Naštíplá kost i výrůstek v ruce. Z bolestí jsem někdy nepříčetná, říká Martincová

Vyhovuje vám hra na travnatém povrchu?
Tráva ke mně asi nejvíce sedí. Jen mě mrzí, že není na trávě více turnajů. Člověku se to párkrát blbě sejde a po třech turnajích je travnatá sezona pryč.

Jaké jsou pocity po vyhraném prvním kole kvalifikace?
Jsem samozřejmě ráda, celkově jsem se cítila dobře. Musím říct, že mě soupeřka překvapila, výborně se pohybovala a hrála nepříjemně. Cítila jsem, že si to musím uhrát sama. Jedinou kaňkou byly špatně vypletené rakety, pak se mi to zadrhávalo na returnu.

Co se stalo s výpletem?
Když jsem si brala rakety od vyplétačů, nezkontrolovala jsem si je. Až když jsem pro ně šáhla do tašky, zjistila jsem, že je mám úplně jinak vypletené. Z toho jsem byla ze začátku trochu hysterická (směje se). Já pletu na dva uzly, tohle bylo na čtyři, to je velká chyba, já s tím nemůžu skoro returnovat.

Chyba byla u vyplétačů?
Ano, sami se podivovali nad špatným provedením i přesto, že v systému měli zadány požadované dva uzly. Už se mi to stalo několikrát. Moje chyba ale je, že jsem si rakety dala do tašky a nezkontrolovala je.

Dlouhodobě vás trápí problémy s kolenem, s čéškami v něm. V jakém stavu je teď?
Nejvíce mě to zlobí na antuce, speciálně s pravým kolenem. Potřebuju mít pevnou půdu pod nohama, tráva a tvrdý povrch je pro mě v tomhle ohledu o dost lepší varianta. S čéškama už to lepší nebude, v rámci možností se to ale léky poměrně dobře utlumí. Na antuce ale už tolik nezabírají.

Na antuce přišly větší komplikace?
Ustřelilo mi to na ní kousek chrupavky, mám porušené vazy i veškeré měkké tkáně okolo. Dráždí to tam hodně měkké tkáně, je to takřka kost na kost. Teď ale hodně bojuju s pravým zápěstím, kde mám výrůstek. Je tam prasklá kost, jediné řešení je operace.

Tu se snažíte ale evidentně odkládat a bojujete i přes bolesti…
Mě tenis baví, chci hrát dál. Řekla jsem si, že odehraju sezonu, ačkoliv stále hraju pod práškama. To samozřejmě není pro zdraví nic dobrého. Na operaci nechci, protože vím, že je to velký zásah, ještě v zápěstí, nejhorším místě pro tenistu. Už jsem ale měla v hlavě několikrát, že jdu a jdu rovnou, že tohle nemůžu vydržet. S tou bolestí jsem někdy absolutně nepříčetná. Říkám si, co si to dělám, že s tímhle nemůžu hrát.

Dá se specifikovat, kdy se bolest objevuje?
Je to hodně nárazové. Sama se snažím přijít na to, kdy to bývá nejhorší a v tomhle je to pro mě těžké. Nedokážu dopředu říct, z čeho to bolí nejvíc. V té ruce jsou velká porušení, naštíplá kost a výrůstek, která tam dělají nepořádek.

Jaké to je, bojovat prakticky každý den s takovou bolestí?
Jsou dny, kdy si říkám, že tohle nemůžu absolvovat a strašně trpím. Pak mám ale zase lepší dny, kdy to tak strašné není. Snažila jsem se změnit rakety, výplet, abych se operaci co nejvíce vyhnula. Vím o tom pořád. Práškama se to snažím tlumit na co nejpřijatelnější úroveň bolesti. Tupá bolest mi nevadí, nesmí mi to ale do ruky vystřelovat.

Pomáhají vám prášky alespoň v utkáních?
Hledala jsem nějakou kombinaci, pod kterou by to bylo snesitelné. Pod některými jsem byla až malátná, po některých mě to pořád bolelo. Bez prášků ale momentálně hrát nemůžu, protože jsem si zvolila cestu, že na operaci momentálně nechci.

Na jak dlouho by vás operace vyřadila?
Asi půl roku, je to dlouhé. Je tam víc věcí, není to jen o nějakém běžném otevření, šlo by o broušení kosti, odřezávání výrůstku, který mi sedí na nervu. Začíná mi to vystřelovat do dvou prstů, což je dost špatné, když jde o pravou ruku. Všichni doktoři mi ale řekli, že je to speciálně s tou mou rukou nevyhnutelné.

Takže se snažíte své situaci přizpůsobit i volbu turnajů…
Určitě ano. Ačkoliv mně teď vypadly skoro všechny body, takže na tu antuku budu muset trochu stoupnout, turnajů na tvrdém povrchu teď ani tolik není. Tak to ale v tenise je. Když se to sejde, člověk v tom trochu se zraněními lítá celým žebříčkem.

Letos jste hrála i několik ITF turnajů. Je vaší strategií se prokousávat žebříčkem i přes ně, nebo se snažíte hrát co nejvíce WTA turnaje?
Vždy budu radši hrát větší turnaj, takže určitě radši kvalifikaci WTA turnaje, když se na něj samozřejmě dostanu. Někomu může pomoct objíždět turnaje ITF, já se ale posouvám, když hraju s lepšími hráčkami, i když člověk třeba víckrát prohraje. Ta úroveň se mi zvedá, takže se snažím jít přes větší turnaje, ačkoliv to vždy nejde, protože se na ně člověk nedostane.

Ve druhém kole kvalifikace vás čeká Alycia Parksová z Ameriky. Co od ní čekat?
Bomby, strašné bomby (směje se). Bude to hodně o servisu. Já se na pavouka dopředu nedívám, ale po zápase jsem se dozvěděla, že s ní budu hrát, zatímco ona hrála vedle mě. Trochu jsem vnímala, co se tam děje, a dávala tam velké bomby na servisu. Tráva je pro ni navíc asi nejlepší povrch. V tomhle ohledu já budu moct jen překvapit, protože když jí to sedne, tak je to masakr.

Určitě ale víte, co by na ni mohlo platit…
Hrát primárně na servis je tenký led, když se jí to rozpadne, člověk ji herně trochu nahlodá. Určitě k tomu nepřistupuju, že je to nehratelný zápas, ale jsem si vědoma toho, že na trávě dominuje.

Wimbledon, Roehampton (GBR, 50 000 000 GBP, tráva)
1. kolo ženské kvalifikace
Darja Semenistá (LAT, 107.) – TEREZA MARTINCOVÁ (214.) 4:6, 1:6