Trenér Kahoun: o zdraví Bejlek, její hráčské vyzrálosti či nejbližších cílech

Sára Bejlek se potřetí v řadě probojovala do hlavní soutěže na Australian Open. Loňský rok však pro ni byl, hlavně po zdravotní stránce, hodně složitý. Je to dané její tělesnou schránkou? Podařilo se jí všech neduhů zbavit?
Nemyslím si, že ta zranění přišla pouze tím, jakou má Sára tělesnou konstrukci. Je to trošku náročným stylem, jakým hraje a který bude hrát celý život. Každý míč si musí tvrdě vybojovat, protože si opravdu jen málokdy pomůže servisem, i když na tom hodně pracujeme a zlepšuje se. Zranění byla také trochu daná shodou okolností tím, jak ten rok loni v Austrálii začal. Problémy se zády jsme do té doby vůbec neřešili a vůbec jsme o tom problému nevěděli. Tyhle potíže jí vzaly měsíc a půl přípravy. Já bych byl první, kdo by jí říkal, že nedělá všechno, jak má, ale ona opravdu, co se týká kompenzací a rehabilitací, dělá hrozně moc. 

Začali jsme daleko více spolupracovat s fyzioterapeutem Michalem Novotným, za kterým jsme byli třikrát na Tenerife, on pak byl za námi na několika turnajích. Se Sárou jsou na telefonu v podstatě denně a často jsem s ním v kontaktu i já. Musím zaklepat, ale od doby, kdy vyhrála v Šibeniku, se to hodně zlepšilo a Michalova práce začíná přinášet ovoce. Do té doby na tom nebyla dlouho zdravotně dobře. Tím, že nebyla úplně perfektně připravená, tak se určité problémy vracely zpátky, ale já se vrátím k těm pozitivním věcem. Ve chvílích, kdy loni hrála, tak hrála jako velká holka, ať už v Austrálii, v Madridu, Šibeniku nebo pak v Jižní Americe. Už jí říkám, že když hraje s holkami mimo první světovou stovku, měla by už být lepší. Neznamená to ale, že ty zápasy musí vždycky vyhrát.

Jak se Sára za ten rok posunula po herní a mentální stránce?
Mentálně si ověřila, že už tenis umí jako hráčky první stovky a když bude dobře připravená, nemusí se „bát“ nikoho. Tím se posouvá i herně. Jednu věc ji naučil náš manažer Galo Blanco, který razí heslo: „Najdi cestu k vítězství.“ Jde o to, že není potřeba hrát nejlepší tenis v každém okamžiku, ale musí najít cestu, jak v tom zápase zvítězit. Sára vždycky trpěla tím, že když pocitově nehrála nejlíp, jak umí, tak je to špatně. Zklamává sebe, mě a všechny okolo, jenže to důležité je utkání vyhrát. Tohle jí pomáhá vyhrávat míče ve správné okamžiky. Také začala méně plašit. 

Tohle tedy trochu nepotvrdila tady v prvním kole s von Deichmannovou. Ona ji chtěla porazit 12:0, ale hráčky, které se dají tady tímhle skóre porazit, tady neexistují. Možná je tady taková jedna, když se jí něco stane. Sára vedla nad von Deichmannovou 6:0, 3:1 a měla výhodu. Po boji gem prohrála, a od stavu 3:2 a 15:15 pak čtyři gemy nehrála, protože byla nervózní, naštvaná a zklamaná. Tak jsem jí řekl, že jestli bude takhle pokračovat, tak prohraje. Přesvědčivé vítězství je pro mě 6:2, 6:3, ale taky se může stát, že i když je ta hráčka 170. na světě, tak s ní prostě někdy prohraje. Proto jsem jí po prvním zápase říkal, aby se nevracela tam, co už máme vyřešené. Od té doby už to bylo dobré a ty dva další zápasy už Sára odehrála dobře. Ve finále kvalifikace byla Sára s Teichmannovou do stavu 3:4 a 0:40 horší, ale dotáhla gem na shodu a od té doby už v začala být lepší. A jen si ověřila, že když bude dodržovat správnou taktiku a převezme otěže toho zápasu, bude to jednodušší.

