Jaká je hvězdička Vondroušová? Skromná holka, co mívá problémy na letišti

Mimo letiště má pro strach uděláno, zároveň ale stojí nohama pevně na zemi. Minulý týden předvedla neskutečnou jízdu, kdy jako kvalifikantka získala titul na turnaji WTA v Bielu. Cestou se vypořádala s Barborou Strýcovou nebo Kristýnou Plíškovou, současnou parťačkou z fedcupového týmu.

„Snad se na mě Kristýna nezlobí,“ usmála se Vondroušová v exkluzivním rozhovoru pro Tenisový svět přímo z Floridy. V příjemném prostředí Saddlebrook Resortu, kde se Češky o víkendu utkají v semifinále Fed Cupu s Američankami, jenom pomalu vstřebává, co dokázala. Třeba že skočila v žebříčku dopředu o 116 míst nebo že vydělala tolik jako nikdy před tím dohromady.

Ještě jednou 116 míst a bude světová jednička. Pro hráčku, která si tuhle pozici vyzkoušela už v juniorském věku, je to samozřejmě jasný cíl. „Ale to je ještě dlouhá cesta. Teď se mi povedl jeden turnaj a příště to může být zase jinak. Jsem hlavně ráda, že jsem se přiblížila stovce a můžu hrát kvalifikace grandslamů,“ řekla skromně.

ODMĚNA ZA TRÁPENÍ

Přitom kdo by to byl loni řekl, že tahle holka do roka vyhraje turnaj WTA a dostane pozvánku do fedcupového týmu. Vondroušová byla vždycky talent, o tom žádná – pozice juniorské světové jedničky mluví za vše.

Jenže pak ji začal víc a víc pobolívat loket. Jsi mladá, musíš hrát, stoupat žebříčkem, předvést se. To byly myšlenky, které se jí draly na mysl. Úplný opak rozhodnutí, která následně učinila – na půl roku seknout s tenisem.

„Jenže ruka mě fakt strašně bolela. Takže jsem dělala aspoň kondici, na tu jsem nekašlala. Nakonec se to vyplatilo, bylo to znát i teď v Bielu,“ řekla o osmi zápasech na švýcarském turnaji. Opravdu se o víkendu zdálo, že ji neunaví a nezastaví nic.

V semifinále si poradila s Barborou Strýcovou, to už se na vlastní oči přijela podívat i rodina, co že to jejich Markéta s elitními hráčkami provádí. „Musela jsem do toho chodit po svém, protože jinak bych tyhle hráčky nikdy neporazila. Báru jsem se přeci nemohla snažit uběhat,“ okomentovala zápas se zkušenou fedcupovou reprezentantkou, kterou od mala sledovala v televizi. Protože si představovala, že jednou bude taky hrát Fed Cup...

V neděli pak v naprosté euforii porazila ve finále Estonku Kontaveitovou, s nevěřícným výrazem převzala trofej a ještě ve stejný den vyrazila z Bielu autem domů. Dorazila ve tři hodiny v noci a už v 11 hodin seděla v letadle směr na Floridu. Plná zážitků nad Atlantikem ani nemohla spát.

JSEM PŘIPRAVENÁ HRÁT!

Další kapitola její kariéry se teď začíná psát potom, co se v Americe připojila k týmu Petra Pály. Překazit tuhle jízdu mohli snad jenom úředníci na letišti, se kterými mívá občas Vondroušová pro svůj nízký věk problémy.

„U pasové kontroly jsem se docela bála, aby mi něco neříkali. Letěla jsem totiž do Ameriky úplně sama a někdy potřebuju souhlas rodičů. Tady to díky bohu tak nebylo,“ smála se netradičním problémům, na které zbytek týmu nejspíš vůbec nepomyslí.  

Až potom na ni konečně padla únava. Tělo si po osmi náročných zápasech v Bielu vyžádalo kvalitní spánek. „Teď ráno jsem byla cvičit, zaběhat si a odpoledne si půjde na půl hodiny zahrát,“ popisovala svůj úterní plán Vondroušová, která je paradoxně v jedné věci dost zkušená. Hrála totiž na rozdíl od fedcupových parťaček na místní zelené antuce, na které se semifinále proti Američankám bude konat.

Nejenom kvůli zkušenosti s místním povrchem by se ji kapitán Petr Pála nemusel bát nasadit. Vondroušová se veze na neuvěřitelné vítězné vlně, hraje beze strachu a bez nervů. „Začnu trénovat a jsem určitě připravená naskočit. Odmala jsem chtěla hrát Fed Cup,“ řekla odhodlaně.

Tak třeba bude mít tahle jízda sedmnáctileté české naděje ještě nějaké pokračování i na Floridě. Už teď je to ale pro Vondroušovou u týmu kapitána Petra Pály zkušenost k nezaplacení. Další výzvou je pak příští rok maturita a potom se už bývalá juniorská světová jednička může pokusit o to, aby na tuhle prestižní pozici v žebříčku došla ještě jednou. Tedy už jen bez toho slova „juniorská“...