Strýcová bez servítek: Prohrávám jako s*áč. Musím do toho jít s koulema
Šestá porážka v singlu za sebou a bohužel zrovna doma v Praze. Barbora Strýcová po vyřazení v 1. kole s Italkou Giorgiovou (0:6, 6:2, 2:6) nadšením nehýřila. „Prohrát takový turnaj doma hned v prvním kole, to mrzí třikrát víc než normálně. Musím makat dál a věřit, že se to zlomí,“ řekla Strýcová. V Praze ještě bojuje o úspěch ve čtyřhře s Barborou Štefkovou. Společně už jsou v semifinále.
Singlový zápas naposledy vyhrála 13. února. Od té doby se 26. hráčka světa pořádně trápí a na J&T Banka Prague Open loňské semifinále neobhájí. S Italkou Giorgivou prohrála před domácím publikem hned v prvním kole.
Shrnutí posledního vývoje vzala česká tenistka tradičně pěkně od podlahy: „Zápasy neprohrávám jako hráč, ale jako sráč. Možná když začnu hrát jako hráč, tak se nebudu bát hrát na brejkbol nebo jít do toho s koulema.“
Zato v deblu zatím Strýcová prožívá skvělou sezonu. Doma v Praze už je s parťačkou Barborou Štefkovou v semifinále, před tím navíc vyhrála velký turnaj v Indian Wells. A se stálou parťačkou Androu Sestini Hlaváčkovou se chystá zaútočit na Turnaj mistryň.
V Praze jste prohrála ve dvouhře hned úvodní zápas. Stihla jste se vzpamatovat?
Musela jsem se z toho dostat rychle, protože jsem šla za hodinu hrát debla. Večer jsem o tom ale dost přemýšlela. Prohrát takový turnaj doma hned v prvním kole, to mrzí třikrát víc než normálně. Takové dny ale jsou a já musím pracovat dál.
Ve čtyřhře jste tady s Barborou Štefkovou ale už v semifinále. Jak je těžké namotivovat se chvíli po prohraném singlu na další zápas?
Debl mi naopak pomáhá se uvolnit. Parťačka vedle mě mi dává pocit, že se nic neděje. Užívám si to víc než singl, kde chci hrozně moc vyhrát. Jsem emotivní člověk a někdy chci až příliš. Taková jsem ale byla vždycky a teď je prostě blbé období. Může skončit a bude to zase lepší.
Co je teď špatně?
Nemyslím si, že hraju špatný tenis. Akorát se všechno tak sešlo, že hraju, hraju a pak řeším určité situace blbě, protože mám málo zápasů. Nejdu do toho v pravou chvíli. Zápasy neprohrávám jako hráč, ale jako sráč. Možná když začnu hrát jako hráč, tak se nebudu bát hrát na brejkbol nebo jít do toho s koulema. To se stává, pořád věřím, že to bude v pohodě.
Co radí trenér?
Přesně to, co jsem teď říkala. Abych mu nebrala autorství – říkal to on. (smích)
Je tedy lepší spíš neřešit a věřit, že neúspěšné období přejde?
Nevím, jestli to přejde. Může se stát, že ne. Ale z proher se nehroutím. Každý den jdu na kurt odehrát trénink naplno, poslouchat trenéra a makat na kondici. Aspoň mám pocit, že jsem tomu dala všechno, než abych to šidila. Práce mě drží u pocitu, že se to třeba zlomí.
Útěchou pro vás je alespoň zmíněná čtyřhra, kde se vám po boku Barbory Štefkové daří. Pamatujete si zápas v roce 2013, kdy proti vám měla osm mečbolů?
V Olomouci, to si pamatuju přesně. (úsměv) Trénovala chvíli s Davidem Kotyzou i Tomášem Krupou, takže se známe. Párkrát jsme spolu hrály v Prostějově, je to fajn holka, cítím se s ní na kurtu dobře.
Stálou parťačkou ale zůstává Andrea Sestini Hlaváčková, je to tak?
Je to tak, spolu budeme hrát v Římě, Madridu a Paříži.
Máte spolu vysoké ambice?
Můžeme hrát výborného debla, obě jsme zkušené. Potřebujeme zahrát víc zápasů, ale bude to těžké. Čekají nás velké turnaje, kde můžeme klidně brzy prohrát a zápasy budou chybět. A nebo to bude super a najedeme na vítěznou vlnu.
Jaké máte tedy v deblu cíle?
Chtěla bych uhrávat na grandslamech co nejlepší výsledky a chtěla bych se podívat do Singapuru na Turnaj mistryň. Jestli netrefíme nic, tak si sedneme a řekneme, co dál. Ale zatím takový cíl zůstává.
