Noční triumf v aréně Roda Lavera. Obě jsme sotva stály na nohou, líčí hrdinka Vondroušová

Kam řadíte svou premiérovou grandslamovou výhru nad hráčkou Top 10, navíc v aréně Roda Lavera?
Je to skvělé, ještě takhle na centrkurtu. Hrát takhle pozdě bylo fakt maso. Tma ani nevadila, ale koncentrovat se v noci je fakt náročné. Ona toho měla podle mě taky dost. Přišlo mi, že jsme obě byly rády, že vůbec stojíme na nohou. Jsem moc ráda, že jsem zápas dotáhla k vítězství.

Jak velkým zadostiučiněním je takový úspěch po všem, čím jste si musela projít?
Jsem hlavně ráda, že jsem si dokázala, že s takovými holkami můžu hrát. Když se vracíte po takovém zranění, nejste si jistý, jestli na to budete stačit, nebo se budete třeba dlouho rozehrávat. Vyhrála jsem hned druhý turnaj po návratu, ale moje soupeřky nebyly úplně top (Vondroušová v listopadu ovládla 100tisícový podnik ITF ve Shrewsbury, pozn. red.). Pak jsem na Poháru Billie Jean Kingové porazila Američanku Danielle Collinsovou, ale stále jsem přemýšlela, jestli to bude ono i na větších turnajích.

Ve druhé sadě jste dvakrát dohnala manko brejku, přesto jste ji nakonec prohrála 5:7. Jak se vám podařilo tak skvěle zkoncentrovat pro závěrečný set?
Myslím, že ona zahrála ve druhém setu super. Za stavu 5:5 jsem měla brejkbol, ona ale trefila eso a zahrála celkem tři dobré servisy po sobě. Nebylo to tak, že bych udělala strašné chyby, ona si to uhrála. Čekala jsem, že se po prvním setu zlepší, protože od ní nebyl úplně dobrý, dělala dost chyb. Naopak na začátku třetího setu mi pomohla.

V jakém mentálním nastavení jste do zápasu proti silné soupeřce, která ale nemá ideální formu, vlastně šla?
Hrála jsem s ní loni ve Stuttgartu tříseťák, takže jsem věděla, že šanci mám. Říkala jsem si, že uvidím, co bude. Když jsem viděla, že se úplně necítí, začala jsem si věřit víc. Zápas byl z mé strany celkově dobrý.

Včera jste dohrávala první kolo na kurtu číslo 17, dnes jste zápolila na centrálním dvorci. Jak jste se vyrovnávala s odlišnými podmínkami?
V šest hodin jsem se chtěla jít na centr aspoň rozehrát, ale program se protáhl, takže jsem se tam nedostala. Tak nějak jsem s tím počítala a šla jsem se rozehrát do NTC (National Tennis Centre, pozn. red.). Řekla jsem si, že si na podmínky zvyknu časem. Větší kurty mi nevadí, navíc je pro mě příjemnější jít z menšího kurtu na větší než naopak.

Dnes jste vypadala klidněji než ve včerejší dohrávce prvního kola. Čím to bylo?
Včera to bylo ještě lepší než předevčírem, protože bylo šílené, co tady organizátoři dělali. Dnes jsem byla smířená s tím, že půjdeme na kurt v noci, jelikož jsme byly až druhý večerní zápas po Novaku Djokovičovi, který mohl hrát dlouho.

Váš comeback po operaci vypadá velmi dobře, už jste stihla ukončit pětileté čekání na singlový titul, zazářit na finálovém turnaji BJKC v Glasgow a teď vyřadit Džábirovou…
Je to super. Já jsem ani nevěděla, jak bude ruka reagovat a jak to celé bude. První turnaj jsem prohrála hned v prvním kole, takže z toho jsem měla trochu depresi. V tréninku jsem se cítila dobře, na Štvanici bylo všechno v pořádku. Pomohlo mi to, že jsme (s Miriam Kolodziejovou) hrály debly, chytila jsem zápasový rytmus a dostala jsem se do toho. Neměla jsem prostoje na to přemýšlet, jestli hraju blbě, nebo ne. Jela jsem z turnaje na turnaj.

Ve třetím kole vás čeká sedmnáctiletá Linda Fruhvirtová, kterou znáte z českého BJKC týmu. Do jaké míry je překvapením, že se teď spolu utkáte o místo v osmifinále Australian Open?
Myslím, že to od Lindy zas takové překvapení není, své soupeřky měla porazit, hrála proti dvěma držitelkám volných karet. Z její strany je to samozřejmě super, ale dalo se to čekat, jelikož má svoji kvalitu. Nikdy jsem s ní nehrála, ale byly jsme spolu v týmu. Uvidíme, jak to bude, teď už se může stát cokoliv. Já se hlavně chci dát trochu dohromady a vyspat se.

Grandslam

Australian Open, Melbourne (AUS, 76 500 000 AUD, tvrdý povrch)
2. kolo ženské dvouhry
MARKÉTA VONDROUŠOVÁ (86.) – Uns Džábirová (TUN, 2.) 6:1, 5:7, 6:1