Po zranění opět ve finále. Chci se vrátit na grandslamy, přeje si Smitková

Máte za sebou první finále na mezinárodním turnaji od antukového finále v Praze v srpnu 2021. Jste s výsledkem v Bathu spokojená?
Spokojená nakonec asi jsem, ačkoliv finále mě trochu mrzí. Když jsem sem na turnaj jela, moc jsem nepočítala s tím, že bych mohla dojít až do finále. Původně jsem přijela na kvalifikaci, ale nakonec jsem se ještě stihla posunout do hlavní soutěže. Když tohle vezmu v úvahu, tak asi spokojená být musím.

Vaše finálová soupeřka Slovenka Rebecca Šramková byla dva míčky od porážky v prvním kole. Ve čtvrtfinále proti ní měla Dominika Šalková dva mečboly. Nakonec ale Šramková vybojovala titul, když vás ve finále porazila 6:2, 6:2…
Myslím, že Rebece to finále dost sedlo. Trefila spoustu dobrých míčů a nedávala mi moc příležitostí, abych mohla ve výměnách tlačit já. Taky už se na mé straně trochu projevila únava a můj výkon nebyl tak aktivní, jak by mohl být. Výsledek zápasu asi vypadá hůř než jeho průběh. Gemy nebyly úplně jednoznačné a ty dva míčky, o které v gemu získala více, byly často moje pásky nebo její údery přímo k lajně. Rebecca byla ve finále určitě lepší, ale nemyslím si, že by to bylo úplně jednoznačné.

Kromě prvního kola, které jste vyhrála nad domácí Danielle Daleyovou 6:2, 6:2, jste hrála docela vyrovnané zápasy, některé byly i hodně dramatické. Máte radost, že jste po psychické stránce ty vypjaté koncovky dokázala zvládnout? Vždyť Bulharka Šinikovová měla proti vám ve třetím setu výhodu brejku, Lumsdenová měla v prvním setu setbol…
Jsem určitě moc ráda, že jsem to takhle zvládla. Člověku to hodně pomůže i do těch nadcházejících zápasů, kdy pak má podvědomě v hlavě, že může zvládat i těžší situace. Na kurtu jsem se vždycky úplně dobře necítila, protože mám v nohách docela málo zápasů. Vypjaté momenty jsou pak úplně jiné a nervozita hodně pracuje. Zápasy byly hodně vyrovnané a fyzicky velmi náročné. Tělo dostalo dost zabrat, ale na druhou stranu můžu být ráda, že jsem tolik zápasů odehrála.

S Bulharkou Šinikovovou jste hrála už pošesté v kariéře, máte s ní aktivní bilanci 4:2 na zápasy. Co ten duel, který jste vyhrála 6:2, 3:6, 6:4, rozhodlo?
Bylo to hodně nahoru, dolů. Už ve druhém setu jsem vedla 3:0, ale se Šinikovovou to nikdy není úplně jednoduché. Když má den a chce se jí hrát, dokáže být hodně nebezpečná. Nevíte, co zrovna přijde, najednou zavře oči a začne do toho mlátit. Když jí to pak začne padat do kurtu, tak se zápasy s ní dohrávají hodně těžko. Zároveň se míče docela rozchlupacovaly. Když se ohrály, už jsem pak nedokázala tolik tlačit. V koncovce měla Bulharka i nějaký zdravotní problém s krkem. Údajně se jí z toho i motala hlava. I díky tomu se asi koncovka překlopila na moji stranu. Na druhou stranu si vzala na konci medical timeout, takže bylo těžší utkání dohrát. Je ale možné, že kdyby ten zdravotní problém neměla, tak by zápas dopadl jinak. Nedokážu to vyhodnotit. Moc ráda s ní nehraju, protože nikdy nevím, co od ní mám čekat. Jednak jde o to, jak se zrovna vyspí, a navíc i kdybyste vedl třeba 5:0, tak pořád nevíte, jestli se vám to podaří dohrát. Ona do toho pak začne odevzdaně mlátit, a když jí to tam napadá, je těžké to dohrávat.

Britku Maiu Lumsdenovou jste porazila už dvakrát a potřetí jste ji přehrála nyní ve čtvrtfinále 7:6(7), 6:2. V prvním setu jste vedla 5:4 a 6:5 a měla jste na returnu celkem osm setbolů, které jste neproměnila. V tiebreaku jste naopak setbol odvracela a proměnila až celkově desátou příležitost…
Bylo to pro mě fyzicky hodně náročné utkání. Hraje dost klučičí tenis, hodně čopů a často mění rytmus hry. Snažila se mou hru hodně rozbít, abych ji nemohla tolik tlačit. Pro mě je to hodně nepříjemná soupeřka. První set jsme hrály skoro hodinu a půl a byla to velká tahanice. Ve druhém setu se mi ji dlouho nedařilo brejknout. Bylo to hodně náročné, využila jsem až několikátou šanci. Zápas mě stál opravdu hodně sil. Na to, že to byly dva sety, to bylo hodně náročné. Taky si ale myslím, že to kvalitativně byl dobrý zápas.

V semifinále jste porazila druhou nasazenou Nizozemku Lesley Pattinamaovou Kerkhoveovou 6:3, 6:4. Špatně jste začala, prohrávala jste 0:2…
V tomhle zápase mě docela podržel servis. Dělala jsem z něj důležité body, a když mi teklo do bot, občas jsem si s ním pomohla. Začátek byl hodně špatný, skoro jsem netrefila kurt. Naštěstí jsem se z toho dokázala vyhrabat, ale úplně nevím, jak jsem se dopracovala k vedení 3:2. Tenhle stav mě ale docela uklidnil a moje hra pak šla nahoru a bylo to dobré. Její hra mi také docela seděla, protože se snažila hrát rychle a v důležitých momentech jsem udělala méně chyb.

