Šla bych i přes mrtvoly, řekla Strýcová s trofejí. Plíšková jí přebrala trenéra

Celé setkání bylo zahájeno přípitkem a gratulacemi. „No to víte, že si dáme. Na zdraví!“ pobavila Strýcová na úvod. Vyřknuto bylo i přání, aby příští čekání na titul už netrvalo šest let. „To už asi nebudu ani hrát,“ reagovala na veselou notu naladěná Češka.

Poté už se vrátila za úspěšným rakouským týdnem. „Nechci říci, že to, že jsem vyhrála v Linci, bylo pro mě překvapením, ale bylo to hodně náročné. Odehrála jsem v Asii hrozně těžké zápasy, složitá byla i americká šňůra. To, že jsem vyhrála turnaj po takto náročném programu, je pro mě zadostiučiněním,“ pochvalovala si zisk svého druhého turnajového titulu na okruhu WTA. „Cítila jsem se fyzicky výborně, zápas od zápasu jsem hrála lépe. To, že hraji dobrý tenis, bylo pro mě důležité,“ pochvalovala si onu pověstnou třešničku na dortu.

Volno ještě nemá
Zakončit sezónu turnajovým vítězstvím – to se nepoštěstí jen tak každému. I když kdo ví? Možná se letos Bára ještě na kurtech objeví. „Je to krásný pocit, ale ještě nevím, zda je sezóna úplně konce. Možná se kvalifikuji do Ču-chaje, do 24. října by se mělo rozhodnout,“ upozorňuje Strýcová na turnaj Elite Trophy, který se uskuteční bezprostředně po Turnaji mistryň.

„Nevím tedy, jestli už si mám užívat a dát si volno, nebo ne. Ale tak nějak se držím, že zatím ne. Kdyby se to povedlo, tak tam samozřejmě pojedu s tím, že chci vybojovat co nejlepší výsledek,“ říká 25. hráčka světového pořadí. Jako náhradnice by ale nejela. „Je to v Číně, to je hrozně daleko. Máme konec sezóny a síly docházejí. Kritéria jsou taková, že je jedenáct holek a jedna volná karta. Těch prvních devět nebo deset se můžou rozhodnout, zda budou náhradnice pro Singapur a pak hrát ještě Ču-chaj, to záleží na nich. Je to tam bodově hrozně napráskané,“ nemá stále jistotu startu.

Tu přitom mohla získat tento týden na halových podnicích v Evropě. Takový byl i její plán. „Byla jsem přihlášená do Lucemburska, v pátek jsem se ale před kvalifikací odhlásila. Už jsem cítila, že ze sebe více nevyždímám a nechtěla jsem riskovat nějaké větší zranění. Nějaká už mám, ale to jsou takové ty drobnůstky,“ vysvětlila své rozhodnutí.

Pohodové Rakousko
V Linci se Strýcová vydala z posledních sil. „Jsem na tom asi trochu lépe než Magda, vítězství vám dodá zpátky energii,“ pochvaluje si. Nezapírá ale velkou dřinu. „Finále bylo vážně utahané, obě jsme to ze sebe dostávaly a žádaly si fyzio, které si já většinou nevolám. Bolelo to, ale nechtěla jsem to vzdát, byla jsem rozhodnuta jít i přes mrtvoly,“ toužila hrozně moc po úspěchu. A misi nakonec splnila. „Povedlo se mi to, jen byla škoda, že jsem hrála zrovna proti Magdě. Je to dobrá kamarádka, velmi dobře se známe. V tenise se ale moc na kámošky nehraje,“ povzdechla si se smíchem jí vlastním.

Oslavy započaly už v samotném Linci. „Dostala jsem ten kaiserschmarrn… nebo jak se to jmenuje,“ rozpomněla si na veselé chvíle. „Ptali se mě v Rakousku dva dny před finále, co tam ráda jím. Tak jsem jim to řekla a oni mi to tam pak přinesli. Bylo to teplé a neuvěřitelné dobré.  Fakt jsem si to užila. Bylo to od nich pěkné a dojemné, upekla to ředitelky maminka. Mělo to příběh, bylo to fajn,“ pochvalovala si přátelské rakouské prostředí čerstvá šampionka.

Druhý titul za patnáct let
Na okruhu působí v roli profesionálky už patnáct let, co pro ni druhý titul znamená? „Alespoň už si nikdo neřekne, že byl ten první jen náhodným,“ usmívá se Strýcová a dodává: „Je to pro mě výjimečné i v tom, že práce, kterou každý den dělám, k něčemu je. Pocit, který zažíváte, když berete pohár do ruky, je úžasný. Jakákoliv trofej je pro mě super, i když jde o menší turnaj,“ popsala radostné pocity, které dělají tenis tenisem. „Taky mi to ukázalo, že i v jednatřiceti letech můžu pořád hrát proti mladým holkám a porážet je. To je fajn vědět,“ uzavřela výčet hlavních benefitů.

K titulu jí dopomohla i výborná divácká kulisa. „Byli tam úžasní lidé. Hodně jich přijelo i z Česka, z Budějovic, kamarádi z Plzně. I ve finále byla hrozně hezká atmosféra, bylo tam hodně Slováků. Lidé křičeli naše jména, bylo to fakt pěkné,“ vysekla poklonu tenisovým příznivcům.

Stále cítí rezervy
Může být triumf v Linci nakopávačem do další sezóny? Něco, co české tenistce dodá motivaci? „Nejen zápasy v Linci, ale i ty, které jsem odehrála v Asii, mi dávají znova a znova chuť do práce a zlepšovat se. V mém věku už asi nejde něco úplně extra zlepšit, nebo měnit údery, ale je to o detailech. Vím, že mám spoustu rezerv a mám chuť do nich jít a využít je,“ říká Strýcová odhodlaně.

Zároveň potvrzuje, že jí sedí těžké podmínky v závěru sezóny, které většina hráček zejména na asijské tour nemusí. „Každá z nás, kdo cestujeme do Asie, víme, že je to psychicky těžké. A já asi mám ráda, když je to těžké, protože se tak nějak uzavřu do sebe a asi mám i ráda, když to trošku bolí. Jsem pak taková zarputilá a bojovná. Možná to v některých momentech ukazuje, že jsem silný člověk, že se dokáži vzepřít a jít si za svým cílem,“ zamyslela se Strýcová. „ Ale zase neříkám, že je to tak pořád,“ dodala se smíchem bleskově.

Rozchod s trenérem
Těžké období to pro ni bylo i vinou ztráty kouče Tomáše Krupy. „Po US Open mi řekl, že už se mnou nebude trénovat. Před turnaji, které mě čekaly v Tokiu, Wu-chanu a Pekingu, to pro mě bylo emotivně hrozně těžké, navíc když tam se mnou jel,“ uvedla na adresu muže, který začal spolupracovat s její žebříčkově lépe postavenou krajankou Karolínou Plíškovou. „Bylo složité se na to psychicky připravit a vstřebat to, hlavně na prvním turnaji v Tokiu to bylo opravdu náročné. Ale asi mi to pomohlo a ukázalo spoustu věcí, které mohu dokázat i bez trenérů,“ snaží si vzít z celé situace hlavně to pozitivní.

Více se nejen na téma trenérské "rošády" Barbora Strýcová rozmluvila ve velkém rozhovoru, který na stránkách Tenisového světa rovněž přineseme.