Déšť, déšť a zase déšť. Takový Wimbledon nepamatuju, přiznává Siniaková
PŮVODNÍ ZPRAVODAJSTVÍ Z LONDÝNA – Nejvýraznějším činitelem letošního Wimbledonu je bohužel déšť, který komplikuje průběh turnaje od druhého dne hlavní soutěže. Výjimkou není ani druhé úterý, kdy jsou opět v pohotovosti plachty nad nekrytými dvorci a tisíce deštníků návštěvníků i členů organizačního týmu. „Takhle náročný Wimbledon si nepamatuju,“ vyjádřila se k londýnskému počasí Kateřina Siniaková.
A slova české reprezentantky mají váhu. Jestliže počítáme i juniorské soutěže, pak se Wimbledonu účastní pravidelně od sezony 2012. „Loni bylo počasí na začátku nic moc, ale roky předtím bylo až překvapivě krásně a teplo,“ zavzpomínala osmadvacetiletá Kateřina Siniaková.
Jakýmsi symbolem letošního Wimbledonu se stalo osmifinále mezi Donnou Vekičovou a Paulou Badosaovou. Nedělní zápas začal v 13 hodin místního času, po třech přerušeních kvůli dešti ale skončil až v 18:37 třísetovým vítězstvím Chorvatky Vekičové.
„Každá přestávka byla jiná. Během první jsem vedla 5:2 a 30-0, takže jsem byla v pohodě. Při druhé pauze jsem prohrávala 1:5 ve druhém setu. Šílela jsem. Ale vlastně jsem byla ráda, že prší, protože ona byla opravdu rozjetá. A ve třetím setu za stavu 4:3 jsem si říkala: ‚Okej, jen zůstaň soustředěná a buď připravena jít na kurt‘,“ popsala své rozpoložení Vekičová.
At 6.37pm local time, Donna Vekic finally wins a match which began at 11am.
— The Tennis Podcast (@TennisPodcast) July 7, 2024
6-2, 1-6, 6-4 over Paula Badosa.
That was an EPIC. And it earned Vekic her first ever Wimbledon QF spot - where she awaits Raducanu/Sun.
Congrats to Donna & coach Pam!!! pic.twitter.com/wyGavRFD0T
Bylo i hůř
Letošní Wimbledon je ve srovnání s posledními roky jistě výjimečně deštivý, do historických tabulek se ale jen tak nezapíše. Suverénně nejmokřejší byl ročník 1922. Tehdy pršelo každý den, a tak se turnaj protáhl až do třetí středy!
A třeba památné pětisetové finále v roce 2001 mezi Goranem Ivaniševičem a Patrickem Rafterem, v němž uspěl na divokou kartu hrající Ivaniševič, se kvůli dešti uskutečnilo až v pondělí 9. července. Pro tento den se vžilo označení „People’s Monday“.
Organizátoři totiž uvolnili do prodeje 10 tisíc nerezervovaných vstupenek, a tak se do hlediště centrálního dvorce dostalo mnohem více opravdových tenisových fanoušků než jindy. Ti vytvořili elektrizující atmosféru, která připomínala spíše fotbalový nebo ragbyový zápas.
July 9, 2001: Goran Ivanisevic edges Patrick Rafter 6-3, 3-6, 6-3, 2-6, 9-7 in rain-delayed “People’s Monday“ #Wimbledon final. Ivanisevic, a wild card entry ranked No. 125, becomes the lowest-ranked player to ever win the Wimbledon title. pic.twitter.com/3sFWFhjxuO
— This Day In Tennis (@ThisDayInTennis) July 9, 2024
Podobný odklad finále dvouhry nebo čtyřhry už od roku 2009, kdy pořadatelé uvedli do provozu zatahovací střechu nad centrkurtem, nehrozí. Před pěti lety k ní navíc přibyla „sestra“ nad dvorcem číslo 1.
Z historie Wimbledonu:
– Když vzplane oheň války. Wimbledon zažil bombardování i ztrátu čtyřnásobného šampiona
– Bizarní příběhy Wimbledonu: pokus o žhářství i spánek přímo na kurtu