Strýcová se hlásí do boje: Tři zápasy? Jsem ready!

Během tréninkového týdne si Barbora Strýcová stihla zahrát i krátký sparing s Karolínou Plíškovou. Svou spoluhráčku v zápase na jeden set porazila. „To nejde moc počítat. Je to trénink a obě jsme si zkoušely nějaké věci,“ vysvětlovala Strýcová. Jejich nedávné spory, ohledně výměny trenéra jsou už minulostí a v týmu panuje pohodová nálada. „Už je to vyřešené. Máme se s Kájou fajn,“ usmívala se.

Jaké dojmy máte z prvních tréninků v O2 areně? Co říkáte na povrch?
Povrch je takový specifický, ale je teprve úterý. Ještě máme čas si zvyknout. Myslím si, že se to bude postupně maličko zrychlovat. Zatím je to pomalé a míčky se zastavují. Ale jinak je to tady příjemné. Vzpomínky na emoce, které jsme tady v roce 2015 zažily jsou neskutečné. Jsem ráda, že to hrajeme zase tady.

Je pro vás lepší, že je povrch pomalejší?
Nevím, co je pro mě lepší. Uvidíme, jaký bude. Stejně si na to každá z nás bude muset zvyknout a hrát co nejlepší tenis.

Jaká konkrétní vzpomínka se vám z O2 areny vybaví?
Samozřejmě celý ten týden, kdy jsme hrály finále. Ty zápasy byly úžasné, každý singl a pak i ten rozhodující debl, který jsme vybojovaly. Lidi řvali, atmosféra byla skvělá. Je to hodně vzpomínek.

Tým je tu v nejsilnější sestavě. Snažíte se v tréninku o to víc, abyste se dostaly do sestavy?
To si nemyslím. Každá hrajeme jako vždycky. Dneska jsme třeba hrály tréninkový set. Rozhodně to však nemáme tak, že si řeknu, že teď musím vyhrát, abych byla v nominaci. Takhle to není a ani jedna z nás to tak nemá. Necháváme to na kapitánovi.

U Švýcarek působí v roli trenérky Martina Hingisová. Čím jim může pomoci?
Asi tím, co sama předváděla na kurtě, jak byla chytrá. Sama ten tenis strašně zná a umí číst hru. To jim může hodně pomoct. Ale my máme taky super kapitána. (smích)

V jaké formě jsou podle vás Švýcarky?
Belinda hraje aktuálně velmi dobře a Bacsinszká teď zase nějak začala hrát. Bude to těžký zápas, protože když jsme hrály u nich doma, tak i Golubicová zahrála dva skvělé singly. Bude to prostě boj.

Jste ráda, že je český výběr v nejsilnější možné sestavě?
Je to úžasné! Je cítit, že každá z nás chce ten Fed Cup hrát. Je fajn, že jsme tu v takové sestavě. A hlavně, že to hrajeme doma v takovéto krásné aréně.

Jak jste se stihla po návratu z Austrálie aklimatizovat?
Měla jsem týden úplně volno od tenisu. Dělala jsem jen kondici. Jet lag jsem cítila dost, ale už jsem v pohodě. Tenis jsem začala hrát až včera, takže herně je to dobré. (smích) Tenis se moc zapomenout nedá. Po návratu pro mě bylo důležité se zase dostat do kondice. Na trénink mám tento týden.

S úvodem sezony tedy zatím panuje spokojenost?
Ano, odehrála jsem dost těžkých zápasů a zatím to jde dobře. V Austrálii jsem hrála spoustu zápasů proti soupeřkám, se kterými nerada hraju. Ale zvládla jsem to, což je pozitivní. Zápas s Kájou byl dobrý, měl vysokou úroveň. Měla jsem nějaké šance, ale neudržela jsem hrát na stejné úrovni delší dobu. Takže jsem byla trochu zklamaná, ale budu to zkoušet, dokud to nevyjde, ať je to proti Káje nebo komukoliv.

Byl zápas proti Karolíně nebo dalším Češkám v něčem speciální?
Neřekla bych, pro mě je to soupeř jako soupeř. V ten moment to tak prostě beru a jestli tam stojí někdo z Česka nehraje roli. Já to tak prostě nemám.

S Karolínou jste na konci minulého roku měly spory. Je těžké se přes to nyní přenést?
Ne, už je to úplně passé. Myslím si, že už nemá smysl se o tom bavit. Už je to vyřešené a máme se s Kájou fajn.

Jste připravená hrát třeba i tři zápasy během víkendu?
Já jsem ready! Jsem připravená na všechno. (smích)

Jaké máte žebříčkové cíle na letošní sezonu?
Samozřejmě cílem je probojovat se do první dvacítky. To znamená vyhrát velkou porci zápasů. Je to motivace, ale hlavně mě to i baví, což je důležité. A hlavně nejdůležitější je být zdravá, protože už nejsem dvacetiletá holka. Musím se starat o své tělo, abych byla zdravá a mohla trénovat.

Cítíte, že jste momentálně výsledkově v nejlepší fázi své kariéry?
Moc nevím, jak odpovědět. Možná ano. Cítím se dobře, a hlavně mě to hrozně baví. To je to nejdůležitější.

Ze současného výběru máte s Fed Cupem nejvíce zkušeností. Hrála jste už v roce 2002 v Přerově proti Kanadě. Jak na to vzpomínáte?
Vzpomínám si na to, jako kdyby to bylo včera. Pamatuji si každý den. Byl tam kapitán Kukal a s ním jsme chodily hrát basket. Rozcvička pana Kukala nás vždycky “zmrtvila“ tak, že jsme se ve čtvrtek už nemohly hýbat. (smích) To jsou takové momenty, na které nikdy nezapomenu.

Poznáte rozdíl, jestli hrajete před diváky v Praze, Brně nebo Ostravě. Je to všude něčím specifické?
Každé publikum, ať už je to v Ostravě, Brně, Přerově nebo tady stojí vždycky za námi. Jestli fandí víc nebo jsou víc hlasití také záleží na tom, v jaké aréně se to hraje. Ale ty lidi jsou prostě úžasný a my je hrozně potřebujeme. Já jim děkuji, že jsou tady a fandí nám.