Potřeboval jsem se dobře rozjet, směje se Andrej Martin po návratu z Číny. Nyní je znovu zdravý a blíží se návratu do elitní stovky

Andreji, máte za sebou dva antukové turnaje v Číně, kde jste byl poprvé v životě. Co vás vedlo do Quingdaa a Anningu a s kým jste tam jel? Jak se vám tam líbilo?
Mým záměrem bylo odehrát turnaj v San Luis Potosí v Mexiku a poté druhý turnaj v Anningu v Číně, protože jsem věděl, že jsou tam podmínky, které mi nejvíce vyhovují – antuka a vysoká nadmořská výška. Potřeboval jsem se po delší pauze dobře rozjet. Jel jsem tam s mým trenérem Mikym a turnaje byly sice trochu specifické – byl jsem v Číně poprvé – ale jinak bylo všechno fajn. Hlavně druhý turnaj v Anningu byl na velmi dobré úrovni. Takže s výběrem turnajů jsem byl spokojený.

Jak vám vyhovovaly tamní podmínky? Je čínská antuka podobná spíše té evropské, jihoamerické nebo severoamerické?
Podmínky byly na obou čínských turnajích úplně odlišné. Jeden se hrál u moře a jeden ve vysoké nadmořské výšce. Musím ale říci, že antuka a kurty byly velmi dobré, což mě i dost překvapilo vzhledem k tomu, že oni na tomto povrchu skoro vůbec nehrají. Jediný problém byl trochu s výběrem jídla, protože se stravují úplně jinými typy jídel a koření, ale po čase jsme si zvykli a naučili se jíst tak, aby nám to vyhovovalo.

V Qingdau jste porazil Nedovjesova a Fabbiana, abyste pak prohrál s pozdějším vítězem Tipsarevičem. Jak jste byl spokojený se svým vystoupením a co čtvrtfinálový zápas rozhodlo?
V Qingdau to pro mě bylo velmi těžké, protože jsem přiletěl z Mexika večer před zápasem a podmínky byly úplně odlišné. Musel jsem si na ně zvyknout a vypořádat se i s únavou. Ale zase když máte v kapse titul, tak se hraje dobře a možná i díky tomu jsem zvládl první dva zápasy. Rychle jsem si zvykl na tenis, jaký se tam hrál. Oba zápasy, které jsem vyhrál, byly kvalitní a těžké, což mě možná stálo vítězství s Tipsarevičem. V prvním setu jsem byl na kurtu možná trochu lepším hráčem, ale nezvládl jsem důležité stavy. Ve druhém setu už jsem proti takto kvalitnímu soupeři nenašel síly na odpor.

V Anningu jste prohrál ve čtvrtfinále s třiadvacetiletým Němcem Oscarem Ottem, který prožívá v posledních měsících neuvěřitelné vzepětí. V Quingdau postoupil dokonce do finále, v čem je tak nebezpečný?
V Anningu jsem měl čas na oddych a hrál jsem tam kvalitní tenis. I v zápase s Ottem jsem hrál v první sadě dobře. Poté jsem bohužel na sebe přestal být přísný, zejména mentálně, a udělal více chyb, které z toho vyplývaly. Posadil jsem Otteho na koně a už více nepotřeboval, poté jej už bylo těžké znejistit. Otte hrál celé dva týdny velmi sebevědomě, někdy to vypadalo, že až ledabyle. Opíral se o skvělé podání a vyrovnané údery, hlavně byl ale silný i mentálně a věřil si, což mu dodávalo herní jistotu. Uhrané výsledky v jeho podání byly určitě zasloužené.

V Anningu jste teprve podruhé letos nastoupil na turnaji do čtyřhry. Proč? S Nedovjesovem jste postoupili do semifinále. Jak se vám spolu hrálo?
Tento rok plánuji čtyřhru omezit jen na pár turnajů, a to z více důvodů. Ať už kvůli zdravotním problémům, co jsem měl, kvůli šetření se na dvouhru, kvůli tomu, abych nemusel své zápasy ve dvouhře začínat vždy brzy ráno v dny, kdy hraji obě disciplíny… Je fyzicky čím dál více náročné hrát na turnajích dvouhru i čtyřhru. Proto se i ti nejlepší ať už v jednom, či druhém, specializují na to své a hráčů, kteří obě disciplíny kombinují, je čím dál méně. Nebylo to pro mě lehké rozhodnutí, jelikož mám čtyřhru velmi rád, ale věřím, že v budoucnu se k ní určitě zase vrátím. S Nedovjesovem se mi hrálo dobře, je to kvalitní hráč a jsme kamarádi. Akorát se negativně projevilo na naší souhře to, že jsme spolu hráli poprvé. Určitě to ale byla sranda a příjemné zpestření.

