Soupeřku dovedla k šílenství! A příští rok Austrálie, věří po životním triumfu Šmejkalová

Loni jste touhle dobou byla v Austrálii na juniorských turnajích. Tam jste tehdy takovou radost z tenisu neměla. Co se od té doby změnilo?
Myslím si, že jsem hlavně dospěla a uvědomila si, že jestli chci ten tenis dělat, tak to musí být se vším všudy. Je přece výborné, že jsem zdravá a můžu dělat sport, který mě baví. Tohle všechno jsem si nějak začala víc uvědomovat a nejsem na kurtu svázaná. Tenis mě baví a to je to hlavní, výsledek se pak dostavil.

Na turnaji jste dokázala zvládnout hned několik těžkých zápasů. V prvním kole jste ve třech setech přemohla Alexandru Vasiljevovovu, ve druhém pak až v rozhodujícím tiebreaku šestou nasazenou Tilwith di Girolamiovou. Jak jste je viděla?
Byl to pro mě první zápas po měsíci tréninku a první zápas roku. Byla jsem trochu nervózní. Neřekla bych, že jsem v prvním utkání hrála špatně, ale nehrála jsem určitě svůj nejlepší tenis. Věděla jsem ovšem, že jsem lepší než soupeřka, takže stačilo jen vydržet a hrát svou hru, i když výkon nebyl úplně ideální, dovedla jsem zápas k vítězství. Druhý den jsem se už cítila lépe. Bohužel jsem si tam nechala utéct náskok 5:2 ve třetím setu, ale nemyslím si, že bych tam udělala něco špatně. Hrála jsem dobrý zápas s dobrou soupeřkou. Na konci jsem zatla zuby a neudělala žádnou nevynucenou chybu v tiebreaku a dohnala soupeřku k šílenství. Ona pak dělala nevynucené i vynucené chyby, tam jsem si to uhrála sama dobrým výkonem. Z toho jsem  měla velkou radost.

Říkáte, že jste soupeřku doháněla k šílenství. Jak se to projevovalo?
Vždycky jsem byla hráčka ne přímo pasivní, ale spíš celodvorcová. Měly jsme dlouhé výměny a ona jako spíše agresivní hráčka se snažila výměnu do pěti úderů zakončit. Já jsem jí to vyběhala a musela se mnou hrát delší výměny. Nebyla z toho nadšená.

Ve čtvrtfinále jste porazila Stefanii Bojicovou 7:5, 6:4. Rumunka byla na turnaji třetí nasazená, je na žebříčku skoro o polovinu míst výš než vy. To je pro vás asi taky velký výsledek, že?
No určitě. To byl podle mě nejtěžší zápas ze všech, a to jak úrovní soupeřky, tak tím, že šlo už o třetí utkání ve třech dnech za sebou. Už jsem neměla tolik energie, ale dokázala jsem hrát nejlepší tenis za celý turnaj zrovna ve chvílích, kdy to bylo potřeba.

V semifinále vám soupeřka Malwina Rowíňská nenastoupila. Ten den volna vám určitě přišel vhod, ale jak se to vůbec přihodilo?
Sama úplně nevím. Den předem jsem ji viděla hrát zápas ve čtvrtfinále, hrála na kurtu vedle mě, vyhrála 7:5, 6:1. Nevím přesně, co se jí přihodilo. Prý měla nějaké zdravotní potíže s kotníkem.

Ve finále jste hrála s kvalifikantkou Tessou Johannou Brockmannovou z Německa. Oběma vám je osmnáct let a máte celou kariéru před sebou. Co ten zápas rozhodlo? Podle výsledku 6:2, 6:3 se zdá, že jste ve finále moc problémů neměla…
Soupeřka byla ještě více unavená než já, protože musela hrát kvalifikaci. Já jsem byla nakonec jedna z posledních hráček, které se dostaly do hlavní soutěže přímo. V ten den byly těžké podmínky, hodně foukalo a byla zima a dopadlo to takhle. Je to tenis, každý den je jiný a nikdy nevíte, čeho se přesně na kurtu daný den dočkáte. Soupeřka neměla úplně svůj nejlepší den, ale já jí nedala prostor se nadechnout.

Bylo to vaše první finále na ženském okruhu ve dvouhře. Zažívala jste velké nervy, nebo jste naopak byla natěšená?
Byla jsem samozřejmě natěšená, ale jak se zápas blížil, tak u mě nervozita stoupala. Pro soupeřku to bylo také první finále v životě, a i na ní bylo hodně vidět, že je nervózní. To mě trochu uklidnilo. Po prvním gemu jsem se dokázala dostat do rytmu a už jsem nervózní nebyla. To mi vydrželo do té doby, než přišly mečboly. Vedla jsem 6:2, 5:2 a dva mečboly na returnu, ale nedohrála jsem to a proměnila jsem až třetí mečbol při svém podání na stavu 5:3.

Co pro vás ten titul znamená? Je to po vás první krok, splněný sen nebo potvrzení toho, že jste se dala na správnou cestu, nebo jde jen o malý střípek s tím, že té práce je ještě třeba hodně udělat?
Řekla bych, že je to potvrzení toho, že jsem se dala správnou cestou a že dělám správné věci. Já i můj tým dobře víme, na čem je ještě potřeba pracovat, ale mám velkou radost, že se ukazuje, že jdeme správným směrem. Přináší nám to větší chuť do další práce.

Následující týden jste už ale skvělý výsledek nezopakovala a prohrála jste se Slovenkou Zelníčkovou. Došly vám síly?
Ano, na dalším turnaji už mi bohužel došly. Taky jsem měla těžší soupeřku do prvního kola a nedokázala jsem předvést výkon z předchozího týdne.

Přeci jen, tuniský Monastir není úplně častá destinace, kam Češky jezdí za tenisem. Podle čeho jste si to místo vybrala vy? 
První týden jsem si mohla vybrat z turnajů v Indii, Americe nebo Tunisku, tak jsem si vybrala Tunisko. Výběr byl nakonec celkem jednoduchý.

Jaký teď budete mít vy další program?
Budu teď v Praze trénovat a až budu za dva nebo tři týdny připravená, tak zase vyrazím na turnaje. Kam to přesně bude, ještě nevím.

Sezona sotva začala. Čeká vás první kompletní sezona mezi dospělými. Jaké jste si do ní dala vaše cíle?
Chtěla bych pokračovat v tom, co dělám, a ráda bych takových titulů přidala více. Chtěla bych se zlepšovat a hrát turnaje vyšší a vyšší kategorie, abych už příští rok touto dobou byla v kvalifikaci v Austrálii.