Hraje Sára zápasy, i když je trochu zraněná?
Tohle je strašná alchymie pocitů a nejde zdaleka jen o moje pocity, ale důležitou roli hrají i Michal Novotný nebo Marian Jelínek a kondiční trenér Roman Bárt a nejvíc samozřejmě Sára samotná. Jsou to hodně citlivé věci a nemají úplně jasná pravidla. Třeba nejste úplně fit, ale před turnajem je potřeba tři týdny trénovat a pak je otázka, zda na turnaj jet, když nejste úplně připravený, ale zároveň nejste zraněný. Ta hranice je velmi tenká a občas to nemůžete udělat podle nějaké šablony, protože záleží i na tom, aby měla Sára nějaký žebříček a odehrané nějaké zápasy. Tohle si vždycky musí nakonec rozhodnout Sára. Ona bývala na sebe vždycky hodně tvrdá, ale letos už byla trochu opatrnější. Kdyby se možná ke svému tělu chovala takto už dříve, třeba by takové zdravotní problémy potom nepřišly. Je to ale její tělo a ona ví nejlépe, co cítí a jak ji co omezuje. Ostatní jí mohou říct svůj pocit, ale už jí taky bude devatenáct a za tahle rozhodnutí musí nést zodpovědnost. 

Já si třeba myslím, že třeba loňské utkání ve Wimbledonu, kde upadla, narazila si kyčel a nakonec ho vzdala, mohla i dohrát. Sára se ale lekla a možná to bylo správné rozhodnutí. Člověku pak na sonografii najdou malou trhlinku a může se předejít větším problémům v budoucnu. Podobně v semifinále s Šarífovou v Jižní Americe jí vyhrkly slzy, ale byl to podle mě spíš strach z toho, aby to nebylo nic vážnějšího. Když vám pak Sára řekne, že se bojí klouzat, tak je těžké něco odpovědět. Nicméně ta hrozba dlouhodobějšího zranění už je něco, co prostě ona bere vážně i kvůli tomu, co loni prožila. Přece jen, trénovat ve větru, dešti nebo obecně ve špatných podmínkách je pořád daleko lepší, než sedět doma a čekat na další vyšetření.

Předloni i loni se Sára dostala tady v Melbourne do hlavní soutěže. Ty zápasy byly ale hrozně obtížné. Bylo to na vážkách a hodně záleželo i na tom, jak hrají její soupeřky. Třeba Parksová vyhrála před vzájemným duelem 11 zápasů v řadě. Letos to bylo mnohem více o jejím vlastním výkonu. Souhlasíte?
Sára je jednak o dva roky starší, ale upřímně, já na kdyby úplně nehraju. Kdyby to tam Parksové pořád padalo, tak je dvacátá na světě. Za tu dobu získala Sára nové zkušenosti, porazila třeba v Madridu Annu Kalinskou, která dva měsíce předtím v Dubaji porazila na jednom turnaji Gauffovou i Šwiatekovou. Vždycky ale bude hrát zápasy, kdy to bude více o její soupeřce, ale tady v Melbourne to byly všechny tři zápasy o tom, jak hraje Sára. Říkal jsem, že když bude hrát Sára 70 procent toho, co umí, měla by von Deichmannovou porazit. Soupeřka ve druhém kole kvalifikace, Zacharovová, tu udělala loni z kvaldy dvě kola hlavní soutěže a dává pořádné rány. Tam jsem říkal, že to není úplně o Sáře, ale když unese ty její rány, tak Zacharovová nemá co nabídnout. Teichmannová byla před dvěma lety 21. na světě. Nebyla ani zraněná a nějakou ztrátou sebevědomí se propadla někam do druhé stovky. Před čtrnácti dny hrála extraligu v Říčanech, byla tam s trenérem a fyzioterapeutem a je evidentní, že chce zpátky nahoru. Určitě nedohrává kariéru. Sáře jsem před zápasem říkal, že ona musí být ta nadržená frajerka, které je plný kurt. Už v rozehrávce je potřeba jí ukázat, že na kurtu může být třeba šest hodin, ale já neprohraju. V posilovně ráno jsem jí říkal, sleduje tady každý tvůj pohyb, jen ať vidí tu tvoji energii. Sára už není úplný nováček a hráčky už ji vnímají. Tady ji třeba přátelsky pozdravila Rybakinová, se kterou hrála v Madridu. Také Uns Džábirová si s ní hodně povídá, říká jí next generation baby.

