Vyhoštění z Austrálie i havárie v Mexiku. Psychika dostala zabrat, ale chci pokračovat, říká Voráčová

Blíží se poslední grandslamový turnaj sezóny US Open. Na světovém žebříčku se pohybujete na hraně první stovky. Definitivní uzávěrka párů pro čtyřhru je ještě před námi. Přemýšlíte, že byste se turnaje v New Yorku zúčastnila?
Tímhle směrem vůbec nepřemýšlím. Musela bych mít o dost lepší žebříček, takže to vůbec neřeším. US Open je pro mě úplně vzdálená věc. Kdybych měla lepší žebříček, určitě bych o účasti uvažovala.

Poslední grandslam, který jste hrála, byl loňský Wimbledon. Asi vás hodně poznamenala ta nešťastná událost před startem loňského Australian Open, kdy vám byla odepřena účast. Poté jste dlouho nehrála a kvůli tomu vám pak pokleslo umístění na světovém žebříčku. Mělo to vliv na vaši psychiku?
Určitě to mělo vliv na všechno. Nemohla jsem cestovat a nemohla jsem obhájit žádné body, které mi padaly. Nehrála jsem a ovlivnilo to celou sezónu. Letos jsem pak musela taky část sezóny vynechat kvůli úrazu, který se mi stal na turnaji. V posledních dvou letech je příliš mnoho pauz nezaviněných mnou. Pak se to sčítá v zápasech.

Jak vidíte nyní vaši kariéru? Covidová omezení skončila, plánujete přidat ještě několik let na okruhu? Vracíte se pomalu do první stovky, asi ještě nenastal čas končit…
Rozhodnu se podle pocitů. Když mi to půjde, budu hrát.

Často letos hrajete s Češkami, hrála jste letos s Annou Siskovou, Jesikou Malečkovou nebo Luckou Havlíčkovou. Plánujete letos startovat častěji po boku svých krajanek?
Vyrůstá tu nová generace českých hráček. S Češkami vždycky hraju ráda, dobře si s nimi rozumím.

Vaší nejslavnější partnerkou v deblu byla Makoto Ninomijová, se kterou jste postoupila do semifinále čtyřhry ve Wimbledonu. Teď spolu delší čas nehrajete. Vzpomínáte někdy na úspěchy, které jste spolu zažily, a plánujete si spolu ještě někdy zahrát?
Nevzpomínáme na to nějak často. Většinou, když se vidíme ve Wimbledonu, tak k tomu třeba padne nějaká věta, protože pro Makoto to byl také jeden z největších úspěchů kariéry vedle postupu do finále grandslamu v Paříži. Na trávě to pro ni byl nejlepší výsledek, ale tím, že byla olympiáda, covid a každá teď máme trochu jiný žebříček, tak máme jiný program a všechno se to změnilo.

Posledních šest ze sedmi zápasů, které jste v deblu vyhrála, jste urvala v supertiebreaku. Věříte si v nich víc než jiní?
To se tak nedá říct. Je to vždycky i o spoluhráčkách. Měla jsem od nich často dobrou podporu, ale v koncích zápasů je to i hodně o tom, jak vám to sedne.

V jaké se cítíte zdravotní pohodě a jak byste po stránce vašeho zdraví zhodnotila letošní sezonu?
Měla jsem úraz na turnaji WTA v mexické Méridě, kdy jsem havarovala při turnajovém transportu a hnula si s krční páteří. Pak jsem dlouho nehrála a poté pro mě bylo těžké dostat se do provozní a herní pohody. Teď už můžu hrát, ale pořád tu krční páteř občas cítím a trochu mě to omezuje. Bohužel to tak je, i když se snažím, aby to bylo lepší.

Možná teď můžete mít trochu pifku na organizátory z WTA, případně ITF. Nejprve vás pustili do Austrálie a následně poté, co byl medializován problém Novaka Djokoviče, vám byla odebrána australská víza a úřady vás donutily Austrálii opustit. Teď v únoru vám turnajový transport, organizovaný WTA, způsobil nehodu, při které jste se zranila…
Pifku na ně nemám, protože to nebyla jejich chyba. V Austrálii to byla záležitost vlády a vedení turnaje za tu situaci nemohlo. Teď věřím, že mi WTA pomůže s řešením toho problému, který se mi stal na turnaji v Méridě, protože vedení turnaje se ke mě nezachovalo moc hezky. S WTA ten problém řeším, protože mi přijde nešťastné, že se o mě ten turnaj nepostaral. Nedovedu si představit, kdyby se podobný problém stal někomu jinému nebo kdyby tam místo mě sedělo třeba nějaké dítě. Tohle by se určitě mělo změnit.

