zadaru i jídelníček, který nebyl úplně ideální. Hotel je tam odstřihnutý úplně ode všeho, takže to mohlo být od každého něco. Od té doby jsem hrál daleko náročnější a delší zápasy na antuce a zvládl jsem je úplně v pohodě.
Mluvili jsme hodně o Vítu Kopřivovi. Je pro vás i inspirací a motivací? Vám patří v žebříčku 132. místo, takže nejste úplně daleko od stovky…
Je to velká inspirace. Jak Víťa, tak i ostatní tři čeští kluci, kteří jsou na žebříčku ještě daleko výš. I mě to samozřejmě motivuje, že nejsem spokojený s příčkou, na které jsem. Pořád mám ale v paměti, že před půl rokem jsem byl na 310. místě, ale na druhou stranu, když vidím, že Víťa se dostal do stovky a všichni tři kluci budou brzy v top dvacítce, tak mě láká jít co nejvýš. Nechci říkat, že se chci do stovky dostat co nejdříve, ale budu pro to dělat všechno a věřím, že když budu pokračovat poctivě, pokorně a budu tvrdě makat, že se tam také dostanu.
Teď vás čeká challenger v Monze. Nejste unavený? Poslední dva týdny byly asi hodně náročné, v Neapoli jste hrál i debla…
Přiletěl jsem do Monzy v neděli večer a v pondělí odpoledne jsem si jen lehce zatrénoval, abych se srovnal s místními podmínkami. Cítím se fyzicky dobře. Na turnaji v Barlettě jsem odehrál čtyři zápasy, ale nebyly tak náročné, takže jsem na tom dobře. Uvidíme, co přinese první kolo.
Jaký je váš další turnajový plán?
Zatím je to naplánované tak, že odehraju turnaj v Monze. Další týden mám přihlášené kvalifikace turnajů ATP v Barceloně a Mnichově, ale tam jsem zatím hodně pod čarou, takže uvidíme, zda tam budu hrát. Také ty kvalifikace začínají už v sobotu, takže kdybych zahrál tady dobře, tak bych je nestihl. Pak jsem přihlášen na kvalifikaci do Madridu, kde jsem zatím 24. náhradník do kvalifikace. Uvidíme, jak to tam dopadne. Pokud se nedostanu, dám si tři dny pauzu a pak si dám deset dní tréninkový blok. Pak mě čeká určitě challenger doma v Ostravě a následovat by měla tisícovka v Římě.
Máte ještě šanci dostat se přímo do hlavní soutěže v Paříži nebo nad touto eventualitou vůbec nepřemýšlíte?
To si myslím, že nemám. Přihlášky se uzavírají za chvilku a i kdybych tady v Monze vyhrál, tak bych se do hlavní soutěže nedostal. Ani nad hlavní soutěží ve Wimbledonu nepřemýšlím. Samozřejmě, kdyby se nějak úplně extrémně dařilo, tak to asi možné je, ale spíš, když budu takhle pokračovat, tak budu směřovat spíše k US Open. Držím se ale nohama na zemi a půjdu zápas po zápasu.