Už Sáru vedete jako trenér dlouho. Ona roste, zlepšuje se, ale i vy se musíte snažit, abyste ji vy posouval dál. Jak se posouváte dál vy?
S jinými trenéry moc nediskutuju. Každý věří tomu svému a nevypráví vám, co to přesně je. S Čechy si ale povídáme, to je jasné. Letos tomu hodně pomohli ti dva noví lidé v týmu. Michal Novotný byl na túře dvacet pět let se špičkovými hráči první světové desítky, a ten má velmi zajímavé postřehy. A pak je tu manažer Galo Blanco, bývalý vynikající španělský hráč, který spolupracuje s de Minaurem, Rubljovem, Kasatkinovou, Svitolinovou. S ním jsme každý týden jednou nebo dvakrát v kontaktu. Dává Sáře i mně spoustu zajímavých podnětů. Jsme stejný ročník a dobře si rozumíme. Taktiku na zápas s Teichmannovou jsme dávali dohromady hodně právě s ním. Snažím se komunikovat s lidmi a přemýšlet o jejich postřezích. Tím, jak je Sára starší, tak jí víc dávám spíše vstupní informace. Nebudu naštvaný, když si je zpracuje a udělá to pak třeba trochu jinak. Pak si to za nějaký čas zhodnotíme a řekneme si, tohle bylo špatně nebo tady jsi udělala výborné rozhodnutí, klobouk dolů. Ona se pak podívá do zrcadla a musí si říct, že byla hloupá a měla poslouchat, nebo naopak může být na své rozhodnutí pyšná.

Sára byla loni v listopadu součástí českého týmu pro Billie Jean King Cup. Jak to zapadalo do jejího programu a co jí tato zkušenost přinesla?
S Pinďou (pozn. red.: Petrem Pálou) jsme byli domluvení tak, že Sára pojede na dva turnaje do Jižní Ameriky a pak by přejela do Málagy na BJK Cup. Ano, je to Jižní Amerika, ale tam se létá přímo ze Španělska osm hodin, a když člověk v tom byznysu spí, tak se ten let dá celkem zvládnout. Je tam časový posun, ale dalo se to zvládnout. Sára ale byla nemocná, takže jsme do Santa Cruz nakonec nejeli a jeli jsme rovnou na BJK Cup. Po něm jsme měli hrát v Jižní Americe tři turnaje, ale měla tam výše uvedené zdravotní problémy se Šarífovou v semifinále a navíc se blížila extraliga a Austrálie, tak jsme na ten poslední turnaj do Florianopolisu nakonec nejeli.

A co Sáře týmová soutěž dala?
Pokud na to holky mají dobré mentální nastavení, tak by jim účast na BJK Cupu měla hodně pomáhat a posouvat dopředu. U kluků ty party fungujou obvykle mnohem lépe, u holek ty legrácky, společné fotky a společné skupiny fungují jen na téhle akci. Pokud na tohle máš nastavení, pořádně tam potrénovat i s tím, že pak zápasy nehraješ a podporuješ holky, které hrajou, tak je to skvělé. Ta příprava s těmi nejlepšími je tam po všech stránkách vynikající a je potřeba na okraj taky říci, že ten týden tam je výborně zaplacený. Není nic lepšího. Rozumím tomu, že když to někdo absolvuje desetkrát, už to pro něj není taková událost.

Všiml jsem si, jak si zde srdečně Sára povídala s Dominikou Šalkovou, která byla také součástí týmu…
S někým tu vlnu cítíš, s někým ne a Dominika je v tomhle dobrá. Ale kdyby hrály proti sobě, tak se budou rvát a přátelství půjde stranou. Z porážky Domči s Chwaliňskou ze dvou mečbolů jsem byl smutný. Znám i Maju, protože ji trénuje Bob Machovský, přál bych jim oběma, ale Domči mi fakt bylo hrozně líto.