Jak jste se dali dohromady? Nedovjesov je spíše singlista...
Z okruhu se známe už dlouho. Hrajeme spolu i ligu v Německu, takže nebyl problém se dohodnout.

V San Luis Potosí v Mexiku jste dosáhl velkého úspěchu, když jste na tamním challengeru zvítězil. Jak se vám hraje ve Střední a Jižní Americe? Mnoho Evropanů si tam stěžuje na to, že se míče obtížně kontrolují a hráčům, kteří jsou na podobné podmínky zvyklí celý rok, se obtížně konkuruje. Vy to dokážete. Jakto?
Jižní a Střední Ameriku mám rád z toho hlediska, že je tam většina turnajů na antuce a já preferuji právě tento povrch. To, že to bylo i ve vysoké nadmořské výšce, byl pro mě už jen bonus. Důvod, proč se mi hraje v podobných podmínkách dobře, je pravděpodobně v tom, že disponuji variabilní hrou a umím se dobře přizpůsobit těžším podmínkám. V těch je důležitý zejména pohyb, který je také jednou z mých zbraní.

Ve čtvrtfinále jste vyřadil jedničku turnaje Facunda Bagnise po neskutečné bitvě a výsledku 2:6, 7:6(6) a 7:6(6). Jak jste ten zápas viděl?
Zápas s Bagnisem byl velmi těžký, místy jsem se potýkal se svou hrou, soupeř navíc velmi dobře servíroval. Naštěstí jsem ale stále věřil, že otočím, což se mi nakonec i podařilo. Klíčové bylo, že jsem našel způsob, jak returnovat jeho servis a začal se víc dostávat do výměn, což mi pomohlo najít rytmus a jeho znejistilo. Závěr byl potom už o nervech a štěstí. Skutečnost, že jsem soupeři unikl z tolika už téměř ztracených stavů, pro mě byla velmi povzbudivá do dalších zápasů.

V tiebreaku jste soupeři nabídl dvojchybou mečbol, vzápětí jste zahrál forhend, který se přes pásku sotva překulil přes síť, a mečbol odvrátil. Následovala dvojchyba Bagnise a dlouhá výměna, kdy jste byl při vašem mečbolu více trpělivý. Jak jste ten závěr viděl vy?
Jak už jsem říkal, ten závěr byl o tom, kdo si více věří a kdo má více štěstí. Moje kombinace byla lepší a s odstupem času jsem velmi rád, že se mi podařilo vyhrát, protože mě to výborně nakoplo do dalších zápasů.

Byl pro vás Facundo Bagnis nejtěžší soupeř na turnaji?
Jednoznačně. Jako jediný mě dostával servisem pod tlak, takže jsem necítil, že mám zápas úplně pod kontrolou.

Stalo se vám někdy něco podobného?
Odehrál jsem už spousty zápasů a nepatřím mezi typy hráčů, kteří by něco vypouštěli, takže jsem zažil už všelijaké divoké otočky a zápasy se šťastnými i nešťastnými konci. To k tenisu a celkově ke sportu patří. Je to vždy velmi zajímavé.

Hrál jste po takovém závěru zápasu bez nervů? Spadlo z vás všechno?
Nedá se říci, že by ze mě vše spadlo. Hrál jsem další dva těžké zápasy, ale je pravdou, že jsem si při nich v důležitých momentech věřil více.

Pak jste porazil v semifinále Itala Arnaboldiho. Jak jste viděl tento zápas?
Zápas s Arnaboldim byl nepříjemný, jelikož se soupeř snažit měnit rytmus slajzem a zrychlovat míče po odskocích. Navíc jsem s ním už dvakrát prohrál. Ale zápas jsem zvládl s minimem nevynucených chyb a to se ukázalo jako klíčové. Byla to spíše taková taktická bitva, kde jsme hledali jeden u druhého slabší údery. Nakonec jsem duel zvládl lépe než soupeř.

Ve finále v přerušovaném zápase kvůli dešti jste udolal Menendeze-Maceirase. V závěru jste podával na vítězství, ale o servis jste přišel. Naštěstí jste ale dokázal soupeře ještě brejknout...
V tomto zápase jsem se od začátku cítil dobře. I když jsem soupeře dlouho neuměl brejknout, tak jsem měl hodně šancí a častou převahu. To se ukázalo i na konci. Po prohraném podání jsem zachoval chladnou hlavu a věděl jsem, že mám stále dobrou šanci to ukončit při jeho servisu, který jsem celý zápas dobře returnoval. To se mi nakonec i podařilo.

Proč jste na turnaji nehrál ve čtyřhře?
Nehrál jsem čtyřhru, abych ušetřil síly na dvouhru. Věděl jsem také, že mě čeká náročný přesun do Číny.

