ATP trápí zranění. Ve hře jsou turnajové výjimky pro starší hráče, připouští šéf Kermode
Celkové počty zranění na okruhu ATP podle statistik klesají, o předních hráčích to ale rozhodně neplatí. Jsou úspěchy a horní patra žebříčku vykoupeny zdravím? A jak zamezit tomu, aby elitní tenisté čím dál častěji končili sezónu v její polovině a byli naopak úspěšní i před blížící se čtyřicítkou? Nad těmito otázkami bádá nejen šéf ATP Chris Kermode, ale i speciální lékařský tým. Předlohou možného řešení může být třeba šestatřicetiletý Roger Federer...
Federer utrpěl poranění kolene loni v lednu. Přivodil si jej nešťastně při koupání dětí a musel dokonce pod skalpel. Poté se na kurty sice vrátil, na Wimbledonu však během utkání proti Kanaďanu Raonicovi upadl a po porážce se rozhodl, že bude po zbytek sezóny rehabilitovat. Toto rozhodnutí se nakonec ukázalo být správným.
Zdravý a odpočatý Federer vyhrál po svém návratu lednový Australian Open, v průběhu roku pak přidal i dalších šest turnajových titulů, včetně toho z Wimbledonu. Tomu však předcházela další „oběť“ – šestatřicetiletý tenista pro zvýšení svých šancí na úspěch tento rok zcela vynechal antukovou část sezóny.
Zranění se přitom letos nevyhýbala dalším tenisovým velikánům v čele s Novakem Djokovičem, Andym Murraym, Stanem Wawrinkou či Keiem Nišikorim, kteří museli ukončit sezónu předčasně. Rozhodně ne ideální stav, řekli si na ATP a začali přemýšlet nad změnami.
„Je to ten nejneobvyklejší rok, jaký tu zatím byl,“ připustil šéf ATP Chris Kermode a rád by pro starší hráče zavedl výjimky. „Mohl by být zaveden systém, který by starší hráče omlouval z některých turnajů série Masters nebo grandslamů. Za splnění určitých kritérií by mohli odehrát méně takových turnajů než ostatní,“ sdělil v rozhovoru pro Sky Sports.
„Záměrem je, aby hráči zůstali na okruhu déle. Čím jsou tenisté starší, tím náchylnější jsou pro zranění,“ připouští Kermode a pokračuje. „Je to na debatu o tom, zda je lepší mít na okruhu šestatřicetiletého Federera, který ale svůj kalendář uzpůsobí a bude hrát méně zápasů, nebo zda by měli hráči hrát všechny turnaje, přetěžovat se a riskovat zranění,“ vysvětluje a dodává, proč byla tato otázka po vzoru Federera otevřena.
„Je to prvním rokem, kdy jsme zaznamenali tolik zranění předních hráčů. Přitom celkový počet zranění na okruhu letos klesl o šest procent,“ předkládá určitou spojitost Kermode. Je tedy úspěch vykoupen zdravím? „Je to něco, čím se musíme dále s našimi lékařskými týmy zabývat, máme obrovské množství dat. Co vlastně způsobuje zranění?“ ptá se šéf ATP. „Je to tím, že hráči nebyli od útlého věku dostatečně informováni o nutnosti protahování? Hrají roli povrchy?“ hodlá situaci dále analyzovat a otázku dále rozvádí.
„Když se budete bavit s hráči, většina vám asi řekne, že za mnoha zraněními jsou právě jiné povrchy. Tvrdé kurty jsou pro tělo náročnější. Zranění jsou na druhou stranu různá a existují přece různé herní styly,“ nebere situaci na lehkou váhu bývalý britský tenista.
Řešení vidí právě v počínání Federera. „Přinutit se vzít si volno a některé turnaje zkrátka vynechat. Jen tak se můžete dostat do finále grandslamu a získat body, kterými si vynechané turnaje vynahradíte a zároveň zůstanete na vrcholu žebříčku,“ míní dvaapadesátiletý Kermode.
