Dojemné chvíle. Navrátilová v Praze neudržela slzy, o Novotné nemohla mluvit

Po příjezdu do areálu turnaje dostala kytici a knihu o historii tenisové Sparty. Hned v ní poznala své bývalého spoluhráče. Na Spartu má Navrátilová spoustu vzpomíněk a po pátečním příletu s nostalgií vzpomínala na staré časy.

„Pamatuju si na Hanu Mandlíkovou a Helenu Sukovou, jak tady hrály na zdi. Za tím stromem. Hrála jsem tady taky mix s panem Kodešem. To jsou ty krásné vzpomínky,“ usmívala se a rozhlížela na nové tribuny v pražské Stromovce.

V sobotu tady na centrálním kurtu potká rodiče zesnulé wimbledonské vítězky Jany Novotné a předá jim pamětní prsten. S Novotnou si byla Navrátilová hodně blízka – sblížily se, když Navrátilová zápasila s rakovinou. Svůj boj vyhrála, Novotná bohužel na rakovinu loni zemřela. „Nemůžu o tom mluvit,“ omlouvala se Navrátilová a utírala si slzy.

A tak se dívala raději do budoucna. Rozpovídala se o českých tenistkách. Petra Kvitová s Karolínou Plíškovou by podle ní mohly být jednou společně na vrcholu světového žebříčku. Z úspěchů Češek má obrovskou radost, hlavně pak z návratu své oblíbenkyně Kvitové, které bude osobně fandit i během sobotního finále J&T Banka Prague Open proti Rumunce Buzarnescuové.

Co říkáte na výkony Petry?
No, fantazie, jak hraje! Dva turnaje letos vyhrála, tady může přidat třetí titul. Vypadá výborně, fyzicky i psychicky. Paráda, že takhle válí. Určitě se jí pořád lepší zraněná ruka. A že to takhle zvládla mentálně, to je něco neuvěřitelného. Finále musí vyhrát. To je jasný. To je zákon.

Může vyhrát i další grandslam?
Proč ne? Možná i v Paříži. Antuka je pro ni nejhorší povrch, ale když jí to jde, je fyzicky stoprocentní, dobře se pohybuje, může tam taky vyhrát. Připadá mi teď taková klidnější. Myslím, že na to má. I když Wimbledon je pro ni samozřejmě nejlepší. Když už ho dvakrát vyhrajete, tak si věříte: Můžu to nějak dokázat znovu.

Jak ji mohlo ovlivnit zranění?
Kvůli tomu se mi zdá, že je klidnější. Život je jedna věc a tenis, to je hra, to jí nejspíš došlo. Jak drží s tím zraněním raketu, to vůbec nechápu. Já nemůžu nechat ani jeden malý prsten na ruce, abych držela raketu přesně. Obdivuju, že se přizpůsobila.

Je Petra vaše oblíbenkyně?
Je to hluboké propojení. Navíc je Petra ještě levačka jako já. To je něco speciálního. Když komentuju v televizi, mám být neutrální, ale při jejích zápasech je to těžké.

Co říkáte na Karolínu Plíškovou? Zdá se, že má zatím problémy grandslamy dojet až do konce...
Musí brát všechny zápasy stejně – první kolo i finále. Každý turnaj. Nesmíte se vidět vepředu, existuje jen dnešek. Nervy pak díky tomu odejdou. Myslet jen na ten moment, vteřinu, míč. Že chcete vyhrát turnaj? To už je budoucnost. U Karolíny tam asi bude něco s psychikou. Ale čím častěji se do toho dostanete, tím lehčeji se s tím vyrovnáváte. Ona to zvládne. Nedělala bych z toho velkou vědu. Na grandslamu musíte vyhrát sedm zápasů. Snažila bych se snížit výkyvy. Že i když nehraju nejlepší tenis, pořád můžu vyhrát.

Po vyřazení na US Open ve čtvrtfinále jste říkala, že Karolína musí být víc zlá a agresivnější. Jak se to dá naučit?
Ona to chce, vypadá jako flegmatik, ale vevnitř není. Člověk si musí věřit a přesvědčit se: ta druhá tě chce porazit. Já hrozně nerada prohrávala. To mě štvalo. Ne že bych tolik chtěla vyhrát, ale spíš neprohrát. Člověk to musí chtít. Když to nechce, ať dělá neco jiného. Když se soustředíte na to, jak vyhrát každý jednotlivý míč, tak ten zabijácký instinkt přijde.

Je pro Petru i Karolínu výhoda, že hrají obě tak vysoko a navzájem se táhnou?
Jasně. Ty rivality vždycky pomáhají. Navíc jsou si podobné, jak hrají, takové české spojení. Vylepší to jejich tenis, mentalitu, můžou si tím pomáhat. Je možné, že na konci roku zůstanou jako světová jednička a dvojka, mají obě šanci. Český tenis teď vypadá dost dobře. Po Wimbledonu budeme mít lepší přehled. Nechci na ně dávat žádný tlak, toho mají dostatek, ale je jasné, že obě to zatím zvládají dobře.

Překvapuje vás, že spolu tyto dvě velké osobnosti vychází i ve fedcupovém týmu?
Myslím, že je to pro ně naopak dobře, že můžou hrát spolu. S Chris Evertovou jsem to měla stejně. Já mohla fandit jí a ona mně. Na týden zapomenete na všechno okolo, měla jsem to ráda. Petra i Karolína hrají fair play, fandí tenisu, českému tenisu. Rivalita jde stranou a jde o to, aby vyhrál tým.

Když už jsme u Fed Cupu, v listopadu bude proti sobě ve finále stát Česko a Spojené státy. Komu budete fandit?
Bude to hodně emocionální. A zápas určitě vyrovnaný. Záleží, kdo přijede za USA, jestli Venus a Serena, tým ale bude silný tak jako tak. Moje tělo nevím, kde bude, srdce, to asi víme. (Navrátilová nedávno řekla, že srdcem je pořád víc Češka, pozn.) Budu hlavně fandit tenisu, ale já vyhraju tak jako tak. Komu fandím víc, to asi víme. (úsměv)

Když odbočíme, co říkáte na české muže?
Nová generace ještě nepřišla. Berdych jako jediný už taky stárne… hraje pořád výborně, ale kluci okolo se zlepšili. Sotva se drží v první dvacítce, nemá to už lehké, vždyť je mu 32 let. Zatím to nevypadá nejlíp. Máme nějaké dobré juniory? Možná je uvidím na Wimbledonu nebo v Paříži.

Jak často si ještě tenis zahrajete vy?
Dneska jsem hrála s neteří, učila jsem ji voleje. Dělala velký nápřah, postavila jsem ji k plotu, aby nemohla dávat raketu dozadu. Házela jsem ji míče. A říkala: Plot se nehne. Lepšila si je. Já jinak hraju tak jednou za týden, teď budu častěji, protože hrajeme turnaj legend v Paříži a Wimbledonu.

Trénování by vás nebavilo?
To víte že jo. Čas od času se s někým pobavím. Ale dělám v televizi, to mi stačí.

Co vás teď jinak nejvíc těší a nejvíc štve?
Jedna osobnost světová mě štve, to asi víte. (Donald Trump, pozn.) To nebudu ani říkat jeho jméno. Co mě těší? Dobrá parta. A moje rodina v Americe i tady. A taky posedět si a popíjet becherovku. (úsměv)