Deset věcí, které možná nevíte o Rafaelu Nadalovi

Pokud by si mohl vybrat jakoukoliv možnou i nemožnou superschopnost, pak by to bylo umění teleportace. Přáním Rafaela Nadala je totiž cestovat z místa na místo, aniž by musel obětovat drahocenný čas.

Kdyby se nestal tenistou, což by byla věčná škoda, i tak by spojil svůj život s profesionálním sportem. Odmalička byl ke sportu veden a sám přiznává, že bez sportu by si nedovedl své bytí představit.

Jako tenista se často dostává pod tlak. Jak ho ale zvládá? Nestává se příliš často, aby dal nahlédnout pod svou masku, pod níž prý bývá v mnoha situacích uzlíčkem nervů. Nejlepší zbraní je podle něho schopnost dostat se do pozice, v níž se cítí komfortně a může využít tak svých silných stránek.

Jako každý smrtelník, i Nadal propadá vášni ke sledování filmů. Jeho nejoblíbenějším je Gladiátor s Russellem Crowem a Titanic.

Když neví, co si ráno obléci, nejraději se obrací na svou maminku. „Každý to tak dělá,“ směje se Rafa.

Jeho oblíbenou pizzou je Margherita s ančovičkami.

Naopak vůbec nemá rád sýr, šunku a vůni rajčat.

Má strach ze tmy. Jako malý chodil spát k rodičům. Když vyrostl a osamostatnil se, před spaním si rozsvítil a zapnul televizi, na níž zesílil zvuk natolik, aby neslyšel zvuky venkovní noci. Strach má rovněž z pavouků a ze psů.

Ve chvílích volna si nejraději poslechne hudbu od Bryana Adamse, Bon Joviho či Alejandra Sanze. Pokud neposlouchá muziku, rád si zahraje nějakou videohru či si zajde na ryby.

Zahrál si ve videoklipu k písni Gypsy od zpěvačky Shakiry.

A bonus na závěr. Když se ve Wimbledonu podepisoval jednomu z fanoušků na protetickou nohu, byl dotázán, zda to byla ta nejpodivnější věc, na kterou kdy umístil svůj autogram. Se smíchem odpověděl, že ne. Kam se však během kariéry už musel podepsat, raději nekomentoval.