Svrčina? Chceme se dostat do světové stovky, říká Jaloviec. Jaký je trenérský život?

Na světovém žebříčku jste se dostal nejvýše na 244. místo na světě, a to v listopadu 2017. Moc vám nechybělo k tomu, abyste si zahrál na grandslamech. Teď je vám třicet a už několik let je z vás tenisový trenér. Nevzdal jste vlastní kariéru příliš brzy?
Je pravda, že moje kariéra byla poměrně krátká. Když jsem byl na svém vrcholu, tak jsem si dvakrát poranil zápěstí a byl na celkem složitých operacích. A potom už to nebylo jako dřív, takže se bylo těžké vrátit zpátky. Navíc přišel covid-19, a tak jsem víceméně nehrál dva a půl roku. Chtěl jsem se vrátit, ale měl jsem pochybnosti, zda operované zápěstí vydrží extrémní zátěž. Trochu mě to mrzí. Cítil jsem, že v době, kdy jsem se pohyboval okolo 240. místa, jsem měl potenciál se posunout i výš. Byl jsem pořád docela mladý a spousta hráčů dospívá a prosadí se až později. Na druhou stranu mám velkou motivaci něco dokázat jako trenér. Začal jsem poměrně mladý a rád bych dovedl tenisty do míst, kam jsem se jako hráč nedostal.

I tady v Austrálii jsou hráči, které jste porazil. Němec Daniel Altmaier, Libanonec Benjamin Hassan, Rakušan Jurij Rodionov nebo Francouz Matteo Martineau. Jiří Lehečka tady trénoval s vaším vrstevníkem Boticem van de Zandschulpem, kterého jste porazil ve finále turnaje kategorie futures v Milovicích…
Osud je takový a už to nemůžu změnit. Je super, že tu potkávám hráče, se kterými jsem hrával. Pobavím se tu s nimi, ale už hraju jen některé ligy a je ze mě především trenér.

Vy jste si ještě na začátku loňského roku zahrál kvalifikaci na challengeru v Nouméa v Nové Kaledonii. Prohrál jste tam s Australanem Thomase Fancuttem, který tady v Melbourne startuje ve čtyřhře. V rozhodujícím setu jste vedl 5:3, ale pak jste už neuhrál ani míček…
Vzniklo to tak, že si Dalík bohužel poranil kotník na sobotním tréninku. Šel jsem tedy za supervizorem turnaje požádat o co nejpozdější start. Shodou okolností jsem se s ním znal a přítomný tam byl i ředitel turnaje a dostal jsem otázku, zda bych nechtěl divokou kartu do kvalifikace, že mají jednu volnou. Tak jsem se domluvil s Dalíkem a šel jsem hrát místo něj.

Byla to docela vtipná zábava. Dalík mi fandil, vyzkoušeli jsme si opačné role. My jsme tam přijeli hned po Vánocích ve čtvrtek. Úplně jsem tu životosprávu o Vánocích nedodržoval, hráli jsme hned v neděli a bylo enormní vedro, navíc nebyl ani žádný vánek. Statečně jsem bojoval, vedl jsem v rozhodujícím setu 5:3, ale měl jsem mžitky před očima. Motala se mi hlava, Dalík se tam trochu usmíval pod vousy… Byla to zajímavá výzva, jen je škoda, že jsem nebyl trochu v zápasovém rytmu. Přes léto hraju ještě ligy a v tomhle období mám trochu lepší kondici. Trochu mě to mrzelo, tři dny jsem z toho zápasu byl vyřízený, nemohl jsem se ani hnout.

Zmiňoval jste, že hrajete ještě v létě tenisové ligy v okolních zemích. Jaké všechny ligy hrajete?
Když Dalík ještě spolupracoval i s panem Navrátilem, tak jsem hrál těch lig více, teď jsem to trochu omezil. Naprostá priorita je pro mě Dalíkova kariéra. Rád si zahraju, ale nechci, aby to zasahovalo nějak moc do našich plánů. Napsaný jsem podle mě úplně ve všech ligách. Základ všech tenistů je německá liga a pak mám vztah ještě k francouzské lize, kde ale místo toho, že bych hrál, poučuju ostatní. Už jsem tam šestý nebo sedmý rok a převzal jsem tým spíše jako trenér.

