Už nevyšiluje a míří ke hvězdám. Kristýna Plíšková se v Praze těší na boj o titul
Kdo by si to byl před turnajem pomyslel, že český prapor na J&T Banka Prague Open ponese nejdál Kristýna Plíšková. Česká snajperka si v semifinále ve dvou setech poradila s Lotyškou Ostapenkovou a domácí fanoušci ji v sobotu uvidí ve finále proti Moně Barthelové. „Česko tenhle turnaj asi docela sleduje, takže o to větší mám radost,“ řekla Plíšková.
Jelena Ostapenková je postrachem favoritek a v Praze vyřadila třeba hvězdnou Caroline Wozniackou. Plíšková ji ale hned od začátku deptala skvělým servisem a sebevědomým tenisem. Lotyška se vztekala, předváděla svoje typické grimasy, stěžovala si, viditelně kulhala...
Na druhé straně Plíšková dál sázela jedno eso za druhým a s klidem odstřelovače si šla za vítězstvím 6:4 a 6:2. „Jsem ráda za to, jak daleko jsem došla. Nikdo to nečekal, takže mi to ve finále dodá sebevědomí. A to nejenom tady, ale i na antuce celkově,“ řekla dobře naladěná Plíšková.
Překvapujete všechny okolo?
Nečekala jsem, že tady budu ve finále. Byla jsem vlastně ráda, když jsem přešla přes první kolo. (směje se) Tady v Praze se mi totiž nikdy moc nedařilo a finále jsem nečekala vůbec.
O to víc je to potěšující, ne?
Je to hodně potěšující, protože tady mám i kamarády a rodinu. Navíc Česko tenhle turnaj asi docela sleduje, takže o to větší mám radost.
Vám antuka obecně moc nesedí, ale byl to v semifinále proti Ostapenkové vlastně antukový tenis?
Vůbec, byla to docela rychlost. (směje se) Kurt je celkem tvrdý, takže mi to docela sedí.
Co bylo v zápase klíčem k úspěchu?
Asi podání. Sedmnáct es je fakt hodně, i když mi to ani nepřišlo. Podle mě jsem měla i vysoké procento úspěšnosti, takže na mém servisu to bylo až na jedno zaváhání bezchybné.
Budete v sobotu nějak zvlášť vnímat, že jde o finále v Praze?
To se ukáže až zítra. (směje se) Já ale doufám, že ne. Jsem ráda za to, jak daleko jsem došla. Nikdo to nečekal, takže mi to ve finále dodá sebevědomí. A to nejenom tady, ale i na antuce celkově.
Zásluhu na vašem vzestupu má i váš nový kouč Martin Fassati. Jak vás dokázal dostat takhle nahoru?
Je to evidentní. Když jsem s ním po US Open začala, tak jsem byla ve špatné situaci a asi 120. na světě. Udělali jsme ohromný kus práce. On mě pořád podporuje a klape nám to nejen po tenisové stránce, ale sedíme si i lidsky. To je podle mě nejdůležitější.
Co vám chybělo před tím?
Trenér. (směje se) A samozřejmě to, co v tenise bývá – měla jsem problém se sebevědomím, chyběly mi k tomu vyhrané zápasy a celé to období bylo fakt těžké.
Je na něm znát, že už toho hodně zažil?
Asi jo. Má dost zkušeností a asi už si toho s holkama taky dost zažil. Nejsem určitě první, která u toho vyšiluje. (směje se) To je hodně znát.
