Frustrovaný Nadal: Ať si někdo uvědomí, že chceme po konci kariéry žít normálně

Těžko najít mezi tenisty někoho, kdo snáší porážky hůře než Rafael Nadal. Tahle vlastnost byla ostatně vždycky jeho hnacím motorem. Potom, co v pátém setu nádherného čtvrtfinálového souboje s Marinem Čiličem odstoupil za stavu 0:2 kvůli zranění stehna, vyrojila se v něm vlna frustrace.

„Nemám tady v Melbourne prostě štěstí, to není poprvé. Je to pro mě promarněná šance,“ litovala světová jednička, která do úterý procházela turnajem naprosto suverénně. „Je to pro mě těžké přijmout,“ neskrýval Nadal rozhořčení.

Jeho zranění zatím nikdo nedokáže blíže specifikovat. Španělský tenista se chystá hned ve středu ráno na magnetickou rezonanci, která by měla odhalit víc.

„Začal jsem cítit sval ve třetím setu, potom se ozval zase ve čtvrtém. Jeden špatný pohyb a bylo to. V tu chvíli jsem si ale ještě neuvědomil, jak špatné to bude,“ řekl Nadal, který už na začátku pátého setu viditelně nebyl stoprocentní.

Čilič na druhé straně rostl na servisu a zraněného Španěla ubíjel stále větším počtem vítězných úderů. Nadal se tak nakonec rozhodl, že utkání raději vzdá.

„Tak tvrdě jsem během prosince pracoval, abych tady mohl bojovat o titul. Udělal jsem všechno správně, ale stejně nemůžu dál. Zdá se mi, že se mi tohle děje častěji než jiným hráčům. Ale i tak jsem toho v kariéře dost vyhrál… Kdyby se mi ale zranění vyhýbala, mohlo by to být ještě lepší,“ přemítal zklamaný Nadal.

Nakonec podotkl, že chyba by mohla být i na straně ATP, která plánuje tenisový kalendář a povrchy, na kterých se hraje. „Někdo by se tam měl zamyslet, protože hráčů je zraněných čím dál víc. Měli by si uvědomit, že až jednou skončíme kariéry, tak chceme žít normálně a být zdraví,“ řekl Španěl.

„Ale když budeme pořád hrát na těchto tvrdých kurtech, opravdu nevím, co potom bude s našimi životy,“ připomněl fyzickou zátěž, kterou tělo dostává na betonových kurtech mnohem větší než třeba na antuce nebo travnatém povrchu.