Blog Karla Janů: Ohlédnutí za finále French Open

Pro Murrayho byl zápas první finále na French Open a překonání dalšího z mnoha britských rekordů, vždyť naposledy si tenista z téhle země, Bunny Austin, finále zahrál v roce 1937. Posledním britským vítězem byl Fred Perry ještě o dva roky dřív a tenhle rekord může po včerejšku vydržet ještě dlouho. Jak říkal John McEnroe, letos přišla Murrayho šance. Nadal se odhlásil po dvou zápasech, Federer do Paříže ani nepřijel a radši šetřil záda na Wimbledon a především Murray předváděl v poslední době nejlepší antukový tenis svojí kariéry. Ve finále v Římě dokonce porazil Djokoviče a v semifinále po takticky bezchybném výkonu vyřadil loňského šampiona Wawrinku.

Murrayho problém se jmenuje Novak Djokovič. Světová jednička totiž měla v Paříži nejméně od čtvrtfinále formu stejně oslnivou a v Novakův prospěch měl hrát i mnohem snazší postup do finále. Za 6 zápasů strávil srbský tenista na kurtu o 5 hodin méně než Murray. Po třech hodinách a třech minutách bylo jasno. Světový hráč číslo jedna vyhrál 3-6, 6-1, 6-2, 6-4. Když Novak Djokovič zahájil svůj vítězný projev na kurtu Phillipa Chatriera, v Paříži se skrz mraky snad po deseti dnech začalo stylově drát slunce. Bylo to jeho 24. vítězství z 34 zápasů proti Murraymu, první vítězství v Paříži, celkově dvanáctý grandslamový titul, čtvrtý v řadě, šestý z posledních osmi. Takhle v Open éře naposledy dominoval Federer v letech 2004–2007. Novak Djokovič jako první od Roda Lavera v roce 1969 získal nekalendářní Grand Slam, jako osmý tenista historie vyhrál všechny čtyři grandslamové turnaje a výrazným způsobem vykročil k tenisové nesmrtelnosti. Na Nadala se Samprasem ztrácí po včerejšku už jen dva, na Federera pět.

Včerejší vítězství nad Murraym ale nebylo neodvratitelné. Britský tenista do finále vstoupil skvěle, ještě v prvním gemu druhého setu měl breakball a v následujícím průběhu zápasu dalších devět. Djokovič z nich ale většinu dokázal odvrátit a to i v závěru zápasu, kdy se mu viditelně třásla ruka a za stavu 5:2 nedokázal zápas napoprvé dopodávat. To by ale Murraymu tradičně nesmělo na kurtu všechno vadit a překážet. V sedmém gemu nechal ze své lože vyvést novináře Nelsona Monforta, který ho rušil svojí modrou košilí, opakovaně si stěžoval na pozici kamery, která se vznáší nad kurtem. Především ho ale proti nejlépe returnujícímu hráči světa zradilo podání. V prvním setu servíroval výborně, ale potom už to šlo z kopce. Djokovič se soustředil po prohrané první sadě jen na tenis a až do stavu 5:2 ve čtvrtém setu byl dominantní. Tohle nebylo vyrovnané finále. Možná se ho dočkáme na Wimbledonu nebo v New Yorku, ale k tomu, abychom se na poslední dekádu mohli dívat jako na éru „velké čtyřky“ potřebuje Murray Djokoviče vefinále porazit. Navzdory jeho skvělé kariéře, pokud zůstane na dvou grandslamových titulech, můžeme si říct, že měl smůlu, že hrál v době tří z nejlepších tenistů všech dob, Federera, Nadala a Djokoviče.