Když jsme spolu dělávali rozhovory během vaší tenisové kariéry, vždycky jste analyticky rozebíral každou maličkost. Někdy jste mi přišel, snad to tak můžu říci, až příliš chytrý na tenis. Zvažoval jste i jinou kariéru než ve spojení s tenisem?
Upřímně ani moc ne. Pocházím z tenisové rodiny. Můj táta je trenér a vedl mě do čtrnácti až patnácti let a tak nějak jsem k tomu přirozeně dospěl. Nějaké možnosti mimo tenis by asi byly, ale chtěl jsem u tenisu zůstat, protože mě moc baví. Hrozně mě baví trénovat, přemýšlet nad tenisem a vymýšlet různé věci, jak se zlepšovat. Jako pozorovatel přece jen vidím tenis trochu objektivněji. Rád bych u tenisu určitě zůstal.

Trénujete nyní Dalibora Svrčinu, což je hráč menšího vzrůstu a trochu subtilnější postavy. Na druhou stranu má vynikající herní inteligenci a dokáže vyhrávat těžké zápasy. Je to pro vás výzva?
Dalík je hodně atypický hráč. Já jsem ještě před ním trénoval rok v Polsku jednoho juniora, abych nasbíral zkušenosti. Dalíka vedl pan Navrátil a já jsem ho potom v průběhu sezony 2023 převzal. Takových hráčů jako on je hodně málo. V některých ohledech je to naprosto geniální hráč a vést ho je velká výzva. Někde má něco přidáno a jinde má zase něco ubráno. Myslím, že se dokážu dost vcítit do jeho kůže, jakým způsobem on přemýšlí. Je to velmi pokorný kluk, hodně maká a chceme se spolu dostat do první světové stovky. Neřekl bych, že má nějaké limity. Myslím, že toho může dokázat opravdu hodně. Kdybych mu nevěřil, že se tam dostane, tak bych to nedělal.

Když jsem se bavil s jedním předním českým tenisovým trenérem, říkal, že Dalibor Svrčina je vynikající hráč, ale na rozdíl od vás má problém se servisem. Vnímáte to také tak? 
Když se podívám na Dalíkův herní styl, tak si člověk všimne, že ten servis je slabší, ale na druhou stranu, viděl jste zápas s Landalucem. Ten neskutečně podává a Dalík ho za zápas šestkrát brejkl. To se nepodaří jen tak někomu. Musíme pracovat na tom, aby to bylo lepší. Je k tomu potřeba i nějaký čas.

Vy nejste o mnoho vyšší než Dalík a přesto jste v roce 2017 vyhrál tři turnaje v řadě v hale na extrémně rychlých površích…
Tuhle okolnost si také uvědomuji. Jednou z mých největších zbraní byl tehdy právě servis. Na těchto turnajích nebyl prostor na servisu zaváhat. Jsem přesvědčený o tom, že i Dalibor může mít mnohem lepší první servis, než má nyní. Samozřejmě tuhle věc konzultujeme i s dalšími lidmi, neděláme takové rozhodnutí zdaleka jen na základě téhle zkušenosti. Chci říci, že to, že je Dalík menší, automaticky neznamená, že by měl mít i špatný servis.

Dalibor po zápase s Landalucem říkal, že je v procesu úpravy svého prvního podání. Že nechce jen uvádět servis do hry, ale chce do toho více chodit…
Snažíme se na servisu dlouhodobě pracovat. Trochu jsme zjednodušili servis a myslím si, že je to na dobré cestě. Když hraje v trénincích, tak bych řekl, že už má Dalík úplně normální servis, průměrný na ATP Tour. Nicméně v těch zápasech, které jsou těsné, se občas ještě stane, že se servis projeví jako slabina. Pracujeme na tom, aby to tak nebylo.

Na druhou stranu je Dalík jeden z nejlépe returnujících hráčů na okruhu. Beru pozitivně to, že je na čem pracovat a je co zlepšovat. Tvrdým tréninkem a pílí může servis vypilovat a má se kam zlepšovat. Dalík má velký potenciál. Jsou hráči, kteří jsou třeba padesátí na světě a vidíte, že dosáhli stropu a už v podstatě nemají co vylepšit. U Dalíka je co zlepšit a když se to povede, udělá velký skok nahoru. Vůbec to neberu negativně, ani Dalík. Snažíme se ale pracovat i na dalších věcech, ne jen na servisu.

