Přijímačky mezi turnaji a změna trenéra. Talentovaná Bartůňková má za sebou našlapaný program

Poslední dny byly pro Nikolu opravdu hektické. Jeden z nejdůležitějších týdnů školy, pořádná porce tenisu a navíc i nečekaná změna trenéra… Dost velký zápřah zejména na hlavu patnáctileté nadějné tenistky.

Juniorský turnaj ITF v Říčanech vyšel Nikole Bartůňkové skvěle. Během šesti dnů odehrála šest zápasů a dostala se do finále. A mezitím už věděla, že na ni čekají organizátoři turnaje na Štvanici. Dostala divokou kartu, aby znovu mohla změřit síly s hráčkami ze druhé světové stovky. U ní na rankingu přitom po pouhých pěti zápasech mezi dospělými svítí číslo 1005…

Ale zpátky na začátek týdne. Nikole Bartůňkové se to opravdu sešlo tak, že nebyla snad ani chvíle volna na oddech. „Bylo to těžké, jsem ještě unavená z toho turnaje v Říčanech, kde jsem byla ve finále. A tam to fakt byl dlouhý zápas, přes dvě a půl hodiny. Pak den volna na učení a v pondělí a v úterý jsem dělala přijímačky. Opravdu jsem byla unavená psychicky. No a hned ve středu turnaj na Štvanici,“ popisuje našlapaný program.

A do toho ona ztráta trenéra. Změna to byla nečekaná, rychlá. Dosavadní trenér Jan Mertl totiž dostal nabídku od Markéty Vondroušové a rozhodnout se musel během chvilky. „S Honzou Mertlem byl ten rozchod hodně nečekaný. Opravdu to byl pro mě velký šok,“ přiznává smutně mladičká tenistka. Co teď?

Počátek velké spolupráce?

Za plotem kurtu číslo 6 sledoval na štvanickém klání snažení Nikoly Bartůňkové Jan Hernych – tedy muž, který pomáhal právě Markétě Vondroušové třeba do finále grandslamového Roland Garros. Vlastně se teprve poznávají. Spolupráce trvá jen něco přes týden. „Byl jsem se na Niki podívat na turnaji v Říčanech, kde došla až do finále, prohrála 6:7 ve třetím setu. Má svůj agresivnější styl a je i tvořivá. Řekl bych, že je to všestranná hráčka. A v mých očích má opravdu velký potenciál. Jen uvidíme, jak budeme pracovat. Teď jsme začali,“ říká Jan Hernych. Proběhla tak jedna z dalších tenisových rošád, které v českém tenise občas nastanou.

„Domluvili jsme se, že to zatím bude na dva měsíce a uvidíme,“ přibližuje Nikola Bartůňková. „Ale spolupracuje se mi s ním dobře, takže to snad půjde dál,“ dodává jedním dechem.

To už měla za sebou souboj s ostřílenou matadorku Caglou Buyukakçayovou, kterou jí vylosovali prvním kole. Někdejší světovou šedesátku trápila Nikola dvě hodiny a litovala, že využila pouze čtyři z jedenácti brejkbolů. Zkušenosti se prostě jedenatřicetileté turecké hráčky hodily. „Je to škoda, že jsem ten zápas nevyhrála,“ hlesla zklamaná Nikola Bartůňková. „Myslím, že se to dalo, ale ona hrála chytře. Byly to dlouhé vysoké míče a mně se to nehrálo nejlíp. Prostě si to uhrála, ale mrzí mě to,“ poznamenala.

Prohra bolela i proto, že to bylo doma. „Vždycky je lepší hrát doma, to je jasný. Mám to tady ráda, i lidi kolem, je to tady příjemné,“ vypráví patnáctiletá dívka o prostředí štvanických kurtů I.ČLTK.

Postupný posun na profesionální okruh

Vyrovnaný zápas s jednou z předních hráček okruhu WTA ale nebyl jen tak nějaký náhodný výkřik. Před čtrnácti dny jí chyběl kousíček, aby se kvalifikovala do hlavní soutěže turnaje kategorie WTA 250 v Istanbulu. Nejprve si vyšlápla na Leonii Kungovou ze Švýcarska. Den poté hrála další tříseťák s Ruskou Anastasií Gasanovovou, tentokrát neúspěšný. „Ale já jsem vůbec nečekala, že bych tam mohla vyhrát zápas. Opravdu jsem za to ráda. I za to, že jsem se dostala na žebříček v singlu, to byla pro mě meta,“ vypráví Nikola Bartůňková. „Další cíl, co mám, je vyhrát celý turnaj. To se mi tenhle rok ještě nepovedlo, doufám, že to přijde.“

Ve svých patnácti letech samozřejmě musí dělit energii mezi tenis i školu. „Cítím, že je to náročné. Po večerech se učím, teď do toho přišly ty přijímačky, ale je dobrý, že mi to ve škole fakt jde. Měla jsem samé jedničky, tak by asi byla škoda, kdybych nedělala žádnou školu,“ vysvětluje přihlášku na gymnázium. „Určitě to chci zkusit, aspoň prvního půl roku. Chci zjistit, jak to bude možné všechno stíhat, a kdoví, jestli se tam vůbec dostanu. Dávám samozřejmě přednost tenisu, ale škola mi jde taky, tak by byla škoda, abych ji nedělala,“ vypráví pokorně.

Nutnost studia jí připomínají i oba rodiče. „Táta i máma chtějí, abych studovala. A já chci být nejlepší ve všem – ve škole i v tenise. Snažím se, abych vše dělala na sto procent. A je mi pak líto, když se něco nepovede,“ říká Nikola Bartůňková.

I rodiče ale samozřejmě tuší, že tenisu je potřeba pomoci. „Že Nikolu budeme podporovat a zkusíme i na turnajích v zahraničí, přišlo tak nějak přirozeně. Už od začátku, od babytenisu, byla jedna z nejlepších a pořád se držela ve špičce,“ povídá táta Pavel Bartůněk na pražském turnaji, na který se jeho dcera opravdu těšila. Maminka z druhé strany stolu přitaká.

Dnes je Nikola Bartůňková na startu nové kapitoly. Přijde nová škola a nové soupeřky. Studium bude náročnější, soupeřky budou starší a zkušenější. „Pro to, aby uspěla, musí strašně chtít. To je takový základ,“ líčí kliďas Jan Hernych. „A potom musí mít i dispozice, věřit svému cíli a jít si za ním. Trenér to může jen směřovat, ale převážně je to o samotném hráči.“