Vilka s kuchyní a pěšky ke kurtům. Martincová popisuje cestu k triumfu v Óbidosu
Tereza Martincová v minulém týdnu bojovala na turnaji v portugalském Óbidosu. Z turnajů WTA se přesunula na podnik s dotací 25 tisíc dolarů. „Cítila jsem, že potřebuji sehrát víc zápasů po sobě, což je na větších turnajích těžké,“ říkala Martincová v exkluzivním rozhovoru pro Tenisový svět. Plán splnila skvěle, zápasů sehrála po cestě k triumfu celkem pět a neztratila ani set. Z Portugalska si tak odvezla trofej. „Mám radost, že jsem to dokázala sama sobě – po tom všem, co se v průběhu roku dělo.“
Po více než dvou letech jste se rozhodla odehrát turnaje s dotací jen 25 000 dolarů. Co vás k tomu vedlo? A proč jste si vybrala právě Portugalsko?
Rozhodně to není tak, že bych se turnajům ITF systematicky vyhýbala. Někdy je ale zkrátka potřeba takové turnaje do programu zkombinovat. V poslední době jsem cítila, že potřebuji sehrát víc zápasů po sobě, což na podnicích WTA není tak snadné. Nejdříve jsem v Óbidosu chtěla hrát dva turnaje (v Óbidosu se hrají dva turnaje stejné kategorie za sebou, pozn.). Líbilo se mi, že jsou na jednom místě. Nakonec se ale situace vyvinula jinak, a proto jsem tam odjela jen na jeden.
Na celém turnaji jste neztratila ani set, ale finálový zápas s Polkou Kawaovou byl hodně dramatický. Vedla jste 5:1, pak soupeřka otočila na 6:5 a 30:15 při svém servisu. Nakonec jste set vybojovala v tiebreaku a druhý set vyhrála 6:3. Jak ten zápas vypadal z vašeho pohledu?
Hodně foukalo... Začala jsem dobře, soupeřka byla v úvodu zřejmě o něco nervóznější. Poté se ale uvolnila a začala hrát ve srovnání s tím, co předváděla do té doby, o něco lépe. S tím jsem si musela poradit. Po celou dobu konání turnaje ale bylo těžké servírovat a držet se plánu, jelikož vše narušoval ten vítr. Ve finále jsme celou dobu tvořila hru já. Záleželo na tom, jak se k tomu soupeřka postaví. Spíše běhala a vracela. Jen jednou jsem se zbytečně zatáhla, když na chvilku začala hrát jinak. Řekla jsem si ale jasně, že jsme to já, kdo tvoří hru a bude si chodit pro vítězné údery. Pak už to šlo.
V semifinále jste hrála s Michaelou Krajicekovou, se kterou jste nastoupila předtím v Lisabonu i ve čtyřhře. Hrajete ráda podobné zápasy, nebo to nevnímáte?
Zápas s Míšou byl hodně speciální. Máme totiž vztah skoro jako sestry. Asi si dovedete představit, jak to muselo vypadat... Obecně taková utkání nesnáším. Mám sevřený žaludek a dělá se mi z toho zle. Nejde v takovém zápase hrát normálně. Kdo takové utkání nehrál, asi to nepochopí.
Jak jste se srovnávala s přesunem z turnajů WTA na pětadvacítku? Jaké bylo v Óbidosu zázemí turnaje?
Neřekla bych, že by probíhalo nějaké srovnávání se. Brala jsem to tak, jak to bylo. Pořád to jsou kurty, míče a hrajeme... Okolí snad ani vnímat nemůžu. Tím bych si akorát škodila. Každý turnaj je zkrátka jiný. Tak se to musí brát. Nějaké srovnání s podniky WTA ani není na místě.
Jak jste spokojená s vaší hrou v Portugalsku? Při kterém zápase jste se cítila nejlépe?
Mám radost, že jsem to dokázala sama sobě – po tom všem, co se během roku dělo. Pokud nejsem v pohodě mimo kurt, tak nedokážu předvádět dobré výkony na kurtu. To nedokáže nikdo, ani kdyby trénoval sebevíc. Hru vůbec nijak hodnotit nechci. Hrála jsem tak, jak hraji a s ohledem na tom, co mám natrénováno. Bavilo mě to, věřila jsem si.
A ten zápas, ve kterém jste se cítila nejlépe...
Těžko říct. Každé utkání je specifické. Vždy jsou tam momenty, kdy se cítíte lépe. Záleží pak na vás, jak se k tomu postavíte a jak s tím dokážete pracovat. Snažím se cítit pokaždé dobře, zůstávat pozitivní. Jeden zápas asi vyzdvihnout nedovedu.
Máte nějaký konkrétní zážitek z turnaje, o který byste se mohla podělit?
Těch je... Nebylo to tam klasické. Každý den jsme s Míšou chodily tak 10-15 minut ke kurtům. Neměly jsme klasický hotel. Byly tam takové vilky s kuchyní, takže jsme si i vařily. To bylo moc fajn, užily jsme si to.
Předtím jste hrála turnaj v hlavním městě Portugalska Lisabonu, kde jste prohrála těsně ve druhém kole se Španělkou Parrizas Diazovou a v deblu postoupila do finále. To ale asi neúspěch nepřebilo, nebo ano?
Turnaj v Lisabon byl celkově špatný. To nemělo nic společného s tenisem, ale spíše s tím, co se dělo okolo. Jak jsem říkala, když nejste psychicky v pohodě, nejde hrát. Takže jsem pak celý turnaj hodila za hlavu, i když hodně špatné vzpomínky na to, co se tam odehrálo, mám. Radost jsem ale měla velkou z toho, že se nám s Míšou povedlo dojít do finále – byl to náš první turnaj!
Jaký bude váš další program?
Uvidím ještě, jestli pojedu pětadvacítku v Istanbulu. Poté bych chtěla hrát turnaj WTA v Bombaji (dotace 125 tisíc dolarů, pozn.)