Veselý poprvé porazil Čoriče. Moje výkony jdou nahoru, říká

Jirko, jak byste zhodnotil dnešní utkání? A co v něm rozhodlo?
Dnešní utkání bylo samozřejmě těžké a rozhodly maličkosti. Velmi důležité bylo, že jsem dobře začal a hned jsem ho brejknul. Poté jsem víceméně diktoval hru já. S ním je to obtížné. On neudělá moc chyb a člověk si musí všechno uhrát sám. Navíc v dnešních větrných podmínkách bylo velice těžké ho přinutit k nějaké chybě nebo být aktivní. Ale překvapivě jsem podával opravdu velmi dobře a dokázal jsem si často chodit pro míče na síť, což bylo klíčové.

V předchozích třech utkáních jste proti němu neuhrál ani set. Co jste musel změnit, aby to dnes už vyšlo?
Chodil jsem víc na síť a snažil jsem se ty výměny zkracovat. Důležité bylo i to, že jsem se snažil ho přilákat na síť a dostat ho do pozic, kde mu to není moc příjemné. Samozřejmě to i mnohokrát nevyšlo. Ale myslím si, že takticky jsem to dnes zvládl perfektně.

V osmifinále vás čeká nasazená jednička Lucas Pouille, který došel na minulém turnaji v Monte Carlu došel až do semifinále. Na druhou stranu, vy jste ho už dvakrát porazil. Jak se na tento duel těšíte?
Na utkání se těším. Je to kvalitní hráč. Loni i letos měl neuvěřitelné výsledky. Takže papírovým favoritem bude určitě on. Na druhou stranu jsem ho dvakrát porazil a možná ještě v juniorech párkrát, takže tyhle věci se nezapomínají. Poslední utkání v Davis Cupu tedy vyhrál on, ale myslím si, že pořád vím co na něj hrát. Utkání bude určitě těžké. Bude to znovu o pár fiftýnech. Pokusím se vymyslet taktiku, která na něj vždy platila a doufám, že bude úspěšná i tentokrát.

Jaká ta taktika byla?
Budu se snažit si ho držet spíš v bekhendu, protože jeho forhend je opravdu jedovatý, má ho hodně pod kontrolou a dokáže zahrát winner z každé pozice. Také se budu snažit měnit délky úderů, aby měl ten bekhend pokaždé někde jinde. To mu dělalo v minulosti vždycky problémy. Samozřejmě to bude záležet i na tom, jak budu hrát já. Budu muset dobře podávat a držet si svůj servis. Pak si musím vypracovat nějaké šance na jeho podání a sbírat míček po míčku. Favoritem je on, takže já si to můžu jít užít a pokusit se ho porazit.

Na turnaji v Miami jste porazil Tommyho Haase, který je turnajovým ředitelem v Indian Wells. Jaké to bylo, vyhrát to utkání?
Pro mě to bylo mentálně velice obtížné, protože víme, že Tommy letos končí kariéru a moc zápasů neodehrál. S kýmkoliv on nastupuje, tak je vždy v roli outsidera. Je to samozřejmě neskutečně kvalitní hráč, který měl skvělé výsledky. Vždy se pohyboval okolo patnáctého místa, takže hráč to byl neuvěřitelný. V Miami ukázal, že mě dokáže potrápit. Teď v Monte Carlu potrápil i Tomáše Berdycha. Myslím si, že jeho hra je pořád kvalitní, takže pro mě to byl takový prestižní zápas. Bylo pro mě trochu svazující dokázat, že proti veteránovi už neprohraju. Byla to taková moje povinnost.

Ve třetím setu zmiňovaného utkání se na dvorci objevil leguán. Jak na to vzpomínáte?
Trošku to pro mě byla záchrana. Jak jsem byl svázaný a dost vystresovaný, tak mi trochu docházely síly. Myslím si, že jemu tedy asi taky, protože jsme hráli přes dvě a půl hodiny. Takže nám to oběma prospělo, ale já jsem toho dokázal využít trochu lépe, protože jsem se zklidnil a v závěru jsem ho přinutil k lehkým chybám. Naštěstí se mi to tedy vyplatilo a na závěr jsem ten brejk získal.

Přihodilo se vám někdy, že podobný moment přerušil utkání?
Nestalo. Myslím si, že je to jedinečná událost, která se jen tak opakovat nebude. Zážitek to samozřejmě byl, ale na druhou stranu, když se za takového stavu člověk potřebuje soustředit, tak to nemusí být vždy přínosem. Ale byla to vtipná událost.

