Premiérový titul na ATP? Pomůže nám to na grandslamy, radují se Nouza s Riklem

Poprvé v životě jste oba vyhráli turnaj ATP. Ve finále jste porazili čtvrtfinalisty letošního Australian Open Nyse s Rogerem-Vasselinem. Jaké byly vaše pocity po vítězství?
Patrik: V Marrákeši byly hodně rychlé kurty a míče létaly hodně svižně a říkali jsme si, že by nám to mohlo hodně sedět. Nakonec se to potvrdilo, ale hráli jsme gem po gemu, set po setu a zápas po zápasu. Dobře jsme se doplňovali a v týmu vládla dobrá atmosféra, kdy tam byl s námi můj brácha a ještě jeden kamarád. Dobře to zapadlo do sebe a podali jsme nejlepší výkony.

Vyhráli jste turnaj ATP, navíc bez ztráty setu. Petře, vy jste v jednom z předchozích rozhovorů říkal, že byste chtěl turnaje ATP hrát stabilně. Teď už se k tomu docela přibližujete…
Petr: Určitě je k tomu blíže, ale pořád je ještě před námi hodně práce. Úplně to ale neberu tak, že jsme se někam dostali a teď to tak bude. Je to o každodenní práci a chuti se zlepšovat. Když pracujeme poctivě a dobře, tak vidíme, že to někam vede. Posunuli jsme se hodně dopředu. Pořád máme rezervy, ale ten turnaj ukázal, že dokážeme hrát na super úrovni už teď. Doufám, že to budeme potvrzovat dál. V deblu je ovšem obtížné dělat nějaké závěry. Zápasy jsou velmi vyrovnané a rozhoduje často pár míčků. Teď jsme hráli dobře, ale často se nám to dobře sešlo, když jsme vyhráli rozhodující „no-ad“ a další důležité míčky. Není samozřejmé, že to takhle bude pořád. Byla tu skvělá atmosféra, podmínky a doufám, že nám to pomůže v sebevědomí a že na to navážeme na dalších turnajích.

Paradoxně největší problémy vám dělali v prvním kole držitelé divokých karet Maročan Benchetrit s Francouzem Herbertem… Herbert má samozřejmě za sebou skvělé výsledky, i když teď nemá úplně dobrý žebříček. V čem byli nebezpeční?
Patrik: Tady byly o dost jiné podmínky než minulý týden na challengeru v Neapoli, kde byla hrubší antuka. Tady byla antuka trochu rychlejší a sušší. Museli jsme si na to zvyknout a je třeba také poctivě přiznat Herbertovi velké kvality. Vyhrál ve čtyřhře kariérní grandslam a bylo to znát. A i Benchetrit ho docela dobře doplňoval, byť také není na žebříčku vysoko. Byl to velmi kvalitní zápas.

Rakousko-německé duo Erler - Frantzen vyhrálo před Marrákeší challenger v Neapoli, ale přesto jste soupeře ve druhém kole porazili poměrně hladce 6:4, 6:2. Co jste na to říkali?
Petr: To byl super zápas. Těžko se to srovnává s tím finále, ale jinak to byl asi pro nás nejlepší zápas na turnaji. Na servisu jsme neudělali prakticky žádnou chybu, nedali jsme jim žádný bod zadarmo a myslím si, že i soupeři to tak cítili. Byli hodně pod tlakem a cítili, že na svém podání nesmějí udělat žádnou chybu. Pak paradoxně udělali nějaké dvojchyby a my jsme ty šance využili.

V semifinále vás čekal nebezpečný monacko-francouzský pár Arneodo - Guinard. Vyhráli jste 7:5, 6:4 a postoupili do vašeho druhého finále na turnaji ATP. Cítili jste nervozitu?
Patrik: Vždycky jsme trochu nervózní, ale tím, že jsme v tom semifinále už párkrát byli a už máme dost turnajů odehraných, tak jsme to zvládli dobře. Výsledek vypadá, že jsme to měli pod kontrolou, ale bylo tam pár „no-ad“ bodů, které jsme zvládli a to rozhodlo zápas. Určitě to bylo o pár míčích.