Jaké máte plány se Sárou dál?
Trochu jsme ustoupili z toho hrát kvalifikace velkých turnajů, abychom se třásli, zda se tam dostane nebo ne. Pojedeme teď na tři týdny do Indie. Máme tedy domluvené, že když tu postoupí do čtvrtfinále (Sára mluví o osmifinále), tak do Indie nepojede. To jsou ta gesta po zápase, to tři z osmi teď po postupu do hlavní soutěže. Sáře se tam na oko moc nechce. Když jedeme do Šibeniku, tak je smělý cíl tam odehrát pět zápasů a chceme vítězství. Tady chceme těch zápasů osm, ale je to taková legrace. Cíl je nejen to, aby byla zdravá, ale i aby byla připravená, což jde ruku v ruce. Když bude připravená a zdravá, tak nemám strach, že bude ve stovce. Máme spolu takový interní cíl, aby se dostala na US Open přímo do hlavní soutěže. Do té doby obhajuje jen body z jedné velké akce – z Madridu. A samozřejmě je cílem, aby se Sára sportovně zlepšovala a aby ve více a více zápasech určovala, jakým směrem se bude dané utkání ubírat, a aby to byla ona, kdo bude určovat pravidla hry, i když to třeba někdy nebude vycházet. 

Můžete uvést příklad?
Vy jste specializovaný tenisový web, tak ho zkusím uvést. V zápase s Teichmannovou šlo o to, kdo se v leváckých výměnách první dostane k tomu, že v bekhendových výměnách hraje první inside out forhend. Ten totiž začne ovládat výměnu. Samozřejmě, že to pokaždé nevyjde a není to jasný recept na vítězství, ale je to hodně důležité. Se Sárou hodně řešíme ty zábavné věci okolo budoucnosti, třeba to US Open, to ji baví. Práce ji taky baví, ale tu cestu spolu tolik neřešíme. 

Jak dáváte dohromady plán turnajů?
Ten je jasný. Dokud nebude tak dobrá, že bude mít plán turnajů nalajnovaný, tak budeme preferovat na prvním místě antuku, na druhém místě beton venku, potom trávu venku, antuku v hale a na posledním místě tvrdý povrch v hale. Samozřejmě, nejlepší by bylo, aby byla padesátá na světě. Pak ten plán udělá WTA za vás. V lednu jedete do Austrálie, v únoru do Dubaje a Dauhá, pak přijdou Indian Wells a Miami, následují antuka v Římě, Madridu a na grandslamu v Paříži, pak tráva, která skončí Wimbledonem, betony v Americe, které vyvrcholí na US Open, a nakonec Čína. Řešili jsme teď, aby si Sára dala druhý cíl. Aby nemusela do Jižní Ameriky a aby mohla 1. listopadu ukončit sezonu. Ti opravdu dobří totiž už v té době nehrajou. My jsme tam jeli, protože pořád něco honíme.

Jak sezonu, jejíž významnou část byla Sára zraněná, zvládáte ekonomicky? Sára je mezi stým a dvoustým místem. Stačí to na dobrý výdělek?
My díky partnerovi Vinařství Thaya nejsme vůbec pod tlakem řešit peníze. Kdyby peníze došly, tak máme takovou partnerskou podporu, že to zvládneme. Ohledně toho stého až dvoustého místa je to ošemetné, protože vždycky záleží, jakým způsobem se na tohle místo dostanete. Sára má za sebou nějakých 11 kvalifikací grandslamů a popáté postoupila do hlavní soutěže. Už si vydělala 750 000 dolarů na prize money. Jsou hráčky, které se dopracovaly ke 150. místu, ale vydělaly si mnohonásobně méně, protože ty body vybojovaly na menších turnajích. Když body vyděláváte na velkých turnajích, vyděláváte spoustu peněz. Co se týká šetření, tak se Sárou spolupracuju dost dlouho a samozřejmě probíráme i tohle téma. Já úplně souhlasím s tím, že je potřeba, aby investovala sama do sebe. Je potřeba, aby jedla dobré jídlo, měla dobrý tým a platila nejlepší lidi, které je schopna zaplatit a sehnat. Pokud to jde, tak ať létá byznysem, aby spala a nebyla rozlámaná. To je za mě správně. Tím, že ty možnosti má, tak je podle mě dobře, že jich využívá. Pokud samozřejmě člověk musí ušetřit každých sto tisíc, je to složitější. 

