VIDEO: Koukalová se rozloučila s kariérou a plánuje rodinu

Do areálu pražské Sparty, kde tenisově vyrostla, přišla v dobrém rozmaru. Než ji pořadatelé uvedli na kurt, stačila si trochu zastepovat na Dlouhou noc od Heleny Vondráčkové a potom žertem opravila moderátora.

„Dnes kromě jiných oslavíme taky tenistku, která už tady hrát nebude,“ pronesl hlas z mikrofonu směrem ke Koukalové.

„To nikdy nevíte,“ pokrčila usměvavá blondýnka rameny. „Ale ne, návrat na kurty už fakt neplánuju,“ řekla potom Koukalová v exkluzivním rozhovoru pro Tenisový svět. Užívá si života bez aktivního tenisu a s moderátorem Petrem Suchoňem plánuje vlastní rodinu.

Konec kariéry jste oznámila už dříve, jaké to ale bylo rozloučit se oficiálně?
Stát tady na kurtu, kde jsem hrála celou svoji kariéru a kam jsem jezdila každý den na trénink, to je něco speciálního a moc za to děkuju.

Vybavily se nějaké vzpomínky?
Když jsem tam stála, říkala jsem si, jak ráda bych si zahrála. Vybavilo se mi finále turnaje proti Lucce Šafářové, potom jsem tady hrála i čtvrtfinále. Skvělé vzpomínky, ale hlavně to tady byl můj domovský klub, kde jsem byla každý den.

Před ceremoniálem vás uvedli jako tenistku, která už se na J&T Banka Prague Open nepředstaví. Žertem jste pronesla, že to přece nemůžou vědět. Opravdu jenom žertem?
Dělala jsem si samozřejmě srandu, návrat na kurty určitě neplánuju. U tenisu zůstávám, ale komentuju ho v televizi.

Chodíte si zahrát alespoň rekreačně?
Upřímně, nedržela jsem raketu od loňského Wimbledonu. Už to chci fakt spíš jenom sledovat. Ale asi přijde čas, kdy mi tenis začne chybět a půjdu si zapinkat.

Jaký je život bez aktivního tenisu?
Je to krásný život. Zažila jsme sice nádherných dvacet let na túře, ale teď se člověk může probudit ve své posteli, je se svojí rodinou a se svými psy. Dělám věci, na které jsem neměla při cestování čas. Každý život má něco do sebe.

Na které věci teď tedy máte víc času?
Trávím hodně času s rodinou právě se svými psy. Ti už mě alespoň poznávají. Když jsem dřív na dva měsíce odjela, tak ani moc nevěděli, kdo se jim to vrátil. (směje se) Potom mám taky partnera, takže dělám přítelkyni – učím se třeba vařit.

Otázka, která se po konci kariéry nabízí – plánujete vlastní rodinu?
Rodinu samozřejmě plánuji. Je mi 35 let a je to úplně normální. Zatím se ale nic neděje. Nechávám tomu volný průběh a uvidíme.

Jak vám jde komentování v televizi?
Baví mě to strašně, ale nevím, jak mi to jde. (smích) Abych řekla pravdu, je to dost těžká práce a člověk se nemůže moc připravit. Musím reagovat na to, co vidím. Kolikrát na to mám dvě vteřiny, takže je to dost těžké. Zatím jsem odkomentovala asi padesát zápasů a snad to bude za chvíli koukatelné a lidi to budou rádi sledovat.

Kdy je větší nervozita – na kurtu, nebo ve studiu?
Na kurtu to byl pořád větší adrenalin. V televizi mluvím o něčem, co znám. Nemůže mě nic překvapit. Na kurtu musím reagovat i na to, jak hraje soupeřka, to byly větší nervy.

Celkově, na jaký okamžik v kariéře vzpomínáte nejraději?
Na chvíli, kdy jsem pronikla do první stovky v žebříčku. To bylo během Australian Open, kdy jsem se dostala z kvalifikace do třetího kola. Znamenalo to pro mě zlom v mé kariéře. Už jsem tušila, že mi tenis celkem jde a že bych se tím mohla živit. Ale nejvíc jsem hrdá na to, že jsem byla mezi dvaceti nejlepšími hráčkami světa.

Odehrála jste toho dost ve Fed Cupu. Máte čas sledovat, jak se týmu daří teď?
Sleduju to a viděla jsem i Fed Cup v Americe. Musím vyzdvihnout výkony Markéty Vondroušové, v sedmnácti letech je to prostě pecka. Navíc máme spoustu jiných mladých hráček, třeba Kateřina Siniaková. Základna je obrovská a i potom, co skončí takové hráčky jako Lucka Šafářová, Bára Strýcová nebo Petra Kvitová, se nemusíme o český ženský tenis vůbec bát.

Jak vzpomínáte na vaše zápasy ve Fed Cupu? Zasloužila jste se taky o titul z roku 2014... 
Já jsem Fed Cup milovala. Týmová atmosféra byla skvělá. Ale upřímně, nejvíc jsem Fed Cup milovala od pondělí do pátku a pokud jsem nastupovala v sobotu nebo v neděli, tak už jsem se v pátek moc nevyspala. Nervy jsou obrovské a zodpovědnost strašná. Člověk se chce předvést a nezkazit to týmu. Na Fed Cup vzpomínám hrozně ráda, ale byla to fakt velká zodpovědnost. Vůbec se nedivím, když někdo nastoupí a je nervozní.

Jste ráda, že tenhle stres po kariéře konečně odešel?
Adrenalin svým způsobem taky potřebuju. Ale je pravda, že potom už toho na mě v poslední době bylo moc. Za dvacet let byla hlava unavená a stres jsem nesnášela. Teď trochu mentálně odpočívám, ale mám zase stres v práci, takže adrenalin pořád je, akorát v menší míře.