Máte ještě před sebou cíl zahrát si grandslam?
Určitě by to bylo skvělé, ale jak říkám, poznamenaly mě teď ty dva roky, kdy jsem nemohla hrát v Austrálii. A letos se mi zase stal v Méridě problém s tím krkem, což mě vyřadilo také skoro na měsíc úplně z tréninku. Je to složité, uvidíme, jak to půjde dál. Na druhou stranu, i po těchhle složitých peripetiích jsem odehrála kvalitní turnaje a jsem ve světové stovce.

Sledujete Novaka Djokoviče, se kterým jste měla v Austrálii tak trochu podobný osud? Byli jste někdy v kontaktu?
V kontaktu jsme vůbec nebyli. Nechci to úplně hodnotit, protože on to měl trochu jinak než já. My jsme tam byli zavření na stejném hotelu, ale neviděli jsme se a nic o sobě nevěděli. Věděla jsem jen to, co všichni ostatní věděli z médií.

Sledujete ho? Fandíte mu?
Myslím, že ho sledují všichni. Dosáhl spousty rekordů, což je úžasné, ale není to tak, že bych ho sledovala víc než jiné hráče na okruhu.

Covidové šílenství postupně utichlo. Asi máte radost, že se teď již po celém světě dá cestovat bez omezení…
Určitě to pro náš sport bylo hodně špatné. Já byla ale v covidové době zraněná, půl roku jsem nehrála, tak mi ta nucená pauza trochu i pomohla. Zůstal mi ranking a mohla jsem se dát do kupy i po fyzické stránce, protože jsem měla docela velké zranění, ze kterého jsem se díky té pauze dokázala vyléčit a zase se připravit na zápasy.

Jak dlouho byte chtěla ještě aktivně hrát?
Moc to neřeším. Možná, kdyby se mi nestalo to, co se mi stalo v Austrálii, tak bych třeba nehrála. Dokud mě to baví a jsem relativně zdravá, chci ještě pokračovat. Spíše se po každé sezóně rozhoduji, zda ještě budu pokračovat dál.

Na světovém žebříčku se pohybujete okolo stého místa. Žebříčkové cíle stále nějaké máte?
Žebříček jsem nikdy neřešila, ani předtím, ani teď. Nepotřebuji nikomu nic dokazovat. Cíle mám, ale jsou to moje vnitřně nastavené cíle a ty si nechám pro sebe. Určitě bych nehrála, kdybych měla výrazně horší žebříček, než mám teď. Už bych nechtěla jezdit ty úplně malé turnaje. Samozřejmě, občas si zahraju ještě turnaje ITF, protože jsem dlouho nehrála a potřebuji zápasovou praxi. Tím, že hraji jen čtyřhru a navíc pokaždé s jinou partnerkou, tak je to trošku jiné než singl, kde se to můžete celé přesně naplánovat podle sebe. Ještě určitě do konce roku něco odehraju a uvidíme. Třeba dostanu od Australian Open volnou kartu do čtyřhry a možná si ještě v Austrálii zahraju.

Jaký vztah teď vůbec máte k Austrálii? Jak živé jsou pro vás události z ledna roku 2022, kdy jste byla před startem grandslamu donucena Austrálii opustit, protože jste nebyla očkovaná proti covidu-19? V Austrálii jste přitom již v tu dobu delší čas byla a dokonce tam i odehrála turnaj…
Na Austrálii jsem určitě nezanevřela, mám tam spoustu přátel. V tu dobu mi psalo strašně moc lidí. Hodně z nich při mě stálo a ptalo se, jak je to možné, že se tohle mohlo stát v jejich zemi. Proti lidem v Austrálii skutečně vůbec nic nemám. Snažili se mi pomoci a povzbudit mě, ale samozřejmě to byl pro mě šok a bezmoc, protože jsem s tím nemohla nic udělat.

