Nahoru šla hra i výsledky, libuje si po dvou titulech Menšík. Teď vyhlíží challengery
Mimořádně povedený závěr sezony prožívá teprve sedmnáctiletý Jakub Menšík. Po triumfu v řeckém Irakliu ovládl nadějný tenista o víkendu rovněž podnik v egyptském Šarm aš-Šajchu, a zakulatil tak svou aktuální sérii výher na deset. „V příštím roce bych rád nakoukl do světa challengerů,“ říká v rozhovoru pro Tenisový svět talent, jenž se v pondělním vydání žebříčku ATP posunul už do páté stovky.
V Irakliu a Šarm aš-Šajchu jste vyhrál dva turnaje v řadě. Cítíte se v dobré formě a připravený na challengery?
Cítím se velice dobře. Dva vyhrané turnaje jsou pro mě odměnou a vyvrcholením mé sezony. Jsem moc spokojen, že se mi je povedlo vyhrát. Určitě mám pro příští rok cíl pokročit směrem k challengerům. Myslím, že jsem připravený.
V Egyptě jste letošní sezonu mezi muži zahajoval, v Šarm aš-Šajchu jste ale na čtyřech turnajích žádný velký výsledek neudělal. Tentokrát to bylo jiné. Vyhrál jste celý turnaj se ztrátou jediného setu. V čem se obě zkušenosti liší?
Na začátku roku jsem byl v Šarm aš-Šajchu mezi dospělými ještě nezkušený. S tím, jak jsem odehrával mezi muži více a více turnajů, jsem postupně nasbíral zkušenosti a takzvaně se otrkal. Dokázal jsem se zkušenými hráči držet krok a dokonce je porážel. Výsledkem toho jsou i poslední dva úspěchy.
Sezonu jste odstartoval v Austrálii. Na grandslamu jste se dostal do finále, kde jste v dechberoucím souboji nakonec prohrál s Američanem Kuzuharou. Poté jste dostal divokou kartu od týmu Novaka Djokoviče na turnaj ATP v Bělehradě a zahrál jste si i challenger v Ostravě. Přesto nebyl začátek mezi muži asi takový, jaký jste si představoval. Jak jste viděl tuto část sezony?
Zmíněné turnaje jsou samozřejmě obrovské. V tento moment je pro mě strašně těžké se na ně přes můj ranking vůbec dostat. Já v tomto trochu přeskočil kategorii turnajů ITF a dostal rovnou šanci na challengerech a ATP 250 v Bělehradě. V tu chvíli to pro mě byly za normálních okolností nereálné turnaje. Nasbíral jsem na nich fantastické zkušenosti. Nebýt těchto akcí, nepovedlo by se mi teď vyhrát dva turnaje ITF. Moc děkuji všem pořadatelům. Byl to velký krok k nedávným úspěchům. Výsledky samozřejmě nebyly takové, jaké jsem očekával. Na každý turnaj jedu s vítězným záměrem, tady šlo ale o tak velké podniky, že jsem byl rád už jen za to, že si je vůbec mohu zahrát.
Zlomem v průběhu sezony byl asi challenger v Praze, kde jste se v srpnu probojoval do semifinále. Měl tento turnaj velký vliv na vaše sebevědomí?
Výsledek z pražského challengeru považuji za jeden z největších úspěchů v sezoně. Nastartoval mou vítěznou vlnu. Byl jsem schopen na něj navázat výhrou na mém prvním turnaji ITF a spoustou závěrečných kol na dalších podnicích. V podstatě mě turnaj v Praze vrhl do profesionální kategorie.
Co bylo v Praze jinak? V čem jste cítil největší zlepšení?
Nastal tam zlom úplně ve všem. Poprvé jsem byl schopen držet krok s lepšími hráči. Před turnajem jsem prošel výbornou kondiční i herní přípravou pro druhou část sezony. Tím se zvýšilo i mé sebevědomí, z něhož jsem těžil i na turnaji. Šlo o fyzický i psychický zlom a je skvělé, že se mi to povedlo.
V závěru října jste odjel na pětadvacítku do Francie, kde jste v prvním kole odvrátil čtyři mečboly, ale pak jste ve čtvrtfinále zápas vzdal. Co se přihodilo? Jak vážné komplikace to byly?
Po tomto turnaji jsem měl další příležitost startovat na challengeru v Bratislavě. Ve Francii to byl první turnaj po kratší pauze. V prvním kole jsem se štěstím odvrátil zmíněné čtyři mečboly. Probojoval jsem se do čtvrtfinále, kde jsem kvůli zranění pravé paže bohužel nemohl dále pokračovat. Nechtěl jsem si zranění zhoršit, aby mě nelimitovalo pro start v Bratislavě. Výrazná komplikace to tedy nebyla, ale v daný moment jsem se rozhodl, že by nebylo správné pokračovat.
V Irakliu jste před týdnem vyhrál první pětadvacítku. Vyhovovaly vám podmínky, které jsou na tomto místě dost specifické?
Byl to jeden z turnajů, který byl fakt skvěle zajištěn. Výborné bylo jak prostředí, tak i tenisové kurty, fitness, hotel nebo strava. Vše mi sedlo a moc se mi celý komplex líbil. Trochu specifické podmínky skutečně panovaly. Hlavně větší vítr, v němž bylo docela nepříjemné hrát.
Na turnaji jste porazil řadu skvělých hráčů, třeba Arnaboldiho, Harrise, Ovčarenka či izraelského daviscupového reprezentanta Cukiermana. Který ze zápasů byl nejtěžší?
Klíčový byl zápas s Cukiermanem, v němž jsem odvrátil mečbol. To byl zlom celého turnaje. Byl to jeden z nejnepříjemnějších soupeřů za celé dva týdny. Po tomto utkání jsem začínal věřit, že můžu uhrát dobrý výsledek.
Co se při mečbolu na returnu přihodilo?
Soupeř skvěle servíroval. Po celý zápas měl vysoké procento prvního podání. Při mečbolu ale první servis netrefil a já měl příležitost hrát aktivně z returnu. Řekl jsem si, že do toho půjdu buď, anebo. Poslal jsem return bekhendem po lajně a krásným winnerem jsem míč zabil.
Jak byste porovnal pětadvacítku v Irakliu s patnáctkou v Šarm aš-Šajchu?
Po Irakliu jsem byl trochu namlsaný. V Šarm aš-Šajchu jsou podmínky trochu horší a ještě více fouká vítr. I tak jsem se s podmínkami dokázal sžít. Byl jsem tu na jaře a věděl jsem, do čeho jdu. Turnaj je to průměrný, organizovaný jako klasický podnik kategorie Futures.
V Šarm aš-Šajchu vás tento týden čeká ještě jeden turnaj. Poté sezonu ukončíte?
Možná pojedu za dva týdny ještě na jednu patnáctku do Trnavy, ale spíše odehraji poslední turnaj tady a zakončím sezonu. Budu doufat, že ještě jedním vítězstvím.
Jak byste zhodnotil letošní sezonu?
Sezona byla velice povedená. Nic bych na ní nezměnil, všechno je tak, jak má. Hodnotím ji pozitivně a kladně. Nahoru šla má hra i výsledky, takže panuje obrovská spokojenost. Jak už jsem zmínil, v příštím roce bych rád nakoukl do světa challengerů.