Snažíme se o větší konzistenci

Dalibor má trochu křehčí konstrukci. Není kvůli tomu trochu náchylnější ke zraněním?
Je pravda, že je Dalík křehčí a tím pádem trochu náchylnější ke zranění. Od roku 2023 před Wimbledonem spolupracuje s ostravským fyzioterapeutem Miroslavem Dobešem, který mu hodně pomáhá. Snaží se předcházet svalovým zraněním, problémům se zády a dalším zraněním. Dalík měl minulý rok obrovskou smůlu, když si vyvrtnul kotník a pak si v zápase zlomil prst. To jsou zranění, která se stanou výjimečně, těžko se jim předchází. I v tomhle si myslím, že se udělal velký kus práce.

Dalibor má neskutečnou kondici. Je schopný hrát dlouho v obrovských vedrech a klidně úplně uštve hráče z jihu Evropy nebo Jižní Ameriky, pro které je teplejší podnebí daleko přirozenější prostředí než pro Dalibora…
Je extrémně soutěživý typ. S jeho parametry prostě musí hrát náročný tenis, kterým uštve soupeře a přivede je k zoufalství a ke stavu, kdy vůbec nebudou vědět, co proti němu mají hrát. Tohle je jeho styl. On nikdy nebude podávat jako Jakub Menšík nebo Jirka Lehečka, to je dané parametry. Dalík musí trénovat věci, ve kterých on bude dominovat. Skvělá kondice je pro Dalíka naprostý základ a tvrdě na ní pracuje.

Jak se Dalibor vyrovnává s porážkami? Dopřáváte mu klid, nebo spíše zápasy do detailu rozpitváváte? Co děláte pro to, aby váš vztah zůstal zdravý? Zůstal v něm respekt a dobře jste spolu vycházeli?
To je umění trenéra. Někdo má trenéra měsíc, někdo rok, někdy tři roky. My spolu někdy sdílíme pokoj, jindy ne. Co se týká mého trenérského vedení, snažím se, aby bylo v pozitivním duchu, abychom se spolu i zasmáli nebo si zasoutěžili. Nicméně tam dřina musí být, bez ní to určitě nejde. Je potřeba to nějak vybalancovat.

Co se týká emotivnosti, musím říct, že ze začátku to Dalík po zápasech hodně prožíval. To je normální a asi i správné, ale snažím se do něho dostat dlouhodobou vizi, že důležitý není jen jeden zápas. A že jak po vyhraném, tak po prohraném zápase by člověk neměl ulítávat do výšin ani do nížin, jakkoliv třeba ta porážka s Landalucem byla hodně bolestivá. Samozřejmě tam vždycky nějaká frustrace nebo radost bude, ale snažím se to udržet v rovnováze.

Dalibor měl proti Landalucemu brejkbol na 6:6, ale return poslal poměrně těsně do autu…
Samozřejmě ty zápasy řešíme na videu a určitě ne jen tenhle jeden míč. Za mě se ten zápas nelámal ve třetím setu, kdy to bylo drama nahoru, dolů, ale lámal se ve druhém setu, kdy soupeř nastoupil a byl evidentně nervózní. Kdyby Dalík ukázal soupeři, že chce ještě víc vyhrát, tak po jednom dvou vyhraných gemech mohl soupeř odpadnout.

Analyzujeme samozřejmě všechno. Ve finále kvalifikace grandslamu každý hrozně bojuje, je tam hodně emocí a samozřejmě tenis je krutý sport, kde někdy rozhoduje centimetr. Věřím, že kdyby Dalík vyrovnal na 6:6, už by ho zlomil, ale je to dobrá zkušenost. Já jsem hlavně rád, že už s těmi výsledky nelítá nahoru a dolů, ale začal hrát stabilně. Finále kvalifikace nevyšlo, bolí to a je to kruté, ale cítím, že jde dobrým směrem.

Všechny tři zápasy tady v Austrálii byly hodně dramatické. Co je podle vás nakonec rozhodlo?
Celkově bych řekl, že Dalík je dost atypický hráč a tyhle otočky prožívá poměrně často. I pro mě, který se považuju za poměrně klidného trenéra, je to někdy vnitřně peklo, i když se snažím nedávat najevo svou nervozitu. Hodně pracujeme na tom, aby hrál Dalík konzistentněji. Všechny zápasy, které tu odehrál, byly na tři sety. A ani jeden zápas nebyl takový, že by konkrétní sety byly vyrovnané. Dalík je mladý a myslím, že se i v tomhle může zlepšovat.

