Tsitsipas po semifinále lituje velké chyby. Proč miluje vyhrávání a nesnáší prohrávání?
Byla to pořádně divoká bitva. Novak Djokovič v semifinále proti Stefanosi Tsitsipasovi dokázal nakonec potvrdit roli favorita a zvítězil po velkém boji 6:3, 6:2, 5:7, 4:6, 6:1. Zápas přitom mohl být mnohem kratší, ale Tsitsipas dokázal ve třetí sadě odvrátit mečbol a duel výrazně zdramatizovat. Byť se za svůj výkon rozhodně nemusí stydět, lituje jedné velké chyby...
Bitva světové jedničky s turnajovou pětkou trvala bezmála čtyři hodiny. Tsitsipas byl v prvních dvou sadách pouhým komparzem, na Djokoviče nestačil a v klíčových okamžicích na něj ztrácel ve všech ohledech. Při zhodnocení zápasu tuší, proč se tomu tak stalo a své velké chyby zpětně lituje.
„Zkoušel jsem nové věci z tréninku, snažil jsem se je implementovat do své hry, ale stala se z toho demolice,“ smutně hodnotil po zápase. „Přál bych si, abych si to uvědomil trochu dříve,“ přiznal.
Tsitsipas, dle svých slov, na začátku zápasu zariskoval a nehrál svůj standardní tenis. Svou přirozenou hru, jež ho dostala až do semifinále Roland Garros, začal praktikovat až ve třetím setu. Rázem byl Djokovičovi vyrovnaným soupeřem, obral jej o dva sety, ale v rozhodující sadě mu už docházela energie. Závěr tak byl opět v režii srbského favorita.
„Bylo to něco nového. Teď bych si přál, abych to vůbec nezkoušel, abych zkusil zůstat u své hry, u svého cítění míče a snažil se více diktovat hru,“ pokračoval. „Bylo obrovskou chybou, že jsem zkoušel nové věci v prvních dvou setech, než jsem se vrátil k osvědčené herní praxi,“ dodal.
Díky výhrám jsem tím, kým jsem
Postup do semifinále Roland Garros bylo vyrovnáním jeho nejlepšího grandslamového výsledku, jehož dosáhl v minulé sezoně na Australian Open. Potvrdil tím příslušnost mezi nejlepší hráče světa.
Už ve 22 letech může hodnotit svou kariéru jako velmi úspěšnou. Získal pět titulů na okruhu ATP, loni triumfoval na Turnaji mistrů a ve světovém žebříčku mu patří šestá pozice. Stále kupředu ho žene zejména bouřlivá povaha a prožívání zápasů. Na kurtu vášnivě prožívá jak výhry, tak prohry.
Byť porážky ke sportu neodmyslitelně patří, Tsitsipas je jedním z mála, kteří přiznávají, že prohrávání vyloženě nesnáší. „Přemýšlel jsem nad tím, proč to tak prožívám. Podíval bych se na to asi takhle... Kdybych nevyhrával, nebyl bych součástí toho, čeho teď jsem. Nebyl bych součástí tenisové akademie Patricka Mouratogloua, a buďme upřímní, nebyl bych ve své zemi celebritou,“ uvedl Řek.
„Nikdo by mě neznal. Znají mě, protože vyhrávám, kvůli úspěchu. Kdybych nevyhrával, tak bych také nevydělával peníze. A nevím, co bych dělal, ale tenis by nebyl součástí mého života. Vyhrávání toho přináší hodně,“ pokračoval.
„Bez vyhrávání bych neměl sponzory, necestoval bych po světě. Porážky vás drží na jednom místě, proto je nenávidím. Každý je nesnáší, a bylo by divné, kdyby je někdo měl rád. Na druhou stranu, porážky jsou dobrou lekcí, můžete na ně reagovat, herně růst a zlepšovat se. Můžete porážku přeměnit ve svůj prospěch, brát ji jako životní lekci, posunout se kupředu a stát se silnějším človekem,“ dodal.
