Můj cíl je být dobrým člověkem, říká junior Maxim Mrva po úspěšném startu v Melbourne

Maxime, jak jste viděl dnešní zápas?
Na začátku jsme si oba hodněkrát nepodrželi servis. Moje podání bylo na začátku hodně zmrzlé, ale postupem času se pořád zlepšovalo a v pozdějších fázích zápasu jsem si už servisem dost pomáhal.

S Nicolasem Oliveirou jste hrál v prvním kole na Australian Open už loni a celkově jste s ním hrál u protinožců už potřetí. Na to, že tu hrajete čtvrtý turnaj v životě, je to slušný počin…
To je fakt velká náhoda. S jedním klukem hrát třikrát v Austrálii na třech turnajích v řadě, to je hodně slušné, až neskutečné. Na ten zápas jsem se těšil. Udělal jsem od loňska pokrok mentálně i herně, ale teď jsem si z těch třech zápasů na něj věřil ze všech nejvíc.

Utkání provázely problémy se skóre, kdy paní rozhodčí vám připočítala o jeden gem navíc, což pochopitelně soupeře rozčílilo…
Na grandslamu se mi nic podobného nestalo. Ptal jsem se paní, jestli je tohle normální, ale odpověděla, že se omlouvá. Můj protihráč se tam najednou začal hádat a já nejdřív netušil, co se děje. Pak tam vznikl ještě problém s měřením servisu. A navíc na začátku zápasu jsme neměli připravenou vodu na pití. Měl jsem strašnou žízeň a těšil jsem se, že si napustím vodu, když jsem přišel na kurt, ale nefungovalo to a organizátoři to museli spravovat. Trochu zmatky tedy panovaly, ale hlavní je, že jsem vyhrál.

Oproti loňsku jste udělal docela velký pokrok, na druhou stranu jste byl také zraněný. Jak byste uplynulou sezonu zhodnotil?
Loňská sezona pro mě znamenala velkou výzvu (Maxim použil pro loňskou sezonu přívlastek challengující, pozn. redakce). Přišel neskutečný úspěch v podobě mistrovství světa do 16 let, kdy jsme v listopadu vyhráli ve Španělsku. Taky jsem ale zažil nějaké pády, kdy jsem prohrával v prvním kole a kdy mi to tolik nešlo. Důležité je ale makat a uvědomit si, proč ten sport vlastně děláte. Mě to strašně baví a moje rodina ráda kouká na mé zápasy, což mně dělá radost. To je pro mě hlavní motivace, a proto pořád pokračuju.

Mluvil jste tu o tom vrcholu uplynulé sezony. Pověstná je vaše rivalita s Federikem Cinou, kterého jste v klíčovém zápase finále juniorského Davis Cupu porazil nejprve ve dvouhře a pak s parťákem Janem Kumstátem i v deblu… Jak to pro vás bylo speciální?
Mám z toho i teď úplně husinu. Já jsem si před turnajem podvrtnul kotník a nemohl jsem vůbec chodit. Měl jsem to nateklé a další den jsem kulhal na vlak. Honza Kumstát mi vzal všechny věci a já nemohl vůbec chodit. Přiletěli jsme na místo, kde jsem první dva dny ani netrénoval a postupně se dával do kupy. S Cinou jsem šel do zápasu uvolněný, protože jsem neměl co ztratit. Prohrávali jsme 0:1 na zápasy, ale věřil jsem, že mám úroveň na to, abych toho kluka porazil, když budu hrát dobře a budu se snažit.

Co v tom duelu rozhodovalo?
Měl jsem skvělou podporu, kluci mě neskutečně podporovali. V tom zápase jsem byl konzistentnější a v těch nejdůležitějších chvílích to soupeř nedokázal dotáhnout. Ve třetím setu už to byla jízda na jednu stranu. Neměl už šanci.

Loni jste označil v rozhovoru jako své vzory Kyrgiose a Thiema. Kyrgios loni odehrál pouze jeden zápas na okruhu, Thiem se tady sotva dostal do hlavní soutěže a prohrál v prvním kole. Změnilo se v tomto směru u vás něco? A co děláte proto, abyste je dohnal?
Nezměnil jsem názor na Kyrgiose, to je pořád můj oblíbenec. Mám ho rád a na to nezmění můj názor nikdo. V posledním době začínám mít hodně rád Sinnera, který má krásný styl. Budu se samozřejmě snažit je dohnat, ale hlavní je se z toho nezbláznit. Když se maká, tak se maká, a když máte klid, tak je potřeba si ho trochu užít. Člověk si musí umět odpočinout.

Nejste úplně vysoký hráč, přesto mi přišlo, že na vaši výšku máte velmi dobrý servis. Jak se vám to podařilo?
Záleží, jak mi to zrovna jde. Když mi to tam padá, tak si servisem můžu dost pomoci. Malý jsem kvůli své rodině, která taky moc nevyrostla. To vám dávám za vinu, rodino! (směje se) Ideální výška je podle mě 185 centimetrů a třeba ještě trochu vyrostu. Teď mám 180 centimetrů.

Na Roland Garros jste hrál proti pozdějšímu vítězi juniorky Dinovi Prižmičovi. Jako jediný jste mu dokázal sebrat set a Prižmič tu v prvním kole letos zle zatápěl Novaku Djokovičovi. Sledoval jste ten mač? Co jste na něj říkal?
Dívali jsme se v Traralgonu, kde jsme hráli generálku na grandslam, a byl jsem tedy hodně překvapený, co proti Djokovičovi předváděl. Bylo to neskutečné. Zápas s Prižmičem mi docela dodal sebevědomí. Vyhrál jsem první set a sice jsem potom dostal hodně naloženo, ale uhrát s ním set jako jediný z celého turnaje určitě považuju za úspěch. Ve třetím setu za stavu 0:1 jsem si natrhl mezižeberní sval, takže jsem pak nemohl podávat a skoro ani chodit. Po turnaji jsem měl měsíc pauzu. Na turnaji jsem hrál ještě debla a nechtěl jsem to vzdát, tak jsem podával spodem a i tak jsme ještě dokázali uhrát kolo a neprohrál jsem si servis. Pak jsme tedy už prohráli, ale to už jsem se nemohl ani sklonit. Měsíc jsem poté nehrál a začal jsem trénovat až dva dny před Wimbledonem, a proto to tam vypadalo tak, jak to vypadalo. Na ten zápas s Prižmičem ale rád vzpomínám, byli jsme tam celá rodina a moc jsem si to užil.

Jaké máte cíle pro letošní sezonu?
Můj první cíl je nebýt zraněný. Druhý cíl je, abych si tenis užíval. Rád bych byl co nejlepší, ale velkých věcí můžu dosáhnout jen tehdy, když mě rodina bude podporovat a já si ten sport budu užívat.

Už jste začal hrát první turnaje mezi muži. Porazil jste nedávné české špičkové juniory Matthewa Donalda nebo Daniela Siniakova, ale taky Kazachstánce Beibita Žukajeva, který tady v Melbourne vyhrál jedno kolo v kvalifikaci…
Mužské turnaje si hrozně moc užívám, protože tam na vás není žádný tlak. Buď vyhrajete, když hrajete dobře, nebo třeba taky prohrajete, když hrajete se staršími kluky. Porazil jsem loni hráče z první třístovky Žukajeva. Výborně podával a byl to super zápas. Hlavní cíle do sezony jsou být dobrý člověk, nebýt zraněný a hrát co nejlepší tenis, jaký dokážu.