Schmiedlová chce zpět do stovky, na zápas s Kvitovou vzpomíná se smíchem

Anna Karolína Schmiedlová vstoupila úspěšně do kvalifikace US Open, za sebou má třísetovou bitvu. Jaký to byl zápas?
Byl to velmi těžký zápas, to je vzhledem k tomu, že skončil 6:4 ve třetím setu, jasné. Byly to velké nervy. První kolo je vždy těžké a soupeřka byla velmi dobrá, takže jsem očekávala, že to bude složité. Nebyl to lehký los, je mladá, nemá co ztratit. Ukázala, že hraje dobře. Já byla trochu nervózní, ze začátku mi to nešlo, ale pak jsem se trošku rozehrála, a hlavně jsem tu měla spoustu lidí, kteří mě povzbuzovali. Jsem velmi vděčná, že mě přišli podpořit trenéři i hráči. Hodně mi to pomohlo.

Jaký je to pocit být po roce opět na grandslamu?
Už jsem si na některé věci dost odvykla. (smích) Když jsem přijela, byl to trochu šok. Za grandslam jsem ale velmi ráda. I když je to jen kvalifikace, tak si toho skutečně vážím. Je to super pocit, i když i nervy, hrozně jsem chtěla vyhrát a kvalifikovat se. Trochu mě to svazovalo, což by nemělo. Je ale krásné tady opět být a hrát mezi nejlepšími.

Není to tak dávno, co jste hrála na centrálním kurtu proti Petře Kvitové. Jak na tento zápas vzpomínáte?
(smích) To byl můj nejlepší rok. Měla jsem tehdy skvělou šňůru, hrála jsem dobře. I tady jsem se dostala do třetího kola po zdolání dvou dobrých hráček, ale proti Petře se to tehdy nedalo vyhrát. Padalo jí to tam, měla super den. Vzpomínám na to spíš se smíchem, po prohře jsem tehdy ani nijak nesmutnila. Ukázala vynikající výkon, a jakou skvělou hráčkou je. Já si to alespoň mohla vyzkoušet na centru, bylo to pěkné.

Jaký je cíl letos? Dostat se zase na centr nebo něco podobného?
Po tomto zápase žádný cíl nemám (smích). Jsem ráda, že jsem ho nějak zvládla. V některých momentech jsem ani nečekala, že vůbec přejdu přes tento zápas. Měla jsem velký sen se kvalifikovat, takže uvidíme. Půjde to zápas od zápasu.

Čemu vděčíte za letošní zlepšení, které je momentálně vidět?
Cítím, že jsem se zlepšila, v létě a možná teď.  Hraji dobře, a asi s výjimkou tohoto zápasu, ten tam nemohu počítat, jsem klidnější a více si věřím. Dostala jsem se do zápasů, dost jsem jich vyhrála. Sice to jsou malé krůčky, ale určitě hraji lépe a věřím, že se vrátím do hlavních soutěží grandslamů.

Vrátila jste se ke kouči Milanu Martincovi, vděčíte za zlepšení i jemu?
Určitě i jemu. Dobře se známe, nebylo to pro nás nové. Je to super trenér a já jsem mu velmi vděčná, že je opět se mnou a že to zase zkoušíme. Nějak jsem to asi prolomila, je třeba vyhrát několik těžkých zápasů a potom se to trochu rozjede. Zatím to jsou ale malé krůčky, takže uvidíme.

Máte pro tuto sezónu nějaké celkové cíle? S jakým umístěním byste byla v závěru ročníku spokojena?
Už ani ne. Určitě si chci zahrát v Austrálii, ať už to bude kvalifikace, nebo hlavní soutěž. Měla jsem plán dostat se zpět do stovky, ale to bych musela uhrát ještě velké množství bodů a zápasů. Chci se stovce tedy alespoň co nejvíce přiblížit.

Otázka na závěr – jak si užíváte New York?
Už jsem tu dost dlouho, jelikož jsem hrála před dvěma týdny turnaj poblíž. Týden jsme tu trénovali. New York jsem si už dost prošla a znám ho, nejsem tu poprvé. Mám to tu ráda, je pěkné být zde alespoň dva týdny v roce. Mám tu také dost známých a kamarádů, ráda se do New Yorku vracím. Čím déle tu teď zůstanu, tím lépe.