Konečně i doma! Každá výhra v Davis Cupu se počítá, má jasno Lehečka
PŮVODNÍ ZPRAVODAJSTVÍ Z VENDRYNĚ – Do posledního puntíku splnil, co se od něj očekávalo. Jiří Lehečka navázal v daviscupové kvalifikaci proti Izraeli na Jakuba Menšíka a poslal Českou republiku do luxusního vedení 2:0 na zápasy. Dvaadvacetiletý Lehečka zaváhal proti Danielovi Cukiermanovi pouze ve druhém setu, ztracené podání si ale vzal rychle zpět a po necelé hodině a půl si mohl odškrtnout další vítězství v roli týmové jedničky. Tentokrát uspěl i díky dvaceti vítězným míčům poměrem 6:1 a 7:6(2). Poprvé se v Davis Cupu radoval před domácími fanoušky, ve Vendryni bylo vyprodáno všech 1300 míst.
Se kterými momenty utkání jste nejvíce spokojen?
Určitě jsem spokojen s tím, jakým způsobem jsem do zápasu vstoupil. Soupeřova herní kvalita v prvním a druhém gemu byla velice slušná. Byl jsem schopný se z toho dostat a na kurtu dominovat. A poté jsem určitě rád za to, jakým způsobem jsem se vrátil do zápasu poté, co se mi ve druhém setu nepovedl gem za stavu 2:2. Soupeř mi prolomil podání na 3:2. Pro mě bylo velmi důležité brejknout ho zpátky a poté už to bylo fifty fifty.
V Davis Cupu jste opět nastupoval za stavu 1:0 na zápasy. Vnímal jste to podobně jako loni ve Valencii a Málaze?
Bylo to trochu jiné. Soupeři tam byli žebříčkově výše a taky cítili šanci a tlak. Tady byl soupeř oproti mně žebříčkově hodně dole, a proto šel na kurt s tím, že nemá co ztratit. Trochu mi vzal výhodu, kterou jsem měl v předchozích utkáních. I ten formát, který se hraje tady v kvalifikaci, tu moji výhodu z finálové skupiny trochu maže. Tam to znamenalo, že pokud vyhraju, je konec. Ale je rozhodně příjemné nastupovat za stavu 1:0. Kubovi jsem to moc přál a věděl jsem, že když se zadaří i mně, otevře nám to dveře, abychom utkání dohráli už zítra čtyřhrou.
Podruhé v kariéře jste zažil domácí atmosféru Davis Cupu, poprvé jste zvítězil. Jaké to bylo?
Každá výhra v Davis Cupu se počítá. Jsem moc rád, že se mi to povedlo před domácím publikem, což je zase něco jiného. Po strašně dlouhé době jsme měli možnost tohle zažít a já jsem za tuto šanci moc rád. Tím, že už v Česku ani nehraju challengery, je pro mě moc cenné nastoupit před domácím publikem. Když se hraje doma, tak je skoro jedno, kolik těch lidí je. Hlavně že je to doma.
Za posledních pár let jste udělal obrovský výkonnostní progres, což se projevuje i v Davis Cupu. Jak se za tím ohlížíte?
Vždycky se mi na to dívá hezky. Po generační pauze jsme byli s Tomášem Macháčem lehce předhozeni lvům, kdy jsme jako tenisté kolem první stovky hráli proti velkým jménům. Pamatuju si, když jsem hrál tři roky zpátky v Innsbrucku proti Norriemu, který zrovna předtím vyhrál Indian Wells. Poté jsme jeli do Argentiny, kde to bylo zase těžké. Hráli jsme proti super týmu u nich na antuce a zase jsme prohráli. Já jsem ale věřil, že tou svou pílí a touhou se zlepšit individuálně jako hráč můžu týmu co nejvíce pomoct. Nějaký rok se sešel a jsme tu dva kluci stabilně ve stovce, Adam stabilně ve stovce debla a snažíme se využít pozice, že třeba kvalifikace hrajeme my jako favorité a můžeme si ty zápasy nahrabat k dobru.
Jaký jste v roli týmové jedničky?
To je asi otázka spíš na kluky. (usmívá se) Ale vždycky, když se jde na kurt nebo se podaří výhra, tak jsem v šatně dost slyšet a snažím se celkově pustit emoce, protože kdy jindy se zaradovat než na Davis Cupu. V některých věcech jsem hodně maximalista, očekávám od sebe jen to nejlepší, někdy to očekávám i od ostatních. Ale po nikom nešlapu. Všichni jsme natolik zkušení a máme vlastní týmy, abychom věděli, co je pro nás nejlepší a co máme dělat. Když hrajeme nějaké body, tak něco hodíme do banku, nějakou sázku, ať o něco hrajeme a můžeme se víc kousnout. I když se hraje o sto korun, tak nechcete prohrát. Je fajn, že do toho jdeme hlava nehlava a snažíme se na kurtu nechat maximum.
Davis Cup
Česko – Izrael
JIŘÍ LEHEČKA (31.) – Daniel Cukierman (465.) 6:1, 7:6(2)