S Blanchetem prohrál minulou sezonu dvakrát a soupeřův styl hry mu moc nesedí. Měl jsem pocit, že byl celý zápas lepší, i když v prvním setu klíčové okamžiky nezvládl. I po prvním setu jsem věřil, že vyhraje. Sultanov hrál hodně nahoru, dolů. Už to ve třetím setu vypadalo, že Dalík prohraje, ale on se nevzdal. A když se dostane do svého tunelu, je hrozně obtížné proti němu hrát. Napomohlo tomu i to, že si myslím, že je Dalík kvalitativně lepší než soupeř. Naopak s Landalucem to bylo naopak. Dalík ho mohl zlomit na začátku druhého setu. Myslím, že Španěl ukázal obrovský potenciál a pokud se mu vyhnou zranění, půjde hodně nahoru. Byl jedničkou v juniorech, a i když Dalík bojoval a dotahoval a mohl klidně vyhrát, Landaluce ukázal, že je fakt výborný hráč.

Přemýšleli jste o tom, že by Dalibor spolupracoval s mentálním koučem?
Dalík zkoušel v minulosti spolupracovat s mentálním koučem, ale asi mu to nějak nesedlo. Bavíme se o tom a řešíme to. Je pravda, že je potřeba, aby měl Dalík po celou dobu zápasu stejné mentální nastavení a zatím z něj občas lehce vykyvuje. Chvílemi je úplně klidný a pak má zase až příliš velké emoce. Je to dlouhodobý proces, člověk se pořád učí.

Dalibor neměl taky úplně dlouhou přípravu, protože musel v Indii a v Japonsku dohánět body, aby se do Austrálie vůbec kvalifikoval. Jak jste to bral vy? Říkal jste si, že když bude příprava krátká, může to mít vliv i na celou následující sezonu?
Tím, že on nehrál tři měsíce v období, kdy si zlomil prst a měl tam nějaké další zranění, byla jeho loňská sezona zkrácená. Cítil jsem, že se od té doby, kdy jsme letěli do Číny, dostává zpátky do zápasové pohody. Z toho důvodu jsme se rozhodli, že zkusíme zabojovat o Austrálii.

Když je příprava na sezonu krátká, neznamená to, že pak bude sezona špatná. Dalík si vzal dovolenou a mentálně byl připravený. Trénovali jsme dva týdny, pak si zahrál zápas na extralize, ale jak na turnaji v Bangkoku, tak i tady byl herně úplně v pořádku. Když budeme cítit, že potřebuje volno nebo trochu polevit, tak to tak uděláme. Byla škoda ukončit sezonu ve chvíli, kdy hrál dobře a měl formu.

Jak moc rád cestujete? Tenisté jsou prakticky celý rok na cestách… Jak tam nakládáte se svým časem?
Pro hráče je tohle cestování opravdu náročné a říkal jsem si, zda bych takhle jako hráč chtěl hodně cestovat. U trenéra je to trochu něco jiného. Je pravda, že času mám na turnaji poměrně dost. Daleko víc chodím do města, i za kulturou. Poznávám místa, kam přijedu. I díky tomu mě to docela baví. Jako hráč jsem byl pořád v nějaké bublině a říkal jsem si, jestli nebude kontraproduktivní někam chodit po městě, když se musím soustředit na své zápasy.

Teď mám po večerech docela čas, s Dalíkem oba rádi čteme knihy. Co se týká samostudia, když vidím něco, co mě zajímá, třeba nějaký úder, tak se snažím si k tomu vyhledat co nejvíce informací a udělám si rešerši. Každý trenér má svůj styl, já jsem ještě poměrně mladý trenér a s Dalíkem toho poměrně dost odhituju na kurtu.

Soupeříte spolu? Hrajete zápasy?
Zápasy nehrajeme, ale když cítím, že dřiny je až moc, občas zařadím nějaké soutěže. A v některých soutěžích mu ještě celkem stačím. Není to tak, že by mě úplně deklasoval. Nevím, jak to vnímá on, ale myslím, že je rád, že je tam nějaká míra soutěživosti mezi trenérem a hráčem. Pro ten vztah to může být dobré.

