Dvojitý titul v Krakově: Prázdniny jsem si vyčlenila jen na tenis, prozradila Ševčíková

V Krakově jste i podmanila dvouhru i čtyřhru. Čím to, že vám turnaj tak sedl?
Byla to postupná cesta, protože už na turnajích předtím jsem cítila, že hraju lépe a lépe. Akorát například ve Slovinsku mi v semifinále trochu došly síly, měla jsem za sebou spoustu zápasů. Před Krakovem jsem měla dva dny dovolenou, potom jsem absolvovala opravdu kvalitní tréninkový týden. Pomohlo mi to. Navíc si myslím, že to bylo hodně mentálním nastavením, takže tak nějak se vše spojilo dohromady. Věřila jsem, že hraju dobře a věděla jsem, že to mohu dokázat.

Máte pocit, že teď předvádíte nejlepší tenis ve své kariéře?
Momentálně bych řekla, že asi ano. V červnu jsem měla státní závěrečné zkoušky na denní studium, takže jsem si mohla konečně oddechnout od školy. Prázdniny jsem si mohla vyčlenit jen na tenis. Užívala jsem si ho a myslím, že moje hra šla společně s kondicí nahoru.

Co jste studovala?
Studovala jsem Mezinárodní vztahy a Evropská studia na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně.

Jak na vás působil samotný Krakov? A co jste říkala na tamní tenisový areál?
Od města jsem neměla žádná očekávání, Polsko jsem předtím navštívila jen párkrát, a to hlavně hory. Ale musím říct, že mě fakt hodně překvapilo, atmosféra Krakova je skvělá. Moc se mi líbilo i náměstí, to mají krásné. Kousek od kurtů byly i fajn restaurace. Užila jsem si to tam i mimo tenis, což není vždy pravidlem.

Tenisový klub byl trochu starší, takže zázemí nebylo úplně uzpůsobené takovému turnaji. Nebylo tam třeba fitko, ale jinak se mi tam hrálo dobře. Ale bylo to také tím, že jsem tam měla svoji dobrou kamarádku, s kterou jsem tam všechno sdílela, to byla i moje deblová partnerka teda. Měly jsme tam spolu dobrou atmosféru. Ke konci týdne za mnou přijeli rodiče, na finále i trenér. Bylo to super.

Teď se dostáváme k tomu, co jste trošku naťukla. Vy jste hrála čtyřhru s Maďarkou Adriennou Nagyovou, která byla jedinou nečeskou teniskou, která pronikla do semifinále. Držely jste s krajankami při sobě, nebo se tohle na turnajích tolik neřeší?
Teď v létě mi přijde, že hodně turnajů okolo je takových československých, potkáváme se tam furt stejné holky z Česka a ze Slovenska. Je to už na takové kamarádštější bázi. Není to tak, že bychom si navzájem chodily na zápasy, ale prohodíme sporu pár slov a popřejeme si hodně štěstí. Například s Karolínou Vlčkovou se znám více, takže tam je to o něco vřelejší.

Pro Vlčkovou byl postup do finále životním úspěchem, obě jste v něm bojovaly o premiérový titul. Jak jste ho prožívala?
Musím říct, že v úvodních gemech jsem příliš nervózní nebyla. Vedla jsem 3:0 a 40-0, v ten moment jsem si uvědomila skóre a trochu to na mě padlo. Najednou to bylo 3:3 a začalo se znovu. V koncovce prvního setu jsem byla už hodně nervózní a ten stres mně dost fyzicky vyčerpal.

Ve druhé sadě jsem úplně odešla fyzicky, Kája hrála fakt dobře, většinu času mě tlačila. Před rozhodujícím setem jsem odešla na záchod, probrala se studenou vodou a na kurt se vrátila odhodlaná. Najednou jsem si věřila.

Co ty poslední míče?
Poslední míče hlavně za stavu 4:4 byly hodně nervózní. Kája vedla 30:15 a měla nahraný forhend, to už jsem si říkala, že to asi nedopadne. Potom jsem se nějak vrátila zpátky, vzala jsem gam na 5:4 a naštěstí jsem to docela dobře doservírovala.