V dalším kole jste pak zdolal Alberta Ramose-Viňolase, který v Monte Carlu došel až do finále. Jak cenný byl tento skalp?
Skalp je to určitě cenný. Albert je kvalitní hráč, který měl v posledním roce pár opravdu dobrých výsledků. Myslím, že hrál čtvrtfinále na French Open, čtvrté kolo Wimbledonu a letos hrál v jižní Americe nějaké finále. Takže to vítězství pro mě samozřejmě cenné je, protože můj poslední rok byl takový všelijaký, měl jsem tam tříměsíční zranění. Myslím si, že ten zápas byl pro mě takový zlom, kdy jsem opět začal hrát dobrý tenis, a také jsem si začal víc věřit. Na té antuce se to už nyní ukazuje a já doufám, že na ty výsledky z posledního měsíce dokážu navázat i dál. Také doufám, že mi vydrží zdraví a že dokážu celou sezonu odehrát zdravotně v pořádku.

Dá se tedy souhlasit s tím, že vaše výkony mají nyní vzestupnou tendenci?
Určitě ano. Nejsou tam takové výkyvy, které jsem měl. Samozřejmě sezóna je dlouhá a je těžké udržet výkonnost pořád jenom nahoře, ale věřím, že když na sobě budu dál pracovat a vydrží mi zdraví, tak ta forma půjde nahoru.

A jak jste na tom zdravotně nyní?
Momentálně jsem na tom dobře.

Na prvním antukovém turnaji v Marrákéši jste došel až do semifinále, kde jste nestačil na Bornu Čoriče, s kterým jste tam prohrál i o rok dříve. Jak byste porovnal obě utkání?
Ty utkání byly úplně odlišné. Před rokem to byly dva tiebreaky, takže tam opravdu rozhodovaly maličkosti. Myslím si, že jsem tam měl i nějaké setboly, takže to bylo smolné. Letos mě tam přehrál. Hrál opravdu výborně. Podmínky mu tam vyhovovaly víc. Tehdy to tam víc letělo, což je oproti podmínkám tady v Budapešti obrovský rozdíl. Tady jsem ho dokázal víc zatlačit a jemu se hůř bránilo. Měl problém být tak dlouhý jako byl v Marrákéši, což mu tam hodně pomohlo. Samozřejmě každé utkání je jiné a já jsem se tady na ten zápas dokázal trochu lépe připravit. Myslím si, že tohle je ta cesta, které se s ním musím i na úkor chyb a toho, že by mě třeba porazil. S ním je to opravdu těžké, protože člověk si to musí uhrát a je to hra, která mi opravdu nesedí, takže je to taková sázka na divokou kartu. Ale dneska to vyšlo a já jsem za to samozřejmě rád.

V Monte Carlu jste hrál třísetový duel se Stanem Wawrinkou. Jak jste byl blízko tomu, abyste zápas otočil?
Myslím si, že to bylo ještě relativně daleko. Druhý set jsem vyhrál, když jsem dokázal tu hru dobře zkracovat a nepouštět ho moc do výměn. Stan je hráč, který dokáže zahrát neuvěřitelné balóny a obzvlášť, když je to důležité, tak se proti papírově slabším hráčům zvedne a neudělá žádnou chybu. Všichni víme, jaké má zbraně. Z bekhendové strany dokáže „vysolit“ opravdu neuvěřitelné údery. Takže si myslím, že se tam ukázala jeho zkušenost i žebříčkové postavení. Na úvod třetího setu, když opravdu o něco šlo, tak zahrál tři neuvěřitelné míče, čímž mě brejknul a ten zápas se víceméně otočil.   

Právě v Monte Carlu jste před rokem porazil Novaka Djokoviče, pro kterého to byla první porážka sezóny. Jak na to vzpomínáte?
Když se na to podívám zpětně, tak bych řekl, že to pro něj byl takový zlomový zápas. Od té doby je takový nemastný neslaný, má výkyvy a prohrává i s papírově horšími hráči. Pro mě to samozřejmě bylo obrovské vítězství. Poprvé jsem porazil prvního hráče na světě, což byl velký zážitek. Řekl bych, že tahle výhra mě posunula mentálně dál. Když hraju s hráči z TOP 10 tak dokážu předvést svůj nejlepší tenis, čehož jsem předtím nebyl schopen, protože mi moc nešlo, abych se s nimi mentálně uvolnil. Takže tahle výhra mi dodala spoustu sebedůvěry a doufám, že i v budoucnu toho dokážu ještě mnohokrát využít.