Druhá stránka věci je, že trošičku spolu bojujeme v tom, že se jí jako osmnáctileté holce začaly líbit kabelky, šperky, oblečení a další hezké věci. A v tom ji trochu brzdím. Říkám jí, ať si koupí něco za odměnu, protože je důležité, aby myslela na to, co bude. A jako starší kamarád se jí snažím vysvětlit, že obrazně řečeno není normální měsíčně utrácet 150 000 Kč. Není to o tom, že by se chovala nezřízeně, ale podle mě úplně nezná tu hodnotu peněz, protože jich nabyla díky tomu, co ji baví a umí, a relativně rychle. Vždycky se jí snažím položit otázku, jestli ví, kolik ten život stojí. Auto máš od sponzora, ale deset tisíc měsíčně tě stojí benzín, musíš někde bydlet, nájem je 25 tisíc, platíš telefon a další paušální náklady a tam teprve začínáš. Ještě jsi nic nejedla, nezažila a nebyla jsi na dovolené. Počítej, že když skončíš kariéru a budeš mít koupený byt nebo barák a auto, potřebuješ určitý obnos na měsíc. Ve třiceti letech skončíš a budeš mít před sebou čtyřicet let aktivního života a ty tě budou stát pravidelně peníze. Neřeším opravy baráku, dovolené, inflaci, rodinu a spoustu dalších neznámých. Jen se snažím načrtnout ty důležité věci. Říkám jí, že až bude mít majetek třeba 20 milionů, může nad penězi trochu přestat přemýšlet. Deset milionů během kariéry vystačí, když vezmeme v potaz náklady na celý tým, na tři roky života. Ona je samozřejmě sebevědomá a říká, že když vydělá peníze teď, že je vydělá i potom. V tom má asi pravdu, ale je otázka jakým způsobem. Při plánování turnajů ale peníze nijak neřešíme.

Pojďme probrat třeba vaší cestu do Jižní Ameriky. Tam hrála na podzim Sára dva turnaje WTA 125, v obou si zahrála semifinále. Vydělala tam nějaké peníze?
V podstatě vůbec. Vítěz tam vydělá 15 000 amerických dolarů bez daně s tím, že 20-30 procent je všude okamžitá daň. Přibližně 5 000 dolarů vám vezmou rovnou. Sára byla dvakrát v semifinále, a za semifinále je odměna 6 000 dolarů, což zní nádherně, ale musí se z toho zaplatit výše zmíněná daň. Sama má ubytování zaplacené, trenérovi musí platit 150 dolarů za noc v hotelu, což je 1000 dolarů za týden. Nějaké jídlo od organizátorů dostane, večeře ale stojí tak 50-70 dolarů denně, to je přibližně 500 dolarů za týden. Pak je z toho ještě nějaká daň v Česku, moje odměna a samozřejmě je potřeba zaplatit letenku. My jsme letěli z Málagy a letenka pro Sáru stála 135 000 korun byznysem. Já jsem letěl, jak tomu pracovně a v legraci říkáme, prasečákem. A už jsme v minusu.

Peníze tedy moc nezvažujete. Zvažujete body do žebříčku? Nebo zážitek z daného konkrétního místa?
Na zážitek kašleme. Řešíme, aby turnaje seděly do našeho plánu, do programu s tím, že vrcholem jsou vždycky grandslamové turnaje. Koukáme trochu i na obsazení turnajů.

Hrát deset měsíců v kuse je hodně náročné. Je třeba v případě Sáry reálné, že by si uprostřed sezony vzala na týden dovolenou a jela třeba k moři?
Já myslím, že ideální je skončit sezonu na konci října, v listopadu jet k moři nebo na hory nebo prostě někam, kde to máš rád, s tím, že si tam chodíš zaběhat. A v prosinci pak pořádně potrénovat a připravit se na novou sezonu. Je potřeba prostě po sezoně vypnout, vzít si boyfrienda, kamarády a kamarádky a odpočinout si od veškerého tlaku. Aspoň čtrnáct dní. Dovolenou během sezony si úplně neumím představit. Maximálně když je člověk zraněný. Nebo když třeba vypadne v Indian Wells nebo v Miami brzo, tak může prožít třeba čtyři dny u moře. Ale to není úplně dovolená. Dneska o volném dni si taky dojdeme tady na pláž, dáme si tam kafe a jídlo, ať tady nejíme pořád to samé. Vykoupeme se v moři a snad nás tam nesežere žralok.