Takže cestu do Austrálie nevylučujete…
Kdyby se mě někdo v té době zeptal, jestli ještě pojedu do Austrálie, asi bych mu řekla, že už mě tam nikdo neuvidí, protože to pro mě bylo hodně psychicky náročné. Hodně věcí si ale už nevybavuji. Pamatuji si jen, jak mě odvedli. Věci okolo této události si pamatuji skoro do detailu. Kdybych potkala toho člověka, který mi odebíral víza, tak možná z toho dostanu nějaký panický záchvat. To bylo opravdu přísné. Všechno bylo hrozně moc oficiální a tenkrát bych řekla, že už se do Austrálie nikdy nevrátím, ale zase na druhou stranu, kdybych tam ještě vyrazila, možná by mi to pomohlo tu nepříjemnou událost překonat. Ještě nejsem rozhodnutá, jak se k tomu postavím, ale zvažuji, že budu žádat o divokou kartu oficiální cestou ředitele turnaje. Mohlo by to být trochu jiné rozloučení s fanoušky, než jaké proběhlo v roce 2022.

Jste s vedením turnaje aktuálně nějak v kontaktu?
Momentálně ne, ale o divokou kartu stejně musíte požádat oficiální cestou. Uvidíme, jak se k tomu vedení turnaje postaví. Ještě ale nejsem na tisíc procent rozhodnutá, že o tu divokou kartu požádám.

Sledovala jste tehdy soudní proces okolo Novaka Djokoviče, který také nebyl proti covidu-19 očkován a řešilo se jeho vyhoštění ze země? Bez nadsázky to tehdy obletělo celý svět.
Také jsem tehdy řešila, jestli to nezkusím absolvovat, ale nakonec jsem se rozhodla odjet. Samozřejmě jsem to sledovala a moc jsem mu přála, aby to vyhrál. Bylo by to pro mě takové zadostiučinění, protože tohle se podle mě prostě nemělo stát.

Byla jste potom hodně naštvaná nebo zahořklá? Dva měsíce jste pak vůbec na turnajích nehrála…
To bych asi úplně neřekla. Byla jsem spíš hodně zaneprázdněná, protože jsem musela vyřizovat různé papíry a měsíc po návratu z Austrálie jsem pořádně nespala, protože jsem musela být neustále na telefonu s právníky ohledně víz. Tím, že je u nás posunutý čas, řešila jsem spoustu věcí v době, kdy u nás bylo po půlnoci. Pořád se něco řešilo. Jednou jsem si vypnula telefon a ráno jsem tam měla dvacet zpráv či nepřijatých hovorů. Pak už jsem si ani večer nedovolila vypnout telefon, takže to hodně poznamenalo můj spánek.

Co jste vlastně okolo víz řešila?
Pro mě bylo prioritní, abych zase dostala víza a mohla cestovat. Tím, že mě oni vyhostili z Austrálie, tak nejen, že jsem přišla o australská víza, což znamená, že bych tam nemohla tři roky jet, ale nemohla bych žádat o víza ani na jiné turnaje, například do Ameriky nebo do Ruska. Chtěla jsem jet na turnaj do Petrohradu, kam jsem potřebovala víza. Nakonec se ten problém s právníky podařilo vyřešit, ale nedovedu si představit, že bych bez vyřešení tohoto problému mohla jezdit po turnajích.

Nepřemýšlela jste v té době i nad tím, že byste ukončila kariéru?
To úplně nevím. V té době jsem byla z toho všeho strašně unavená a opravdu mi to dalo zabrat hodně i po psychické stránce. Měla jsem narušený spánek a pořád jsem přemýšlela, jak to nejlépe vyřešit. Bylo to náročné období, ale už je to za mnou. Na druhou stranu si myslím, že mě to do budoucna může i posílit. Doufám, že podobné strasti už nebude muset nikdo řešit. Beru to už jako životní zkušenost.

Jaké jsou vaše další turnajové plány?
Uvidíme, na jaké turnaje se dostanu. Pravděpodobně si teď dám týden pauzy a trochu si odpočinu a zkusím se dát trochu do kupy, abych byla na další turnaje čerstvá. Turnaje v Americe jsou hodně našláplé a nechce se mi tam úplně cestovat kvůli jednomu turnaji. Nejspíš bude mým dalším turnajem ten v Přerově.

Hodně teď měníte spoluhráčky. Plánujete ještě nějaké větší partnerství, jaké jste měla v minulosti třeba s Japonkami Ninomijovou nebo Ajojamovou?
Neplánuju. Spousta holek, se kterými jsem hrála, už třeba dneska ani nehraje. Nechci se teď úplně vázat a upínat na to, že bych s někým hrála další tři roky. Chci si turnaje co nejvíc užít a odehrát je co nejlépe. Dřív jsem taky měla období, kdy jsem měnila partnerky. Měla jsem v nějakých obdobích i stálé partnerky, což je asi lepší, ale teď stálou partnerku nemám a nějak to neřeším.