Komunikujete a sdílíte své postřehy i s dalšími trenéry ve vašem okolí?
Jako hráč jsem měl taky řadu trenérů, někteří mi toho dali neskutečně moc, jiní třeba trochu méně. S těmi, u kterých cítím, že tomu hodně rozumí, se snažím bavit. Po extralize jsme trénovali tři nebo čtyři dny s Jirkou Lehečkou a Michalem Navrátilem. Otevřeli jsme s Michalem i nějaká témata, abych slyšel i další názor.

Nebo je tu i můj bývalý trenér Bob Machovský, který trénuje Polku Maju Chwaliňskou. Ten mě provázel rok a půl, když mi bylo patnáct. Jsem otevřený ke všemu, jsem mladý, pořád se učím a tyhle diskuse pro mě mají velký význam. Věnuji se své práci na sto procent a snažím se přiučit novým věcem, ať už je to přes internet, nebo předáním zkušeností osobně.

Nejsem tak dobrodružný jako Dalík

Dalibor je přemýšlivý typ. Střetáváte se s ním často v názorech? Jak to pak řešíte?
Stoprocentně. Každý člověk má jiné názory a je to naprosto normální. Jsem tu od toho, abych mu říkal, co si myslím. A zároveň vím, že subjektivní pocit, který má na kurtu, je kolikrát úplně jiný, než když sedí na tribuně. Dobrá věc je, že si naše názory můžeme často potvrdit nebo vyvrátit pomocí videa. Je to samozřejmě o důvěře. Když hráč věří trenérovi, hledáte společnou cestu k tomu, aby byl výsledek co nejlepší.

Neláká vás si s Daliborem vyzkoušet na turnaji čtyřhru? Vítek Kopřiva občas se svým trenérem Jaroslavem Pospíšilem debla hraje. A to je Jaroslav o více než deset let starší…
Bavili jsme se o tom a Dalík říkal, že si určitě musíme zahrát. Z tohoto důvodu mě hrozně mrzelo, že jsem nevyhrál zápas v Nové Kaledonii, protože kdybych ho vyhrál, měl bych body a žebříček a všechno by bylo snazší. Po konci kariéry jsem neměl chráněný žebříček. V dnešní době si můžu požádat buď o divokou kartu, nebo musím mít žebříček.

S Dalíkem ale hodně cestujeme a neměl jsem možnost za tu dobu, co ho trénuju, se na žebříček dostat. Je to ale spíše sranda cíl, priority jsou samozřejmě úplně jiné. Dalík by si se mnou určitě taky rád zahrál. Když budu mít nějakou příležitost si někde v okolí zahrát a budu mít štěstí na formu, třeba ještě nějaký bod do žebříčku získám.

Mimochodem, letos se také ve městě Nouméa nenaplnila kvalifikace…
Myslím, že tam byly minulý rok nějaké nepokoje, tak jsme dali přednost challengeru na předměstí Bangkoku, který je na půl cesty. Nouméa je nádherné místo, je to jedno z nejhezčích míst, na kterých jsem byl, a nezkazila mi to ani ta prohra, byť jsem se z ní sbíral tři dny. Třeba se tam ještě někdy podíváme.

Jak vybíráte turnaje, na které pojedete? Jak moc řešíte povrch? Tady v Austrálii je tvrdý povrch trochu pomalejší a zdá se, že Daliborovi dobře sedí…
Máte pravdu, že vhodný výběr turnajů je jeden z klíčových faktorů, které určují, kde hráč může být na světovém žebříčku. Skladba turnajů je víceméně podobná z časů, kdy jsem hrával ještě já, a samozřejmě víme, co Dalíkovi sedí a co ne. Tady ten povrch není moc rychlý, míče tu moc neskáčou, ale zase hodně létají. Sedí mu to tady, to rozhodně, ale zase si nemyslím, že by to byly top podmínky vytvořené přímo Dalíkovi na tělo.

