Mohl mezi hvězdami doplňovat Djokoviče. Srbovi zničil kariéru i život heroin
Otec Novaka Djokoviče Srdjan o něm prohlásil, že talentovanějšího juniora do té doby neviděl. Na Nikolu Gnjatoviče se v devadesátých letech minulého století pěla zejména v tehdejší Jugoslávii velká chvála a předpokládalo se, že bude patřit do užší světové špičky. Pak ale mladý hráč propadl drogám, což mu zničilo nejen kariéru, ale i život.
Bývalá Jugoslávie a nynější Srbsko mělo ve druhé polovině devadesátých let na juniorském okruhu ITF jeden velký talent, který to mohl dotáhnout hodně vysoko. Nikola Gnjatovič byl ve své době považován za hráče, jenž měl útočit na nejvyšší posty v mužském tenise. Svůj potenciál však nikdy nenaplnil.
„Přitom mě každý tipoval na budoucího hráče užší světové špičky,“ cituje dnes už čtyřiačtyřicetiletého Gnjatoviče srbský deník Sportal.
Ještě v době, kdy hrál juniorský tenis, porážel Marata Safina či Fernanda Gonzaleze, nebo trénoval s Rogerem Federerem. Jeho talent, o kterém v devadesátých letech Srdjan Djokovič řekl, že takový nikdy neviděl, mu však k úspěchu nestačil.
„Dokonce jsem hrál Davis Cup proti Turecku a Maroku. V týmu jsem byl s Tipsarevičem, Vemičem a Tošičem,“ vzpomínal Gnjatovič. Jeho daviscupová bilance ovšem nebyla vůbec dobrá, prohrál všechny tři odehrané zápasy.
Mladý tenista se zkrátka s přechodem mezi dospělé nikdy nedokázal popasovat podle představ. Místo toho, aby vyšlapával cestičku dalším jugoslávským, a posléze srbským, tenistům v čele s Novakem Djokovičem, propadl Gnjatovič ve 21 letech heroinu. A tím začal jeho strmý pád až na dno.
„Poprvé jsem heroin užil ve 21 letech, čímž začalo moje peklo,“ uvedl Srb. „Dostal jsem se do dluhů, do několika těžkých drogových krizí, dokonce jsem začal krást, abych měl na drogy. I tak jsem se snažil dál hrát tenis, ale nedalo se to,“ připustil, že se dostal do těžké závislosti.
„Ve stejný čas se mi rozpadla rodina a můj život byl jeden velký chaos. Snad desetkrát jsem byl hospitalizován. Celých sedmnáct let jsem si procházel hororem, který s sebou drogy přináší,“ upozornil, že kdo jednou drogy okusí, dostane se do spirály, ze které je těžké se dostat. Drogy mu zničily nejen život, ale i sen být profesionálním tenistou.
A i ve chvíli, kdy se po dlouhých 17 letech závislosti konečně nadobro zbavil, stíny jeho minulosti jej nadále doháněly. Návrat k tenisu v roli trenéra s sebou přinášel další obrovské problémy, s nimiž se musel potýkat. „Bývalí tenisté a kolegové říkali rodičům dětí, které jsem trénoval, že jsem bývalý feťák a že by mi neměli své děti svěřovat, abych je tenis učil,“ vyprávěl.
„Ale já nikdy, i když jsem měl nejhorší absťáky a krize, drogy neprodával. A nikdy bych nedal drogy žádnému dítěti, to bych si radši useknul ruku,“ zdůraznil. Přestože je nyní čistý a žije normální život, nikdy se Gnjatovič drogové minulosti nezbaví. Stačila totiž jedna mladická nerozvážnost, kterou se snažil vypořádat s tlakem z nezdarů na tenisových kolbištích, aby si zruinoval vlastní život.
Nikdy nezodpovězenou otázkou pak zůstane, zda by Gnjatovič nakonec dokázal svůj talent a potenciál přetavit v předpovídaný úspěch, kdyby se heroinu nikdy nedotkl. „Nebyl snad nikdo, kdo by mi tehdy u nás nepředpovídal jednu z nejvyšších příček,“ dodal smutně.