Po roce a půl jste si zahrála na mezinárodním turnaji čtyřhru a s Dominikou Šalkovou jste postoupily do semifinále. Co vás k tomuto rozhodnutí vedlo?
Je pravda, že debla hraju hodně málo, maximálně na nějaké lize. Poté, co jsem se vykurýrovala ze svých zranění, se snažím debly omezovat, aby to pro mé tělo nebyl takový zápřah. Tady jsem se rozhodla si čtyřhru zahrát, protože jsem věděla, že budu zůstávat i na druhý turnaj ve Velké Británii a původně jsem přijela na kvalifikaci, takže se mi mohlo stát, že bych byla týden bez ostrého zápasu a s omezeným tréninkem, protože trénovat na turnajích není úplně jednoduché. Říkala jsem si, že bych to mohla zkusit a aspoň budu mít přes týden nějaké zaměstnání, pokud neuspěju v singlu. Jako první se mě zeptala Dominika, jestli bych s ní nehrála. Jsme spolu navíc na hotelu, tak jsme se domluvily.

Turnaj v Bathu je pro vás teprve druhý letošní turnaj. Už jste hrála před měsícem v estonském Tallinu, kde jste vedla nad Holanďankou Lian Tranovou v kvalifikaci už 6:4 a 5:2 a nakonec jste zápas ve třetím setu za nepříznivého stavu 2:4 skrečovala. Co se tam stalo?
Během zápasu mě začala bolet kyčel, a když jsem vedla 6:4 a 5:2, začala mi vystřelovat bolest do zad a bohužel jsem to nedokázala dohrát, i když jsem měla i jeden mečbol. Pak už jsem se jen trápila a bylo to čím dál horší. Už jsem se z toho ale dokázala vykřesat. Ještě teď na začátku turnaje tam občas bolest trochu doznívala, ale nebylo to nic, co by se nedalo překonat.

Loni jste se v závěru roku dostala do dobré formy. V Trnavě jste postoupila na pětadvacítce do semifinále, předtím jste z kvalifikace postoupila až do semifinále šedesátky v Hamburku. Spolu s aktuálním turnajem v Bathu jsou to tři vaše nejlepší výsledky v sezóně. Dlouhou dobu nebudete obhajovat velké množství bodů. Ve světovém žebříčku jste aktuálně na 442. místě, po započítání bodů z Bathu se posunete k hranici kolem 380. příčky. Předpokládám, že asi máte vyšší cíle…
Vyšší cíl ještě určitě mám, v opačném případě bych už asi nehrála. Zároveň když už jsem v minulosti hrála na větších turnajích, tak pak nehraju úplně ráda ty menší (směje se). Určitě jsem se už na podzim cítila v lepší formě. Přišla halová sezóna, která je pro mě vždycky lepší. A zvlášť loni jsem se velkou částí sezóny protrápila se zraněním, takže to pro mě byla docela vzpruha. Na druhou stranu je trochu škoda, že halová sezóna pomalu končí.

Pošilháváte ještě po grandslamových kvalifikacích? Nebo jaké cíle přesně máte?
Moje cíle jsou právě takové, abych se dostala na světovém žebříčku na místa, která mi umožní startovat na grandslamech. Dávám tomu ještě šanci. Před tím posledním zraněním jsem byla 260. a byla jsem docela dost zklamaná, že zrovna v takové situaci přišlo zranění. Navíc jsem měla ještě chráněný žebříček na větší turnaje, který jsem plánovala využít právě i na kvalifikacích na grandslamy. Kvůli tomuhle zranění jsem ale chráněný žebříček nemohla využít, protože byl časově omezený. To mě mrzelo hodně. I proto jsem to ještě úplně nevzdala a ještě se o něco pokouším.

Poslední výsledky máte výborné, cílíte na nějaký konkrétní grandslam, který byste si ještě chtěla zahrát? Třeba Wimbledon?
Nechávám tomu volný průběh, ale spíš myslím, že kdyby šly věci tak, jak mají, cílila bych spíš až na US Open. Jinak nad tím ale ještě nepřemýšlím.

Teď jste v Glasgow. Jaké máte další turnajové plány?
Určitě bych se chtěla dostat na halové turnaje v Evropě. Příští týden po turnaji v Glasgow nemám nic, pak jsou dvě šedesátky v Trnavě, které asi budou hodně silné, zároveň je tam pětadvacítka ve francouzském Joué-lès-Tours, pak tam jsou ještě Říčany. Budu se snažit se udržet v hale co nejdéle a hraní na antuce co nejvíce oddálit.

Máte aktuálně nějakého osobního trenéra? Doprovází vás po turnajích?
Mám trenéra v klubu v Hradci Králové Jana Valentu, který se mnou na turnaje nejezdí. Věnuje se mně individuálně, ale jinak trénuje v klubu i další lidi. Povětšinou po turnajích cestuji sama. Většinou hraju sparingy v Hradci s klukama, protože nejsou úplně jiné možnosti. Zároveň mám otevřené dveře i do Prostějova, ale jsem ráda, že jsem doma, takže zůstávám většinou v Hradci.