Vilka s kuchyní a pěšky ke kurtům. Martincová popisuje cestu k triumfu v Óbidosu

- David Soumar, David Schlegel

Tereza Martincová v minulém týdnu bojovala na turnaji v portugalském Óbidosu. Z turnajů WTA se přesunula na podnik s dotací 25 tisíc dolarů. „Cítila jsem, že potřebuji sehrát víc zápasů po sobě, což je na větších turnajích těžké,“ říkala Martincová v exkluzivním rozhovoru pro Tenisový svět. Plán splnila skvěle, zápasů sehrála po cestě k triumfu celkem pět a neztratila ani set. Z Portugalska si tak odvezla trofej. „Mám radost, že jsem to dokázala sama sobě – po tom všem, co se v průběhu roku dělo.“

Po více než dvou letech jste se rozhodla odehrát turnaje s dotací jen 25 000 dolarů. Co vás k tomu vedlo? A proč jste si vybrala právě Portugalsko?
Rozhodně to není tak, že bych se turnajům ITF systematicky vyhýbala. Někdy je ale zkrátka potřeba takové turnaje do programu zkombinovat. V poslední době jsem cítila, že potřebuji sehrát víc zápasů po sobě, což na podnicích WTA není tak snadné. Nejdříve jsem v Óbidosu chtěla hrát dva turnaje (v Óbidosu se hrají dva turnaje stejné kategorie za sebou, pozn.). Líbilo se mi, že jsou na jednom místě. Nakonec se ale situace vyvinula jinak, a proto jsem tam odjela jen na jeden.

Na celém turnaji jste neztratila ani set, ale finálový zápas s Polkou Kawaovou byl hodně dramatický. Vedla jste 5:1, pak soupeřka otočila na 6:5 a 30:15 při svém servisu. Nakonec jste set vybojovala v tiebreaku a druhý set vyhrála 6:3. Jak ten zápas vypadal z vašeho pohledu?
Hodně foukalo... Začala jsem dobře, soupeřka byla v úvodu zřejmě o něco nervóznější. Poté se ale uvolnila a začala hrát ve srovnání s tím, co předváděla do té doby, o něco lépe. S tím jsem si musela poradit. Po celou dobu konání turnaje ale bylo těžké servírovat a držet se plánu, jelikož vše narušoval ten vítr. Ve finále jsme celou dobu tvořila hru já. Záleželo na tom, jak se k tomu soupeřka postaví. Spíše běhala a vracela. Jen jednou jsem se zbytečně zatáhla, když na chvilku začala hrát jinak. Řekla jsem si ale jasně, že jsme to já, kdo tvoří hru a bude si chodit pro vítězné údery. Pak už to šlo.

V semifinále jste hrála s Michaelou Krajicekovou, se kterou jste nastoupila předtím v Lisabonu i ve čtyřhře. Hrajete ráda podobné zápasy, nebo to nevnímáte?
Zápas s Míšou byl hodně speciální. Máme totiž vztah skoro jako sestry. Asi si dovedete představit, jak to muselo vypadat... Obecně taková utkání nesnáším. Mám sevřený žaludek a dělá se mi z toho zle. Nejde v takovém zápase hrát normálně. Kdo takové utkání nehrál, asi to nepochopí.

Jak jste se srovnávala s přesunem z turnajů WTA na pětadvacítku? Jaké bylo v Óbidosu zázemí turnaje?
Neřekla bych, že by probíhalo nějaké srovnávání se. Brala jsem to tak, jak to bylo. Pořád to jsou kurty, míče a hrajeme... Okolí snad ani vnímat nemůžu. Tím bych si akorát škodila. Každý turnaj je zkrátka jiný. Tak se to musí brát. Nějaké srovnání s podniky WTA ani není na místě.

Jak jste spokojená s vaší hrou v Portugalsku? Při kterém zápase jste se cítila nejlépe?
Mám radost, že jsem to dokázala sama sobě – po tom všem, co se během roku dělo. Pokud nejsem v pohodě mimo kurt, tak nedokážu předvádět dobré výkony na kurtu. To nedokáže nikdo, ani kdyby trénoval sebevíc. Hru vůbec nijak hodnotit nechci. Hrála jsem tak, jak hraji a s ohledem na tom, co mám natrénováno. Bavilo mě to, věřila jsem si.

