Přes spolupráci se Štěpánkem k Davis Cupu. Užívám si to, libuje si Devoty
PŮVODNÍ ZPRAVODAJSTVÍ Z MELBOURNE: Na začátku aktivní kariéry snil jako většina tenistů o tom, že jednou okusí atmosféru grandslamových dvorců. V sedmadvaceti letech své plány přehodnotil a začal se věnovat trenérskému řemeslu. Theodor Devoty je členem realizačního týmu okolo zkušeného Radka Štěpánka již od roku 2011, v tom reprezentačním pak začal o rok později vypomáhat tenistům jako sparingpartner. A jak sám říká, každý zápas našeho výběru si ohromně užívá. „Zažíváme mnoho legrace, ale i adrenalinu,“ hlásí v exkluzivním rozhovoru pro Tenisový svět přímo z Austrálie.
U daviscupového týmu jste už od roku 2012. Jak berete svou úlohu?
Beru ji jako takové zadostiučinění. Zároveň je to pro mě obrovská pocta, které se mi dostalo díky Radkovi, se kterým jsem v roce 2011 začal spolupracovat. Právě on mě sem v podstatě přivedl. Ohromně si to užívám. Každý zápas.
Kdy jste se rozhodl, že ukončíte hráčskou kariéru a dáte se na trénování?
Rozhodl jsem se, když mi bylo sedmadvacet let. Do té doby jsem hrál turnaje nižší kategorie – futury a challengery. Pak už jsem neměl sponzora a situace pro mě byla hodně těžká. Převládat začali mladí kluci. Došlo mi, že už to asi nepůjde a dal jsem se na trenérskou kariéru.
Jak těžké bylo přiznat si nenaplnění hráčských cílů a vyzkoušet jinou roli?
Rozhodnutí to bylo těžké. Každý kluk, co s tenisem začíná, a ani já jsem nebyl výjimkou, chce hrát ty největší turnaje – Wimbledon, Roland Garros a podobně. V rámci svých možností jsem dělal maximum, ale nedosáhl jsem toho. Teď jsem zase aktérem z té druhé strany. Na turnajích se pohybuji pořád, čehož si vážím.
Mezinárodní turnaj se vám sice vyhrát nepovedlo, přesto jste dokázal porazit třeba Ukrajince Stachovského. Jak na tyto momenty aktivní kariéry vzpomínáte?
S pár hráči, co se aktuálně nebo dříve nacházeli v první stovce, jsem hrál. Vzpomínám na to dost často a rád. Napadá mě, že jsem hrál s Novakem Djokovičem, Ivanem Dodigem, Stevem Darcisem či Lukášem Dlouhým. Moc jsem jich ale neporazil, s tím už nic nenadělám.
Jaké to bylo hrát s Djokovičem? V tu dobu asi ještě nebyl takovou hvězdou...
Bylo mu tehdy asi sedmnáct. Neznal jsem ho, jen jsem si zjišťoval u kluků, kdo to je. Mladý talent, prý ze Srbska. V prvním kole jsem proti němu hodně narazil. Ten rok se dostal do elitní dvoustovky, o rok později už byl v nejlepší padesátce. Šel nahoru. Bylo vidět, jaký talent to je.
I po přeorientování na trenéra jste vyrazil na pár akcí. Naposledy jste z pozice „outsidera“ vyhrál turnaj kategorie „A“ v Káraném. Jaké to bylo? Hrál jste uvolněněji?
Já jsem měl tenhle turnaj vždycky rád. Tuším, že jsem ho vyhrál třikrát, naposledy právě před třemi lety. Už jsem dělal trenéřinu, takže jsem žádné body neměl. Turnaj se mi moc líbí, je blízko Prahy. Hraji ho rád, daří se mi na něm.
Jak jste se dal dohromady s Radkem Štěpánkem?
Zazvonil telefon. Radek si na mě zjistil číslo, nevím od koho. Americké číslo, volá Radek Štěpánek… Slovo dalo slovo, sešli jsme se. Od té doby to funguje.
Byl právě tento moment zlomem ve vaší trenérské kariéře?
Přesně tak. Nestává se každý den, aby vám zavolalo takové jméno, jako je Radek Štěpánek. Naučil mě, jak dělat určité věci v rámci profesionálního tenisu.
Nese souhra se zkušeným karvinským rodákem své ovoce?
Z mé strany spolupráce rozhodně funguje. Jestli mu vyhovuji já? To se musíte zeptat přímo Radka. Ale řekl bych, že nám to klape.
Davis Cup je ale něco jiného, než jezdit s jedním hráčem po turnajích. Zvládáte si ho užít?
Je to něco jiného – parta lidí, se kterou se potkáváme dvakrát nebo třikrát za rok podle toho, jak se daří. Je super se vidět, zažíváme mnoho legrace, ale i adrenalinu. Osobně si vše užívám.
Při cestě do Austrálie jste doma nechal ani ne půlročního syna. Jaké to bylo loučení?
Těžké a zvláštní. Musím přiznat, že jsem nestihl ani jeho příchod na svět, ačkoliv jsem kvůli němu v podstatě zrušil účast na olympiádě v Riu. Byl to přelom, kdy jsme s Radkem byli v Torontu, prohrál tam zrovna s Djokovičem. Najednou přišel telefonát z Česka – syn bude na světě. Letěl jsem domů, ale nestihl jsem to. Teď je mu nějakých pět měsíců. Já jsem nyní v podstatě měsíc zde v Austrálii, je to složité. Manželka to ale zvládá. Je statečná, obdivuju ji.
Co s Radkem Štěpánkem plánujete v nejbližší budoucnosti?
Radek musí být zdravý. Věřím, že spolu pojedeme dál. Myslím, že jeho kariéra ještě nějaké roky vydrží. Z následujících turnajů Radka čekají ty americké. V týmu je i Marek Všetíček, takže se domluvíme, kdo s Radkem kam vyrazí.
Původní zpravodajství z Melbourne
Čtvrtek 2. 2.
Ideální spoluhráč do debla? To asi myslíte Radka Štěpánka, smál se Kolář
Mám rád velké zápasy, zní od Šátrala před premiérou. V pátek začne Veselý
Los DC: Veselý začne s Thompsonem, debutanta Šátrala čeká jednička
Středa, 1. 2.
Místo raket obleky. Češi vyrazili na tradiční večeři a vyhlíží los.
Štěpánek o čtyřhře: Už mladé tolik nebere. Na sobotu je připraven
Úterý, 31.1.
Nebudu prosit, aby hrál za svou zemi, řekl Hewitt k absenci Tomice
Češi v Austrálii okusili kurt. Hrál bych i na poli, smál se Štěpánek
Dýchne na vás historie. O další milník v bývalém dějišti Australian Open bojují Češi