On hrával dříve hodně na antuce, ale postupně teď hraje více turnajů na pomalejším tvrdém povrchu, kde využívá toho, že se neskutečně hýbe a dokáže na něm klouzat a rychle reagovat na změny směrů. Nechci říct, že je to na pomalejším hardu o barák lepší, rozhodně budeme i nadále hrát hodně na antuce, ale přidáváme trochu více turnajů na tvrdém povrchu. Myslím, že výsledky ukazují, že to je správná věc.

Dalibor má docela rád dobrodružství. Nevyžaduje vždy absolutní komfort, takže se nebojí ani cest za turnaji do míst, kam by třeba jiní nejeli. Máte to také podobně?
Když se člověk rozhodne, že bude hrát více turnajů na tvrdém povrchu, tak mu ani nezbude než trochu víc cestovat. V Evropě se významně preferuje antuka, takže zbývá na výběr Amerika nebo Asie. Také moc rád poznávám nové věci, ale nejsem tak dobrodružný jako Dalík. On se dobře cítí i na místech, kde jiní už pociťují diskomfort.

Jak často s Daliborem cestujete? Vím, že s ním nejezdíte úplně na všechny turnaje…
Jsem mladý a ještě nemám rodinu. Takže kdy jindy, když dělám tuhle práci, bych měl cestovat než teď. Na všechny turnaje nejezdím, ale v průměru jezdím dvacet týdnů v roce. Určitě je to většina turnajů. Na všechny turnaje bych ale asi ani jezdit nechtěl. S Dalíkem vycházíme hodně dobře, ale samozřejmě, že pokud byste s někým byl úplně každý týden, mohla by se dostavit nějaká averze. Je potřeba, aby si ode mne někdy odpočinul a postaral se o věci samostatně. 

Jak moc řešíte ekonomické záležitosti? Do jaké míry je pro vás důležitý výdělek na turnaji ve srovnání se sportovní kvalitou nebo žebříčkem?
Jako hráč samozřejmě vím, jak na okruhu přežít. Je potřeba nastavit věci tak, aby se na jedné straně vydělaly peníze, ale také je potřeba brát ohled na žebříček. Je určitě velmi dobře, že se teď peníze na okruhu hodně zvedají. Zejména je to patrné na grandslamech, kde když člověk uspěje, může mu to pokrýt náklady i třeba na trenéra na celý rok. Třetí kolo kvalifikace na grandslam je tady v Austrálii hodně slušný start do nového roku i finančně.

Myslím, že tenisem se člověk naučí i hodně do života, protože řeší, jak nakládat s financemi. Určitě nejsem typ, který by chtěl hráče zničit neúnosnými finančními podmínkami. Myslím, že v tomhle máme spolu dost zdravý vztah. I tím, že jsem mladší, si vyhovíme. Někdy v létě mě třeba Dalík pustí o víkendu i na nějakou ligu.

Využíváte hodně letenky v business class?
Když Dalík občas letí z grandslamu na další turnaj a je to cenově přijatelné a cesta je komplikovaná, tak si business class nebo premium economy přikoupí, s čímž naprosto souhlasím. Já jsem za celou dobu naší spolupráce letěl byznysem jen jednou. A to z Indie, když byla levnější letenka. Nemám problém létat v economy třídě, ani bych neměl problém letět v kufru. (směje se) Dalík musí hrát, já ne.

Díváte se hodně do budoucna? Kam byste se chtěl posunout třeba za deset let?
Dlouhodobě zatím úplně neplánuju. Přál bych si, abych Dalíkovi co nejvíce pomohl a společně se dostali třeba do stovky. Ideální stav pro mě je s Dalíkem spolupracovat dlouhodobě. Nemyslím si, že je úplně zdravé trenéry moc točit. Kdyby přišlo nějaké vyhoření nebo se nám nedařilo, tak je úplně normální, že by třeba přišla nějaká změna. Nicméně žiju dost tím, co se děje tady a teď. Třeba teď je skvělé, že můžu být tady v Austrálii s Dalíkem ve chvíli, kdy je u nás minus deset.

Dovedete si představit, že byste žil dlouhodobě mimo Česko?
Do čtrnácti let jsem vyrůstal v Německu, a i když se považuju za Čecha a žiju v Ostravě a trénujeme v Ostravě nebo v Prostějově, v současnosti tohle považuji za ideální. Výhledově bych se asi nebránil tomu, abych žil kdekoliv, kde se budu cítit dobře. Umím se přizpůsobit.