Kromě finále jste tam odehrála ještě jeden velmi složitý zápas, a to hned v prvním kole proti Weronice Ewaldové z Polska. Bylo to zlomový moment, který vás poté nakopl k titulu?
Pro mě to byl asi nejtěžší zápas celého turnaje. Když jsem viděla ten los, tak jsem si řekla, že to asi není úplně nejlehčí nastoupit první proti Ewaldové. Ale aspoň jsem mohla ukázat, že jsem v dobré formě. Musím říct, že v úvodu zápasu jsem neměla moc šancí, to hrála fakt hodně rychle. Ale furt jsem věřila, že to dopadne pro mě. Přestože jsem moc nevěděla, jakým způsobem. Ve druhém setu jsem už naštěstí hrála lépe.

Více jsem chodila do prvních míčů, převzala jsem iniciativu. Ve třetím setu jsme hrály více výměn, a nakonec ty důležitý gemy padly pro mě. Vítězství jsem si dost vážila, po finále to byl určitě nejtěžší zápas na turnaji.

A ve druhém kole jste vyzvala Polinou Lejkinovu, což je tenistka, která dříve hrála kvalifikace grandslamů. Zlomila jste ji v koncovce prvního setu, ten druhý jste už pak ovládla 6:1. To stejné se opakovalo i následně s Ukrajinkou Alisou Baranovskou…
Bylo to něco jiného než v úvodním kole s Ewaldovou. Hlavně stylem hry, bylo to hlavně o mně, abych si postupně vytvářela body. Moc mi nemohly ublížit, jsou spíše defenzivní typy. Hrálo se do posledního balónu, obzvlášť s Baranovskou jsem prohrávala v první sadě už 3:5, 15:40. Bylo to hodně o kondici, ten set trval hodinu a 40 minut. Byla jsem ráda, že jsem v důležitých míčích zvolila správné varianty a urvala je pro sebe.

V semifinále jste přehrála Ivanu Šebestovou suverénně 6:2, 6:1. To bylo hodně přesvědčivé, vždyť vaše soupeřka byla v žebříčku o 100 míst výše než vy. Zápas vám asi dost sedl, že?
Musím říct, že jsem ten den hrála fakt dobře. Ze startu jsme měly pár vyrovnaných gamů, ve kterých jsem naštěstí já zahrála to, co bylo potřeba. Rozhodující byl dlouhý gem na 4:2, potom už se to zlomilo. Nedělala jsem moc chyb, k tomu zafungovala taktika, kterou jsme si před zápasem určili.

Kromě vítězství ve dvouhře jste si v Polsku podmanila i čtyřhru. Jak jste si užila spolupráci s Maďarkou Adrienn Nagyovou?
Na debl s Adry jsem se moc těšila, protože jsme dobré kamarádky, takže si rozumíme i mimo kurt. Navíc je výborná deblistka, takže jsem si říkala, že by to mohlo být fajn. Byl to náš první společný turnaj, a tak to ze začátku trochu drhlo. Ale musím říct, že nám to postupně sedlo. V prvním kole jsme nedostaly zrovna příjemný los, takže jsme musely vytáhnout to nejlepší.

Celý turnaj jsem si moc užívala. Asi to bylo i tím, že nám to šlo, ale jednoduše jsme měly na kurtu dobrou, pozitivní energii. Herně jsme si sedly. Adrienn je výborná na síti, já naopak více tvořím odzadu, takže nám to klapalo.  