V Praze jste na turnaji WTA před deseti lety vyhrála po boku Barbory Strýcové. Ta před turnajem hledala partnerku, nakonec s odkazem na zranění se na turnaji soustředila pouze na dvouhru. Nepřemýšlely jste o tom, že byste si v Praze spolu zahrály?
Neplánovaly jsme to. Myslím, že Bára se v Praze soustředila hlavně na singla. Byl to její poslední turnaj v Česku. Bára odehrála fantastický turnaj ve Wimbledonu a asi neměla zapotřebí tady hrát debla. Chtěla si to hlavně užít a rozloučit se s českým publikem.

Když se ohlédnete za více než dvaceti lety vaší deblové kariéry. Hrála jste čtyřhru po boku Agnieszky Radwańské nebo Světlany Kuzněcovové…
To bylo úplně v prvopočátcích jejich kariéry. Dobře jsme si zahrály, ale bylo to v období, kdy se jak moje, tak jejich kariéra teprve rozbíhala.

Na kterou z vašich partnerek nejraději vzpomínáte a s kým jste si třeba i lidsky nejvíc sedla?
Samozřejmě vzpomínám na všechny, se kterými jsem dosáhla výborných výsledků. S nikým nejsem nějak extrémně v kontaktu. S Češkami samozřejmě v kontaktu jsem, když se vidíme, vždycky spolu promluvíme, ale jinak si na turnajích jdeme všichni spíš svou cestou. Bavím se úplně se všemi partnerkami, se kterými jsem hrála. Nejvíc si asi píšeme s Klárou Koukalovou, se kterou jsem hrála i ligu a dobře jsme si rozuměly. Spolu jsme ale nikdy neuhrály tak dobré výsledky jako s některými jinými hráčkami.

Nejlepší výsledky jste zaznamenala s Šuko Aojamovou a Makoto Ninomijovou…
S Japonkami se mi vždycky hrálo dobře a máme spolu vřelý vztah. S Češkami i Japonkami si popovídám asi nejraději. Možná je to i tím, že mám japonského sponzora (úsměv).

Ve Zlíně máte svou akademii a kempy, podobně jako na Spartě Barbora Strýcová. Kolik na ni máte času, když vlastně pořád cestujete po turnajích?
Není to přímo ve Zlíně, ale několik kilometrů od něj. Kempy jako Bára mám už asi čtvrtým rokem ve Hvozdné, kde bydlím. Jsou i tento týden, máme plně obsazeno. Máme několik turnusů a všechny jsou plné. Máme tam takový menší areál s betonovými i antukovými kurty, krytou halu, squash i bazén. To zázemí je tam velmi pěkné, ale není to tak velký klub, jaké jsou třeba tady v Praze. O to víc tam ale zase mají trenéři prostor k individuálnímu přístupu k hráčům, ať už to dělají děti jako hobby, nebo k nám jezdí i talentovaní junioři ze zahraničí. Kempy mají velmi dobrou pověst a během prázdnin máme vždycky plné stavy. Máme tam trenéry, kteří se starají o děti naplno, ale když jsem doma, vždycky se tam jdu podívat a s dětmi si zahrát.

Vidíte v tomhle vaši budoucnost po tenisové kariéře?
Já už tam mám i svou akademii, takže určitě v tomhle svou budoucnost vidím. Činnost vyvíjíme i během roku, kdy tam za trenérem jezdí hráči i ze zahraničí. Určitě bych i po kariéře chtěla u tenisu nějak zůstat. Zatím nevím, zda přímo profesionálně trénovat. To se teprve ukáže.

Ve dvouhře jste byla nejvýše na 74. místě na světě, ale rok a půl jste na okruhu už žádnou dvouhru nehrála. Letos jste hrála už dva singly v Trnavě a teď na WTA v Praze. Co vás k tomu vedlo?
Tím, že jsem dlouho nehrála, tak jsem se chtěla i trochu rozehrát. Na WTA v Praze jsem vůbec neměla hrát, ale v den mého odletu na turnaj ITF do Barcelony se mi zranila partnerka Ponchetová z Francie, takže jsem změnila plán a hledala jsem partnerku na turnaj tady do Prahy. A když už to takhle dopadlo, tak jsem si řekla, že si tu zkusím zahrát třeba i singla a zapsala jsem se tu i do dvouhry.