V boji o váš první titul jste se střetli s Hugo Nysem a Edouardem Rogerem-Vasselinem, další monacko-francouzskou dvojicí. Cítili jste tu tíhu okamžiku?
Petr: Já trochu ano, zejména ve druhém setu, kdy jsme je brejkli a měli jsme navrch. Hráli jsme přece jen o první titul a to je vždycky trochu speciální. Od nás to byl ale velmi solidní výkon, oproti předchozím zápasům tam možná bylo o malinko víc chyb. Určitě jsem cítil, že jsem některé věci mohl udělat líp, ale dobře jsme se doplnili a když jsem třeba já něco zkazil, tak Páťa na svém servisu zahrál úplně fantastické balony a hodně to podržel. Já jsem zase dokázal pod tlakem dobře zaservírovat. I přes několik brejkbolů jsme ani jednou neztratili podání. Všechny zápasy předtím jsme hráli okolo poledne na vedlejších kurtech, ale finále jsme hráli na centru později odpoledne, takže tam byl docela stín. Byly to trochu odlišné podmínky, ale dokázali jsme se s nimi popasovat. Dokázali jsme využít zaváhání soupeřů na servisu a zápas jsme zvládli. 

Mluvíte o Patrikových fantastických balonech. Já musím připomenout neuvěřitelný Patrikův lob z těžké pozice při shodě, kterým překvapil všechny hráče na dvorci a pomohl v kritické chvíli podržet servis. Patriku, to jste si dovolil hodně…
Petr: Mně dneska říkal brácha, že ten lob byl úplně neuvěřitelný…
Patrik: To bylo v hodně důležitou chvíli. Oni hodně dobře zreturnovali servis a síťař se mi tam tlačil na střed, tak jsem v téhle situaci zkusil zahrát lob a povedlo se to. Celý turnaj se nám dařilo a i štěstí bylo na naší straně.

A vy jste byl úplně v klidu nebo jste také cítil nervozitu?
Patrik: Já jsem byl hodně nervózní. Při předchozích zápasech ani ne, ale ve finále jsem to trochu cítil. Cítil jsem, že na ně máme a že můžeme vyhrát a o to nervóznější jsem pak byl. Zvládli jsme to nakonec dobře.

Vy jste před přechodem na antuku odjeli na dalekou cestu na challenger do Dominikánské republiky, kde jste v Cap Caně postoupili do finále. Nezkoušeli jste se dostat jako náhradníci na turnaje v Indian Wells nebo v Miami?
Petr: V Indian Wells se dostalo dohromady pět alternátů a jako pátí bychom se nakonec dostali i my, ale z naší pozice nešlo úplně riskovat a letět naslepo do Kalifornie jako pátí náhradníci. To byla hrozná náhoda. Plán byl letět na Dominikánu jen na tenhle jeden turnaj, protože jinak po celý měsíc nebylo v kalendáři nic jiného, co by dávalo smysl hrát. I přes složitou cestu a vyšší náklady jsme to vzali jako investici a letěli tam. Co se Miami týče, tam jsme se zapsali a  kdybychom byli náhodou první nebo druzí ven a cítili jsme, že je nějaká šance se dostat, tak bychom tam přelétli, protože to bylo kousek. Byli jsme ale devátí nebo desátí ven, tak jsme na to rezignovali a letěli jsme domů.

Pamatuji si, jak si kdysi v Indian Wells zahráli čtyřhru po odhlášení Kyrgiose hodinu před zápasem Marek Michalička s Ivo Minářem, který měl tehdy pouze jeden bod v žebříčku ATP…
Petr: Jo, vím o tom, že se to stalo. V Indian Wells se to stává, protože se tam obvykle zapisuje hrozně moc singlistů, kteří zůstávají v Americe ještě na další turnaj v Miami, a u nich je obvykle větší šance, že se odhlásí, když se jim třeba nedaří v singlu. Nevím ovšem, jestli se to takto děje každý rok.

