Tenisu už jsem viděl dost, raději si zapnu šipky, směje se dvacetiletý Poljak. Sám hází druhou ligu
Pro dvacetiletého Davida Poljaka skončilo jeho působení na ostravském challengeru ve dvouhře i čtyřhře hned v úvodním kole, neboť proti sobě v obou zápasech vyfasoval nadmíru zkušeného soupeře - bývalou světovou padesátku Rubena Ramíreze-Hidalga. Čas tak má teď sympatický mladík alespoň i na svůj koníček - věnuje se totiž aktivně šipkám. Ve světě čím dál populárnější sport sleduje také v televizi, kde mu dokonce občas dává přednost i před tenisem.
Davide, o vás se ví, že jste velkým fanouškem šipek. Jak to tedy s nimi máte?
Šipky jsem začal sledovat asi před třemi a půl lety, baví mě. Chytlo mě to úplně náhodou, o Vánocích bylo mistrovství světa. Zapnul jsem si televizi, že se na něco budu dívat. Viděl jsem, že tam jsou šipky a říkal jsem si, že mě to nemůže bavit. Díval jsem se na to deset minut, půl hodiny… Zjistil jsem, že to není úplně špatné. Postupem času jsem si k šipkám vybudoval vztah.
Hrajete šipky, nebo se jen koukáte?
Koukám na ně asi tři a půl roku a hraji je o rok méně.
Hrajete i nějakou ligu, nebo jen tak s kamarády?
Vzhledem k tomu, že každý den téměř od rána do večera trénuji a jezdím po turnajích, tak toho času na ne moc nemám. Ani ho šipkám věnovat nechci. Ale když mám volný čas, mám doma terč a můžu si kdykoliv zaházet. Hraji druhou ligu.
Jaký je váš oblíbený hráč?
Můj oblíbený hráč je australský šipkař Simon Whitlock, který už ty šipky hraje trochu déle jak já – víc jak dvacet let. (úsměv)
Kdyby v televizi běžel tenis a šipky, co byste si zapnul radši?
Já nevím, to je taková otázka… (smích) Toho tenisu už jsem viděl v poslední době tolik, že mi stačí dívat se na svůj tenis. No, dívat. Já ho nevidím. Ale stačí mi ten můj tenis. Takže se pak raději večer podívám na ty šipky. (smích)
Neuvažoval jste už, že až byste byl starší, věnoval byste se naplno právě šipkám?
To asi ne, protože prosadit se v šipkách je nesmírně těžké. Hráči berou velké prize money jen na těch velkých turnajích. Tím, že vím, jak je těžké absolvovat sport úplně znova, tak bych ani nechtěl. Šipky mám jen jako koníček.
Jaká je v Česku konkurence v šipkách? Nebyl byste v nich úspěšnější než v tenise?
Určitě ne. Tenis hraji od čtyř let a věnuji se mu každý den. Dostal jsem se na nějakou úroveň, na kterou bych musel házet x let. Určitě to nechci udělat.
Máte za tu dobu, co šipky sledujete, v paměti nějaký okamžik, který vám utknul v hlavě?
Samozřejmě, když některý hráč zavře na devět šipek, tak se to líbí asi úplně každému, i tomu, kdo šipky normálně nesleduje.
Co říkáte na atmosféru? Ta je u šipek opravdu parádní. Není to jako na tenise, kde musí být všichni potichu. Jak byste atmosféru porovnal?
Atmosféra na tenise i u šipek je přátelská, u šipek je přátelská ještě trochu více. Lidé jsou takoví veselejší. Našel jsem si tam taky kamarády v týmu, co hrajeme. V šipkách mi rovněž hodně pomohl jeden zkušený český hráč Láďa Mokrý, který mi poradil nějaké rady, podle nichž se mohu řídit.
Jaké jsou vaše výsledky v šipkách? Jak dopadl váš poslední zápas, případně kdy se chystáte na další turnaj?
Hráli jsme včera večer (smích). Byli jsme si zahrát, udělali jsme nějaká družstva. Dva zápasy jsem vyhrál a dva prohrál. Mé hraní je takový zlatý střed.
Takže jste si Prosperitu zpříjemnil turnajem?
Byla to jen družstva. Jinak jak říkám, během roku se mi povede zahrát třeba jenom osm takových akcí, které mám tři sta metrů daleko z domu. Není to náročné na čas, stačí mi vyhradit si večer, zahraju si, a pak zas šipky nemusím hrát tři týdny. Poté dostanu chuť, nejsem na turnaji a můžu si zahrát znova. Takže to je na tom to super.
Jak na vás reagují kolegové, že mají v týmu tenistu?
Berou to normálně, přijdou mě podpořit. Fandí mi a jsem za to rád.
VIDEO: Poljakův oblíbený hráč Simon Whitlock zavírá leg na devět šipek
David Poljak na Prosperita Open 2017
V úvodním kole dvouhry prohrál Poljak s favorizovaným Španělem Ramírezem-Hidalgem
Také čtyřhra skončila pro dvacetiletého Čecha v prvním kole. Po boku Inda Nagala prohrál opět s Ramírezem-Hidalgem a jeho španělským krajanem Carballesem Baenou