Jak jste si to v San Luis Potosí užil? Americká ambasáda varuje své občany, aby po setmění nevycházeli na ulici a přes den se pohybovali jen na nejfrekventovanějších místech. Nebojíte se v podobných destinacích?
San Luis Potosí je velmi pěkný turnaj. Odehrává se v multifunkčním členském klubu, kde bylo každý den hodně lidí, což je pro nás vždy plus, když můžeme pro někoho hrát. Byl jsem se jednou podívat i do města a byl jsem překvapený ze zprávy, že je to tam nebezpečné, protože jsem z toho vůbec neměl podobný pocit. I místní lidé byli velmi milí a nápomocní.

Antukovou sezónu jste odstartoval trochu nečekaně na kvalifikaci futuru v chorvatské Opatiji. Tam jste dokonce ztratil set v prvním zápase s Rakušanem Aichhornem, který není na světovém žebříčku. Čemu to připisujete?
Pro takovouto nestandardní variantu jsem se rozhodl, protože jsem dlouho nehrál zápasy a potřeboval jsem se dostat hlavně do zápasového rytmu. Utkání samozřejmě nebyla ze začátku ideální, zkoušel jsem různé varianty, ale nakonec spolu s předkvalifikací jsem odehrál pět vítězných zápasů, takže to splnilo účel, což se projevilo i v Mexiku a pomohlo mi to vyhrát.

Po výhře nad Němcem Onkenem v 1.kole jste proti Serdarušičovi nenastoupil. Co se stalo?
Znovu se projevily příznaky těžkostí, které mě tehdy trápily. Nechtěl jsem moc riskovat před těžkým tripem, na který jsem se chystal právě do Mexika a Číny.

Ve čtyřhře s Martinem Kližanem v Davis Cupu proti Maďarsku jste prohráli v pěti setech. Kližan čtyřhru na turnajích prakticky nehraje. Jak jste ten zápas a to, co se kolem tohoto souboje po zápase strhlo, viděl?
Samotná čtyřhra nebyla ideální ani od jednoho z nás. Je to škoda a velmi mě to mrzí, protože nás to možná stálo vítězství. Ale každý, kdo se na tom podílel, se z toho musí poučit a učinit kroky pro zlepšení.

V kvalifikaci v Buenos Aires jste předtím vzdal krajanu Jozefu Kovalíkovi za stavu 2:5 v prvním setu. Co jste měl na problémy?
Po Quitu mi v Buenos Aires pokračovaly problémy s imunitou, které mě trápily dlouhodobě od prosince. Byl jsem často nemocný. Proto jsem se rozhodl dát si měsíc pauzu a zkusit se dát dohromady.

Předtím jste na turnaji ATP v ekvádorském Quitu vzdoroval do posledního míče Victoru Estrellovi-Burgosovi, který turnaj třikrát v řadě vyhrál. Prohrál jste až 4:6 ve třetím setu. Byl to z vaší strany dobrý zápas?
Byl to dobrý zápas, který jsem mohl klidně vyhrát a kdo ví, kam až jsem to mohl na turnaji dotáhnout. V utkání jsem doplatil na únavu a těžký přesun z Davis Cupu, takže se to na jedné straně dalo i očekávat. Ale na té druhé mě ta nevyužitá šance dost mrzela, protože podmínky v Quitu mi velmi sedí. Těším se už na další rok a další příležitost.

Váš první zápas jste letos sehrál v Austrálii v kvalifikaci na grandslam, kde jste proti Srbu Djeremu uhrál jen dva gemy. Asi jste s tou cestou k protinožcům nebyl moc spokojen... Jak to zpětně hodnotíte? Nerozhodilo vám to rytmus?
Letošní Australian Open byl pro mě pouze takovým pokusem, jelikož jsem kvůli zdravotním problémům skoro nic nenatrénoval a můj kondiční stav byl žalostný. Je otázkou, zda mělo vůbec význam tam jezdit, ale alespoň jsem to zkusil. Vzhledem k okolnostem prohru vůbec nepočítám jako nějakou závažnou.

Teď se chystáte do Paříže, kde jste loni postoupil do třetího kola, když jste mimo jiné porazil i Lucase Pouilleho. Jak se tam těšíte? Nesvazuje vás trochu ta obhajoba bodů?
Na French Open se velmi těším. Je to pro mě nejoblíbenější turnaj v roce a vrchol sezony. Dobré výkony z minulého roku mě naopak motivují a povzbuzují do letošního ročníku. Obhajobu bodů vůbec neřeším, snažím se hrát pouze dobrý tenis. Když se mi to bude dařit, budou na kontě i body.