Ještě jeden zápas a jdeš! Finalistka Vondroušová o centrkurtu, svátku i tetování

Loni se zraněná Markéta Vondroušová vypravila do Londýna pouze jako turistka. V kvalifikaci na kurtech v Roehamptonu nejprve fandila své kamarádce Miriam Kolodziejové, poté si užívala atmosféry a energie anglické metropole.

O dvanáct měsíců později je čtyřiadvacetiletá Vondroušová po sérii šesti výher zcela nečekaně finalistkou Wimbledonu! Za mnohé mluví fakt, že si levoruká Češka hned pětkrát vylepšila turnajové maximum, jímž dosud bylo druhé kolo.

Dnes slavíte svátek a také postup do finále Wimbledonu. Mohlo by to být lepší?
Ještě k tomu je mým šťastným číslem třináctka. Říkala jsem si, že by to mohlo dopadnout. (směje se)

Jak jste prožívala vaši premiéru na posvátném centrkurtu?
Před zápasem jsem byla dost nervózní. V rozcvičovací místnosti nám na televizi vždycky přepnou kurt, abychom viděly, že tam jsou lidi. Z toho jsem znervózněla ještě víc. Ale Herňa (trenér Jan Hernych, pozn. red.) se viděl před zápasem s panem Kodešem a ten mu říkal, že centrkurt je skoro stejně velký jako jednička, tak ať si z toho nic nedělám. Trochu mě to uklidnilo, a když jsem se na dvorci rozkoukala, už jsem to nevnímala.

Ve druhém setu jste vedla už 4:0 a 40:0, soupeřka poté snížila na 4:3. Vrátíte se ještě k fázi, kdy se vám utkání zkomplikovalo?
Padla na mě nervozita, dala jsem pár dvojchyb, protože jsem viděla, jak si soupeřka postoupila do kurtu a chtěla mě hnát hned z returnu. Když snížila na 4:3, docela to na mě dolehlo. Říkala jsem si ale, že hraju dobře, ať zůstanu silná, že se to může zase kdykoliv otočit na mou stranu. Jsem ráda, že jsem zůstala v klidu.

V grandslamovém finále už jste byla na antukovém Roland Garros 2019. Dá se tento úspěch srovnat s travnatým Wimbledonem?
Kvůli tomu, že jsem do letoška hrála na trávě nic moc, tak bych si já ani moji blízcí něco takového jako finále nedokázali představit. Na antuce asi jo, ale úspěch na trávě mi připadal nedosažitelný. A teď půjdu v sobotu na finále. Fakt neuvěřitelné.

Není tajemstvím, že máte slabost pro tetování. Přibude vám nějaké po Wimbledonu?
Uzavřeli jsme sázku s mým trenérem, že když vyhraju grandslam, tak na nějaké tetování půjde. Doufám, že to tak dopadne. Pro mě je tetování uměním. Mám to ráda a obdivuju lidi, kteří je dělají. Je to něco jako práce a zároveň umění.

Jak sázka vznikla?
Před Wimbledonem jsme trénovali s (Jelenou) Rybakinovou a její kouč má vytetované její jméno, jelikož ona to tady loni vyhrála. Tak jsem Herňovi říkala, že se o to samé taky vsadíme. Smál se a říkal: Když vyhraješ grandslam, tak jo. Plácli jsme si. Asi chudák nevěděl, do čeho jde. Teď jsem mu říkala: Ještě jeden zápas a jdeš! (směje se)

Wimbledon (GBR, 44 700 000 GBP, tráva)
Semifinále ženské dvouhry
Elina Svitolinová (UKR, 76.) – MARKÉTA VONDROUŠOVÁ (42.) 3:6, 3:6