Jak se na zápas připravujete? Jak se na turnajích stravujete? Máte třeba nějakou pevnou večerku?
Sára i já máme moc rádi jídlo. Trochu jsem ji tím nakazil. Když někam přijedeme, hledáme si restaurace, hledáme jejich hodnocení, recenze. Myslím, že jsem jí představil spoustu nových jídel. Před zápasem je to jednoduché, to se jí buď špagety, nebo kuře s rýží. Dneska je ale volno a jdeme večer do řecké restaurace na gyros. Sára si za tu dobu, co spolupracujeme, ověřila, že když jde spát brzo, má více síly. Když zápas není později než v osm večer, tak chodí spát v devět nebo v půl desáté. Ona vydrží spát celou noc. Michal Novotný říká, že není žádná lepší regenerace než spánek. První zápas tady dohrála v devět a spát šla až v půl dvanácté. Druhý den pak byla trochu mimo. Spánek je prostě základ. Klidně chodíme spát i na hodinku přes den.

Co se týká samotné přípravy, projedu vždycky všechny výsledky pár let zpátky. Koho porazila a s kým prohrála a musím trochu ředit to, co jí chci říct a to, co jí říct nechci. Snažím se jí tím zvýšit sebevědomí. Trochu postaru si ke každé hráčce, které se trochu bojíme, něco píšu. Snažím se, když můžu, jít na soupeřku podívat aspoň na čtyři gemy, na dva gemy na servisu a na dva gemy na returnu. Nebývám tam ale obvykle celý zápas. Na téhle úrovni už to není tak, že hráčce řeknete, aby jí to posílala do bekhendu a ona to pak střelí přes plot. Podívám se pak ještě na video na set. Rozšířené statistiky si ale nikde nekupuji.

Sára, která si přišla část rozhovoru poslechnout, doplňuje: Já si z toho beru vždycky jenom to, co se mi líbí. Den předem mi trenér projede výsledky a pak záleží na tom, jakou mám náladu a jaké mám pocity. Podle toho pak i ty informace zpracovávám.

Jakub Kahoun si bere znovu slovo: Je to tak. Nikdy se o taktice nebavíme den dopředu. To by Sáře šlo jedním uchem sem a druhým ven. Ty věci jí říkám až deset minut před zápasem, kdy jede na kole. 

Sára dodává: To mi trenér říká ty klíčové věci, které bych měla v zápase použít. Někdy, když dohraju zápas a trenér mi něco začne říkat, tak ho zastavím a řeknu mu, aby to nechal na zítra, že dneska už o tenise nechci vůbec slyšet. A začneme řešit večeři.

Jak jste třeba připravoval Sáru před dvěma lety na zápas proti jedničce kvalifikace Alyciji Parksové, která předtím vyhrála jedenáct zápasů v řadě?
Ta holka má servis 200 km/h. Říkal jsem Sáře, že když přežije první dva míče, pak je i v těch svých letech už lepší a je favoritka, protože ona pošle další míček přes plot. Hlava mi to nebrala, když byla Parksová osmdesátá na světě a dělala tohle. Sára ale není taková, že když jí řeknu, že může jen překvapit, že se uvolní. Ona má na sebe velké nároky a tohle na ni neplatí. Jí nepomůže, když jí někdo řekne, aby si to užila. To úplně nesnáší. Cílem je, aby ukázala, co umí a pak se uvidí, na co to stačí.

Co jste Sáře říkal před zápasem prvního kola s Barborou Krejčíkovou (Australian Open 2023)? Byla ta příprava jiná?
Na Krejčíkovou šla bohužel zraněná. Ale kdyby byla zdravá, tak bych jí radil, aby hrála tak, že jí Krejča musí ukázat, že je lepší. Sára by ji měla trápit, zlobit, hledat cesty, snažit se ji znervóznit. Taktika je důležitá, ale je to také hodně o mentalitě.

