Nikdy jsem nedostal šanci nebýt tenistou, stěžuje si kazašská jednička. Syna hodlá podobného osudu uchránit

Bublik, který nahlédl dokonce do první světové třicítky, se svěřil se svým příběhem pro deník Clay, ve kterém uvedl, že tenis hraje především pro peníze, ne pro lásku ze sportu. Důvod je přitom jednoduchý – nic jiného neumí.

„Ani nevím, co bych dělal. Je spousta oborů, ve kterých bych se rád uplatnil, ale kdybych nebyl tenistou, nevydělával bych tolik peněz a neměl takovou volnost. Je to moje práce a vím, jak v ní být dobrý,“ přemítal Bublik během rozhovoru. Dle jeho slov nikdy nedostal možnost, aby si vybral obor nebo sport, který by rád dělal.

„Nikdy možnost, že bych nebyl tenistou, nebyla. Můj otec řekl, abych hrál, máma to podporovala, a tak jsem hrál,“ svěřil se Bublik. „Byly mi tak dva roky, moc si to nepamatuju. Nikdy nepadla otázka, jestli to chci nebo ne. V mé rodině to tak prostě chodilo.“

I proto je pevně rozhodnut, že svého syna nebude nikdy nutit hrát tenis. Vlastně si dokonce nepřeje, aby se tomuto sportu věnoval. „Nechci, aby můj syn hrál tenis. Uvidíme, v čem bude dobrý. Musíte dát dětem volnost, aby se ukázalo, v čem jsou dobří a čím se pak mohou stát,“ upozornil.

Ve své podstatě s určitými kroky svého otce souhlasí, byť nezastává až tak extrémní názor. Rozhodně si nedovede představit, že by svého syna Vasila postavil před hotovou věc a už od malička ho nutil třeba k hraní fotbalu. „Řeknu mu, čemu se má věnovat, ano, ale až pokud uvidím, v čem vyniká, protože je to dítě. Sám nebude mít dlouho ujasněné, čemu by se chtěl věnovat,“ podotkl.

„Mně je teď 25 let a řekl bych, že před sedmi lety, kdy mi bylo 18, jsem byl velmi hloupý. Takže ano, člověk by měl svému dítěti říct, co dělat. Napřed ale potřebuje volnost, aby se ukázalo, co by ho bavilo,“ poznamenal Bublik.

Rodák z ruské Gatčiny, který od roku 2016 reprezentuje Kazachstán, v této sezoně prošel hned třikrát do finále na okruhu ATP. V únoru na francouzském turnaji v Montpellier vybojoval svůj premiérový titul.