A ten zápas, ve kterém jste se cítila nejlépe...
Těžko říct. Každé utkání je specifické. Vždy jsou tam momenty, kdy se cítíte lépe. Záleží pak na vás, jak se k tomu postavíte a jak s tím dokážete pracovat. Snažím se cítit pokaždé dobře, zůstávat pozitivní. Jeden zápas asi vyzdvihnout nedovedu.

Máte nějaký konkrétní zážitek z turnaje, o který byste se mohla podělit?
Těch je... Nebylo to tam klasické. Každý den jsme s Míšou chodily tak 10-15 minut ke kurtům. Neměly jsme klasický hotel. Byly tam takové vilky s kuchyní, takže jsme si i vařily. To bylo moc fajn, užily jsme si to.

Předtím jste hrála turnaj v hlavním městě Portugalska Lisabonu, kde jste prohrála těsně ve druhém kole se Španělkou Parrizas Diazovou a v deblu postoupila do finále. To ale asi neúspěch nepřebilo, nebo ano?
Turnaj v Lisabon byl celkově špatný. To nemělo nic společného s tenisem, ale spíše s tím, co se dělo okolo. Jak jsem říkala, když nejste psychicky v pohodě, nejde hrát. Takže jsem pak celý turnaj hodila za hlavu, i když hodně špatné vzpomínky na to, co se tam odehrálo, mám. Radost jsem ale měla velkou z toho, že se nám s Míšou povedlo dojít do finále – byl to náš první turnaj!

Jaký bude váš další program?
Uvidím ještě, jestli pojedu pětadvacítku v Istanbulu. Poté bych chtěla hrát turnaj WTA v Bombaji (dotace 125 tisíc dolarů, pozn.)

 
 
 
Zobrazit příspěvek na Instagramu

?? WINNERS... Nemohu to napsat jinak jelikoz sama bych to nezvladla..ikdyz jsem ziskala titul tak tento tyden pro me znamel mnohem vic.Vse co se stalo a jak moc emotivni to bylo.Uz od zacatku jsem tusila ze to nebude lehke s podminkama a snazila se nas udrzovat v pozitvni nalade (Misa nechapala co se se mnou deje ?). Kdyz to vezmu celkove tak cely rok pro me nebyl vubec jednoducha cesta stalo se toho tolik..- to tu ale rozebirat nechci.Je ale jedna vec o kterou bych se chtela podelit.To co drzim v rukou (rikejme tomu salát?) pro me znamena velkou zivotni etapu a cestu.Nejde o titul ale co k nemu predchazelo.Diky tomu jsem zjistila jaky lidi tu pro me jsou ikdyz se nedari a neni mi dobre a oni tu stejnak za mnou stojej at se deje cokoliv..jsou v tom se mnou za kazde situace..nebudu jmenovat jelikoz to moc dobre vite o koho se jedna..a to je ten nejvetsi dar a radost kterou z toho mam ze jim to muzu aspon trosku timto vratit-tim malym uspechem ze jsme to dokazali dojit az do cile?. Kolikrat jsem slysela ze “ty umis vyhrat jeden max 2 zapasy a dal tužku,jsi nula,neumis nic,jak na kurtu tak v zivote a mohla bych pokracovat”.pokud takovy lidi mate okolo sebe a slysite to vyuzijte toho jako hnaci motor protoze nejlepsi odpoved na to je uspech a ten uz vam nikdy nikdo nevezme a neprichazi sam od sebe..jsou za tim leta driny a odrikani ktere neni videt a clovek sam vi nejlip co vsechno tomu objetuje a jak k tomu pristupuje- verte mi driv nebo pozdeji se to vzdy ukaze.ŽIVOT JE SPRAVEDLIVEJ.Je dulezity v zivote mit lidi ktery ve Vas verej ikdyz vy sam o sobe pochybujete - to je ta sila. Chci podekovat opravdu Vsem kteri v tom jsou se mnou a podporujou me hlavne ikdyz to neni uplne ruzovy.moc si toho Vazim. Je strasne dulezity aby Vas to co delate a chcete v tom bejt dobry-nejlepsi BAVILO!! Bez toho to proste nejde..sama jsem to zazila.nenechte si poslapat svoje sny od zlejch lidi ktery Vam akorat zavidej ze mate odvahu na “neco” co oni ne. Jedna z nejdulezitejsich veci RODINA? Neznamena mit stejnou krev- to si zapamtujte ikdyz to zni mozna nemozne je to tak na svete jsou taci lide a neni jich hodne ktery se stanou vasi rodinou . @misakrajicek..??????koment

Příspěvek sdílený Tereza Martincova_official (@terezamartinec),Říj 14, 2018 v 8:46 PDT