Vy jste následně odcestovala na podnik do Bílsko-Bělé, kde jste ve druhém kole skrečovala utkání s Denise Hrdinkovou. Co se tam stalo?
Den po tom turnaji v Krakově jsem byla hodně unavená, celkově to na mě nějak dolehlo. Asi i ty emoce, jak postupně opadly. V pondělí to bylo náročné, o den později jsem se už ale cítila na kurtu lépe. Byla jsem ráda, že jsem se Salmou Drugdovou zvládla důležité gemy. S Denise Hrdinkovou jsem se na tom po fyzické stránce byla skvěle, jenomže po jednom skluzu jsem začala cítit tříslo. A bohužel za 10 minut už jsem ho cítila při každém pohybu více a více, a tak jsem si zavolala fyzio. Potom už nemělo smysl hrát, protože jsem nemohla moc udělat rychlý krok, ani se předklonit na returnu. Raději jsem zápas vzdala, aby se to třeba nezhoršilo.

Zpátky k titulu z Krakova. Stihla jste ho nějak oslavit?
Byla menší oslava s rodinou a koučem, dali jsme si společný oběd. Já jsem pak přejížděla do Bílsko-Bělé, takže jsem si toho moc dát nemohla, ale jeden Aperol tam proběhl. (směje se)

Jak jste zmínila, tak jste dokončila vysokou školu. Máte v plánu se vrhnout naplno do tenisu?
Teď bych se chtěla soustředit hlavně na tenis, protože to bylo denní studium, takže v průběhu semestru jsem nemohla moc vyjet na turnaje. Teďka bych chtěla chvilku hrát tak, jak to jen půjde.

Máte v tenise nějaké konkrétní cíle?
Mám cíle krátkodobější a dlouhodobější, nicméně teď je pro mě nejdůležitější se soustředit na tu cestu. Každý den dělat věci, který si myslím, že mě posouvají dál. To je pro mě mnohem větším cílem, než se soustředit na body nebo nějaký ranking. Samozřejmě to s tím souvisí, takže nějaká čísla v hlavě mám, ale nepřikládám jim zase tak velkou váhu.

Pod kým se momentálně připravujete?
Momentálně trénuju s Martinem Kobzou v kombinaci s Martinem Koryčánkem, který zaskakuje, když právě Martin Kobza nemůže. Je to totiž klubový trenér, ne můj osobní. Kondiční přípravu dělám se Štěpánem Koukalem. Všichni jsou od nás z Brna.

Jak jste se vlastně ke sportu dostala?
Brala jsem ho nejdříve jako koníček ke škole. Začala jsem chodit v první třídě tak dvakrát týdně, hodně rekreačně. Až potom nějak v devíti letech, když jsem mohla nastupovat za mladší žáky, jsem hrála soutěže družstev. Stále to ale bylo na dost amatérské úrovni. Souběžně jsem totiž závodně lyžovala, asi do 16 let. Vždy jsem to brala primárně jako zábavu, na prvním místě u mě byla škola.

Změnilo se to někdy?
Asi na vysoké škole jsem tenis začala brát stejně vážně jako studium. Měla jsem více volnějšího času, přestože přípravy do školy také nebyly jednoduché. Tehdy jsem poznala, že bych chtěla hrát víc na mezinárodní úrovni. Teďka jsem chtěla hlavně dokončit školu a utvořit si tak více prostoru pro tenis.  

Jak jste na tom momentálně po zdravotní stránce? Máte v plánu si od tenisu chvíli odpočinout?
Musím začít se sportem opatrně. Pokud budu zvládat cviky, které mi naordinoval fyzioterapeut, tak půjdu postupně zpátky na kurt. Za týden mám promoce, na turnaje vyjedu až ke konci září na patnáctku do bulharské Varny. Potom se uvidí, možná pětasedmdesátka v chorvatském Šibeniku. Ale přední je zdraví.

Je někdo, komu byste chtěla váš nedávný titul věnovat?
Určitě bych chtěla poděkovat lidem, kteří jsou se mnou na té cestě, protože jich je spoustu. Především mé rodině, která mě neustále podporuje a je tady pro mě každý den, i když ta cesta není lehká. Velké poděkování patří i trenérovi, kondičnímu kouči a mentální trenérce. Ta se mnou udělala za poslední rok a půl velký kus práce.