Večer japonské grandslamové vítězky: Zahraju si videohry. A pak spát

Ve finále US Open nastupovala Naomi Ósakaová proti svému idolu Sereně Williamsové. Hrát proti ní finále newyorského grandslamu si vždy přála. Navíc si mohla užít i víc než jen obyčejné finále – ve Flushing Meadows si užila pocit vyhraného finále.

Vedení 1:0 na sety a 5:4 na gemy. Japonka na servisu. Nápor na nervy dívku, která předtím nikdy nebyla ve finále tak velkého turnaje? Kdepak, Ósakaová tlak ustála výborně. „Celý zápas byl můj servis moc důležitý. Serena je na returnu tak silná. Věděla jsem, že ty servisy musím trefovat přesně,“ říkala.

O posledním gemu hovoříte skoro jako o rutině. Dochází vám, co jste dokázala?
V tuto chvíli si ještě neuvědomuji, co jsem dokázala. Možná za pár dní mi to dojde. Teď se cítím jako po normálním turnaji – akorát je tu tedy nějak hodně novinářů. (směje se)

Po mečbolu jste příliš neoslavovala. V tu chvíli jste ještě také asi netušila, co se právě stálo...
Nějaké velké oslavy, to úplně není pro mě. Nejsem takový typ člověka. V tu dobu jsem asi zdaleka nevěřila, že je to skutečnost. Brala jsem to jako normální zápas, prostě jsem šla k síti poděkovat soupeřce za zápas. Tam ale byla Serena, objala mě. To by užasné.

V prvních okamžicích jste se divákům omlouvala, že jste protihráčku porazila. Proč jste měla pocit, že byste se měla omluvit? Dělala jste přece jen to, co jste měla za úkol – vyhrát zápas...
Tohle je pro mě hodně emotivní záležitost... (utírala si slzy) Serena moc chtěla získat svůj 24. titul z grandslamu. Všichni to věděli, bylo to i v reklamách. Když jsem ale nastoupila na kurt došlo mi, že teď prostě nejsem Serenina fanynka, ale tenistka. Když měl ale objala u sítě, cítila jsem se znovu jako to děcko, co Sereně tolik fandí.

Po zápase jste se objala i s maminkou. Otec ale u zápasu nebyl. Dřív jste říkala, že je to tak normální. Co tedy po dobu zápasu dělá?
To vlastně úplně přesně nevím. (úsměv) Říkala jsem si už několikrát, že bych na něj měla někam přilepit GoPro kameru, abych viděla, kam chodí a co dělá. Možná si dává dlouhé procházky, protože ho mé zápasy stresují. Jezdí se mnou, sleduje tréninky a všechno kolem, v boxu při zápase nesedí ale nikdy.

V průběhu zápasu se Williamsová několikrát pohádala s rozhodčím. Dostala napomenutí, trestný fiftýn i gem. Jak jste to vnímala?
Popravdě jsem toho moc neviděla, stála jsem k tomu zády. Ještě bylo publikum tak hlasité, že jsem to ani neslyšela. Když se změnilo skóre na 5:3, byla jsem trochu zmatená. Dál jsem se ale snažila soustředit i kvůli tomu, že na druhé straně kurtu stála šampionka, která se dokáže zvednout za každého stavu.

Váš pohled na soupeřku tento zápas nezměnil? I po tom, co jste ji porazila a jak je se ona chovala k rozhodčímu, je pořád váš idol?
Opravdu přesně nevím, co se dělo na kurtu. Vždy si budu Serenu pamatovat jako tu Serenu, co miluji. Nic se pro mě nemění. Byla na mě milá u sítě i na pódiu.

Říkala jste, že máte sen zahrát si proti Williamsové na US Open ve finále. Ten se splnil. Máte nějaký další?
Další turnaj mě čeká v Tokiu, tak ho snad vyhraji. (úsměv) Nechci koukat někam daleko dopředu. Zase budu pokračovat krůček po krůčku.

Máte (nebo měla jste jako malá) nějaké plakáty Williamsové v pokoji?
Když jsem byla malá, vyrobila jsem si o Sereně takovou složku. Celé jsem si to vybarvila. Říkala jsem si v tu dobu, že chci být jako ona.

Máte ji ještě?
Možná někde doma založené. Nejsem si jistá.

Jaký bude večer první grandslamové vítězky z Japonska? Jak budete slavit?
Spánkem. Nejsem tolik sociální osoba. Možná si zahraji nějaké videohry. Nevím ještě.

Ani skleničku si nedáte?
Ne. Je mi dvacet. (úsměv)