Smitková využije chráněného žebříčku. Cílem jsou kvalifikace Roland Garros a Wimbledonu, říká
Před šesti lety platila v žebříčku za 57. tenistku světa a měla skvěle našlápnuto, pak ale kariéru Terezy Smitkové přibrzdily četné zdravotní patálie. Momentálně se šestadvacetiletá Češka nachází až v páté stovce ženského pořadí a v době pandemie koronaviru doplácí i na silná obsazení menších turnajů. „Holky jsou rády, že mají kde hrát. Přijedou i ty, které by běžně na takový turnaj vůbec nedorazily,“ říká před vstupem do kvalifikace podniku I.ČLTK Prague Open by Moneta Money Bank vítězka devíti singlových turnajů.
Máte za sebou rekonvalescenci po turnajích v Bratislavě. Jak se zdravotně cítíte před Prahou?
Je to můj první antukový turnaj, očekávání nejsou zase tak velká. Antuka pro mě není úplně to pravé ořechové. Těším se ale na to, že si zahraji. S turnaji to teď není jednoduché, stejně tak s cestováním.
Co od turnaje v Praze očekáváte?
Těším se, že si zahraji. Je to příležitost. Byla bych ráda, kdyby se mi podařilo něco uhrát. Pomohlo by mi to v přihlašování na další turnaje. Nemusela bych hrát třeba kvalifikace.
Tu v Praze, která je dvoukolová, absolvovat musíte. Kladete na sebe tlak? Byla by pro vás případná neúčast v hlavní soutěži velkým zklamáním?
Zklamaná bych určitě byla. Ráda bych se kvalifikovala. Nemyslím si, že bych úplně měla hrát kvalifikace na pětadvacítkách, ale prostě to tak je (úsměv). Ve výsledku, když se povedou, mohou to být po zranění další zápasy navíc, které přijdou vhod.
V Bratislavě jste si nedávno zahrála finále. Na titul jste nedosáhla, vaše soupeřka Linda Nosková ale říkala, že jste byla lepší hráčkou. Jak zpětně turnaj hodnotíte?
Finále bylo vyrovnané. Chybělo mi trochu toho sportovního štěstí. Když jsem vedla a byla jsem nahoře, Linda se asi uvolnila a zahrála vždy dobře. Byly tam i nějaké sporné momenty, ale to je běžné. Porážka mě mrzela, byla jsem ale ráda, že jsem odehrála více zápasů za sebou. A i když je to menší turnaj, pořád to jsou vítězné zápasy. Ten pocit je fajn.
Od začátku roku jste zasáhla jen do čtyř turnajů. Čím to je?
Občas hrálo roli zdraví. Mám za sebou delší zranění, které mě občas stále limituje – hlavně v přípravě. Spíše jde ale o koronavirovou záležitost. Turnajů je v této nižší kategorii málo. Občas se hrají v zemích, do kterých vinou protipandemických opatření není umožněno cestovat. Je těžké vybrat něco, kam by mohl člověk vyrazit.
Turnaje se potýkají se snižováním dotací, některé byly zrušeny úplně. Jak se to odráží ve vnímání hráček?
I na případu turnaje v Praze vidíme, že je pětadvacítka hodně silně obsazená. Holky jsou rády, že mají co hrát. Přijedou i ty, které by běžně na takový turnaj nedorazily. Na druhou stranu, kdybych měla jet někam na patnáctku do Afriky či Asie, finanční přínos by pro mě byl nulový. I podle toho musí občas člověk volit turnaje. A tím, že je jich málo, jsou silně obsazené.
Jste v páté stovce žebříčku WTA. Máte už letos ambice dostat se znovu výše?
Samozřejmě bych se ráda vrátila tam, kde jsem byla. Udělám pro to maximum, není to ale jednoduché – právě i vinou menšího počtu turnajů. Mám ale ještě z období před zraněním chráněný žebříček. Chystám se jej v následujících měsících využít. Snad něco uhraji, abych se na žebříčku mohla posunout.
Pandemická situace se v Evropě postupně zlepšuje. Jaký je váš plán pro tuto sezónu? Máte vytipovány nějaké destinace, kam byste se chtěla podívat?
Nechci říci, že je to úplně o náhodě, ale program se momentálně nedá plánovat půl roku dopředu. Situace se neustále mění. Určitě ale plánuji kvalifikaci Roland Garros, kde si vyberu zmíněný chráněný žebříček. Poté bych ráda hrála na trávě a zkusila i kvalifikaci Wimbledonu. Tráva je pro mě přeci jen lepší než antuka.
