Ve čtrnácti na grandslamu se sestrou. V deblu chceme dojít daleko, říká Jana Kovačková

Jano, jak jste viděla dnešní zápas?
Bylo to hodně těžké, první kola jsou taková vždycky. Je to tady hodně rychlé a moc jsem nestíhala, ale slýchám, že s tím mají problémy i ostatní hráčky. Zvládla jsem to, takže jsem moc ráda.

První set jste prohrála, ale pak jste našla cestu k vítězství…
Byla jsem na začátku hrozně moc nervózní. Pak už mi bylo tak nějak jedno, jestli to otočím nebo ne. Na začátku jsem hodně kazila, takže jsem občas trochu zvolnila hru a chtěla jsem, aby se vyházela soupeřka. 

Za stavu 4:4 ve druhém setu jste si v klíčové situaci dokázala po třech ztracených servisech podržet podání. Tam se asi rozhodoval dnešní zápas…
Mamka mi řekla, ať trochu změním držení rakety při podání a otevřu to víc na bekhend. Tohle mi pomohlo.

Sarah Mildrenová je na juniorském světovém žebříčku až 240. na světě. Co jste si o ní před zápasem nastudovala?
Já ji vůbec neznala. Velmi nerada hraji s hráčkami, které jsem nikdy neviděla. Podle mě hrála dobře. Je to Australanka a hrála v Austrálii, ty podmínky tu zná lépe.

Loni jste vyhrála hodně turnajů. Osm turnajů mezi juniorkami, další turnaj v kategorii do 16 let, dva turnaje v kategorii do 14 let, uspěla jste v týmových soutěžích a hlavně jste vyhrála i turnaj ve Wimbledonu do 14 let. Neodnaučila jste se prohrávat?
Ne, to určitě ne. Ve Wimbledonu jsem taky byla nervózní. Nesnáším, když se na mě někdo kouká. Hodně řeším ostatní, co si o mně myslí. Nemám ráda diváky. (smích)

Tenis se ale bez diváků nehraje. A Wimbledon jste nakonec vyhrála celý, tak jste si asi i na ty diváky trochu zvykla…
No, ano. Musela jsem.

Vy i sestra jste tady v Melbourne nevstoupily do turnaje úplně přesvědčivě, ale nakonec jste vybojovaly vítězství. To je pozitivní, ne?
Za mě je to pozitivní. Hlavně se ale těším na debla se ségrou.

Jaké máte tady v Austrálii cíle?
Chtěla bych uhrát dvě kola v singlu. V deblu se sestrou máme vyšší cíle. (směje se)

V prosinci jste hrála dva velké turnaje v Americe v Bradentonu a pak Orange Bowl v Plantationu, kde jste hrála výborně. Postoupila jste jednou do semifinále, podruhé do čtvrtfinále. To jsou ve vašem věku skvělé výsledky… Jak se vám tam líbilo a jak byste srovnala tamní podmínky s těmi, které panují nyní v Melbourne?
Tam to bylo strašné, protože tam extrémně foukalo. Skoro se tam nedalo hrát. 

Vy řešíte hlavně tenis. To jaké vám kde podstrojí jídlo, vás asi moc nezajímá…
To máte pravdu. Tak to je.

Jaké máte cíle pro letošní sezonu?
Chtěla bych letos objet všechny čtyři grandslamy a něco na nich uhrát. 

Se sestrou jste velké kamarádky. Řešíte spolu jen tenis nebo máte i nějaké jiné zájmy?
Řešíme spolu všechno. Kromě tenisu mě baví běhání. A ráda si navlékám korálky.

Ve jste loni poprvé hrála se sestrou ostré finále. Ve španělském Sanxenxu jste jí porazila. Byl to pro vás velký výsledek?
Alena tam nehrála moc dobře. Byla nervózní. Je starší a přece jen by měla vyhrát. Mně to bylo docela jedno, ale ségra ty porážky snáší trochu hůř než já. Já jsem si to jenom užívala. Byl to náš první zápas. V tréninku spolu hrajeme hodně, ale ostré zápasy ne. Často hrajeme tréninkové zápasy do deseti bodů a občas na jeden set. Ostrý zápas jsme proti sobě ještě nehrály.

Měla jste z toho vítězství velkou radost? Brala jste to hodně prestižně?
Moc jsem si to neužila. Ta atmosféra pak nebyla moc dobrá, protože jsem byla se ségrou a úplně to nebylo ono.

Kdo je vaším tenisovým vzorem?
To je určitě Aryna Sabalenková. Líbí se mi, jak bojuje, hraje rychlý tenis a snaží se do toho hodně chodit. 

A co sestry Williamsovy? Ty už jsou pro vás asi trochu jiná generace, že?
Ne, nejsou. Také je mám ráda. 

Serena s Venus spolu odehrály spoustu zápasů a přesto zůstaly kamarádky. Chcete ten tenisový svět taky takhle se sestrou ovládnout?
Ano, přesně tak. (směje se)

Jak to máte se studiem? Asi není jednoduché objíždět velké turnaje v Americe nebo Austrálii a u toho studovat…
Studuji školu on-line. Fyzicky do školy nechodím, jen chodím na zkoušky. Aktuálně jsem v deváté třídě na základce.