A slova, která jste říkal ve čtvrtek při přípravě na zápas o postup do hlavní soutěže se Švýcarkou Jil Teichmannovou?
Říkal jsem jí, že musí být plná energie. Soupeřka musí být naštvaná, že tam proti ní stojí někdo, kdo tam skáče a běhá a je mu osmnáct. Teichmannová si určitě říkala, že je ta zkušenější, ale také viděla, že se Sára dvakrát kvalifikovala. V deblu ji Sára porazila v extralize před dvěma týdny. Říkal jsem Sáře, že už je herně ve stovce.

Věřil jste, že Sára z kvalifikace v Melbourne postoupí do hlavní soutěže i potřetí v řadě?
Za mě byl zápas s von Deichmannovou 90:10. Sára s ní jednou z deseti případů může prohrát. Se Zacharovovou by to bylo na antuce 80:20, ale na betonu spíše 60:40, snad se to ale časem bude lepšit. S Teichmannovou to podle mě bylo před zápasem 70:30 pro Sáru. Sáře to nemůžu úplně nalajnovat, aby hrála třikrát sem a pak dvakrát jinam. Ona bude vždycky hrát podle svého pocitu, trochu jako Karolína Muchová nebo Bára Strýcová. Když se cítí, tak klidně ať jde po servisu na síť. Když ne, ať zaleze tři metry za základní čáru.

Do hlavní soutěže postoupila nyní už popáté. Jenže bilanci v prvním kole má na turnajích velké čtyřky 0:4. Nemáte strach, že tam vznikne nějaký psychický blok?
To je zajímavé pro vás novináře. Na prvním grandslamu, kde se kvalifikovala, dostala Sára Samsonovovou, která byla na konci té sezony kolem dvacátého místa na světě a vyhrála tři turnaje WTA. Musel jsem odjet z turnaje, protože mi umřel táta. Skončilo to 3:6, 1:6, to utkání se asi nedalo vyhrát. Druhý zápas byla Krejča tady v Austrálii. Sára byla zraněná, Bára je špičková hráčka a byla ve skvělé formě. Jedinkrát, kdy jsme to cítili, bylo v Paříži, kdy šla na Rachimovovou. Tam jsme to tak moc cítili, až jsme to přecítili. Tak moc jsme to chtěli.

Sára doplňuje: Tam to byl ode mě asi nejhorší výkon ze všech zápasů v hlavní soutěži na grandslamu.

Slovo si bere zpět Jakub Kahoun: A zápas proti Leylah Fernandezové loni? Ten první set, který Sára prohrála v tiebreaku, byl jeden z nejlepších setů, který jsem od Sáry viděl. Byl to neskutečný výkon před sedmi a půl tisíci lidmi. To už byl začátek nejvyšší úrovně. A letos ji čeká Caroline Dolehideová. Tipsport Sáru favorizuje, a to Catherine, osmdesátá hráčka světa, byla nedávno ve finále turnaje WTA 250. Porazila na tom turnaji Bouzkovou, předtím porazila během sezony další skvělé hráčky, třeba Kasatkinovou. A Sára je proti ní favoritka. Podle žebříčku to ti bookmakeři asi nevypisují, těm jde o peníze, takže tomu tenisu rozumí hodně. Vnitřně se dívám i dál na pavouka, ale Sáře to už neventiluju. Samozřejmě nad tím ale přemýšlím.

Slovo si bere Sára: Třeba v Madridu mi řekl při cestě z letiště, že kolik uvidí škodovek, tolik tu udělám kol. Viděl tři škodovky a udělala jsem pět kol. (smích)

Jakub Kahoun: Budu zklamaný, pokud Sára prohraje, ale uznávám, že její soupeřka opravdu umí porazit velmi dobré hráčky. Pokud prohraje, tak je samozřejmě otázka, zda to bude tím, že na to neměla, nebo to zkazila. Myslím, že bez šancí nemusí být ani pak proti Svitolinové, pokud se tam samozřejmě Sára dostane. S hráčkami, které hrají dlouhé výměny, věřím Sáře hodně. S těmi, co hrajou na jeden úder, to je samozřejmě těžké. Můj sen je, aby si Sára zahrála s Paoliniovou v dalším kole. (usmál se)