Betonovou část sezony jste zakončili dvěma porážkami v Dubaji i Dauhá v prvním kole v supertiebreaku, v Dominikánské republice jste se trochu vrátili na vítěznou vlnu a postoupili na challengeru do finále. Jak byste to zhodnotili?
Petr: S vystoupením na Dominikáně musíme být spokojení, protože jsme měli prohrát už ve druhém kole, kde jsme otáčeli zápas s párem González, Miedler ze tří mečbolů. I semifinále proti Schnaitterovi s Wallnerem skončilo 11:9 v supertiebreaku pro nás, takže to také bylo na hraně. Sám vidíte, kolik těch zápasů rozhoduje jeden nebo dva míče. Pak v Neapoli jsme vyhráli v prvním kole z mečbolu a pak jsme prohráli v dalším zápase o dva míče. Důležité je se s tím vyrovnat v hlavě. V Dubaji jsme taky hodně smolně prohráli, člověk si z toho úplně nesmí dělat hlavu. Důležitější je dobrý pocit z vašeho výkonu. Když uděláte to, co máte, tak je třeba být pozitivní. Na ty výsledky se úplně upínat nedá. Někdy to ve formátu, který se ve čtyřhře hraje, ani nejde úplně ovlivnit.

Nyní jste odstartovali deblovou sezonu na antuce challengerem v Neapoli. Tam jste hodně smolně prohráli ve čtvrtfinále z mečbolů s párem Blancaneaux, Olivetti 10:12 v supertiebreaku…
Patrik: Ten zápas byl celkově docela dobrý. Celou dobu jsme vedli a byli jsme lepší, ale v tom deblu se občas stane, že prohrajete, i když jste lepší. Myslím, že nás to trochu namotivovalo, protože v Maroku jsme pak dokázali být lepší.

V osudí Monte Carla teď nejste. Dáváte si teď krátkou přestávku na oslavy nebo regeneraci?
Patrik: Tento týden si dáme volno a pak se pojede na challenger stopětadvacítku do portugalského Oeiras, kde jsme byli už jednou minulý rok. 

Vy jste spolu byli už loni ve finále turnaje ATP ve Stockholmu. Teď jste dobyli titul. Oslavili jste nebo oslavíte to nějak?
Petr: Nevím, no. Měli jsme hodně náročnou cestu domů. Hned po zápase jsme spěchali, protože jsme museli na dopingovou kontrolu a pak jsme chvátali na letadlo, takže na oslavu nebyl vůbec čas. Letěli jsme přes noc, skoro jsme nespali. Myslím, že to oslavíme volnou nedělí a relaxem, tedy alespoň já. I když je to jenom debl, je to hodně psychicky náročné, člověk je pořád v zápasovém stresu a jsem po psychické stránce docela vyčerpaný, takže si rád odfrknu a připravím se na další turnaj.

Ani pivo žádné nepadlo?
Patrik: To já si dneska večer pivečko na to vítězství dám a oslavím to.
Petr: Když si dá Páťa, tak asi taky bude možnost. Nejsem ale jinak nějaký fanoušek piva…

Jak moc vám pomůže titul na světovém žebříčku, resp. v tom, abyste se dostali na ty největší turnaje? Změní to trochu vaše plány?
Petr: Naše krátkodobé plány to úplně nemění. Tisícovkové turnaje jsou pro nás zatím bohužel bez šance, a to i po tomhle úspěchu. Je to samozřejmě skvělý úspěch, získáme hodně bodů, ale i tak jsme se posunuli na žebříčku v uvozovkách jenom o sedm nebo osm míst dopředu, což na to, že jsme vyhráli první ATP titul v kariéře, nezní moc skvěle. Je to pro nás ale velký posun, co se týká šance dostat se na Roland Garros. Paříž a Wimbledon jsou teď pro nás hlavní priorita. Na tisícovkách bývají “cuty” okolo 70. nebo 80. místa (součet umístění obou hráčů na žebříčku ATP), na to máme ještě kus cesty před sebou. Když potom trefíme něco na grandslamech, tak ty body mohou skákat nahoru trochu rychleji.