Výhra nad Serenou a Venus? Co víc si od mého posledního grandslamu přát? libuje si Hradecká

Lucie Hradecká s Lindou Noskovou prokázaly v utkání pořádně pevné nervy. Za stavu 4:5 musely odvracet dva setboly, a i když se jim to podařilo, rozhodně vyhráno neměly. První sada dospěla do tiebreaku, ve kterém sestry Williamsovy vedly už 5:3.

Jenže následující čtyři výměny patřily Češkám, které tak urvaly první dějství. V tom následujícím si utvořily náskok 4:1, přesto se o klidný závěr klání nepostaraly. Serena s Venus srovnaly na 4:4, avšak od té doby uhrály jen dvě výměny. Radost české dvojice mohla propuknout.

Noční Arthur Ashe Stadium a 23 tisíc diváků. Jak to na vás působilo?
LN: Vyrazilo mi dech, když jsem se dozvěděla, že nás los poslal proti Williamsovým. Jsou to legendy. Vždycky jsem jim fandila, zvlášť Sereně. Byla mým idolem vlastně odjakživa, takže jsem byla šťastná, nadšená a zároveň vyděšená, že se utkáme právě s nimi. Ale jenom na začátku. Uvědomila jsem si, že už nepřijde žádná podobná šance, takže jsem si pobyt na kurtu užívala.

Trvalo chvíli, než si člověk zvykl, že hraje proti Sereně?
LN: Čekala jsem, že budu před zápasem a na jeho začátku hodně nervózní. Ale nijak jsem si neuvědomovala, že hraju proti legendám. Opravdu jsem to nevnímala, což mě překvapilo.

LH: Myslím si, že jí pomohlo, jak se šla převléct. Musela řešit něco jiného, odvedla myšlenky. Něco jiného, než kdyby tam člověk šel hned po rozehrávce.

Který moment duelu pro vás byl nejvýjimečnější?
LN: Poslední dva míče v tiebreaku byly fajn, když jsme zahrály dobře po lajně. Je pecka tímhle stylem zakončit set, hlavně v takové atmosféře. A samozřejmě mečbol je mečbol.

LH: Vedly jsme, byly jsme o krůček napřed, ale pořád se skóre mohlo otočit. Ale když jsme proměnily mečbol, měla jsem neskutečnou radost. Všechno ze mě spadlo.

Vadilo vám, když se po vašich parádních úderech ozvalo jen zašumění, a naopak po chybách publikum burácelo?
LN: Čekaly jsme takové reakce, takže nás nepřekvapily. Diváci nás nerozhodili, vlastně bylo parádní slyšet ten řev, ačkoliv patřil soupeřkám.

LH: Já jsem si v tom rámusu libovala. Je určitě lepší než hrát v tichu na prázdném stadionu. Navíc jsem slyšela i pár českých fanoušků.

Lindo, atmosféru popisujete tak, jako by to pro vás byl denní chleba…
LN: Zní to asi blbě, ale když se vám daří, úplně fanoušky vymažete. Naopak když vám to nejde, vše více slyšíte a vnímáte. Naštěstí já s tímto nikdy neměla problém.

Byl pro vás zápas speciálnější proto, že to mohlo být vůbec naposled, co jsme sestry Williamsovy na kurtu společně viděly?
LH: Že by zrovna se mnou, když s nimi mám takovou hezkou bilanci? Když jsem je tolikrát neporazila? Mám s nimi dvě výhry, obě tady (Hradecká a její parťačka Andrea Sestini Hlaváčková zvítězily v semifinále ročníku 2013 po setech 6:4, 6:2 – pozn. red.). To docela potěší.

Ale já to nebrala tak, že by to byl jejich poslední zápas. Pro mě je tohle poslední grandslam, takže jsem si duel užila také. Na to, že to mohl být můj poslední debl tady v New Yorku, se přišlo podívat docela dost lidí. Co víc si přát? (směje se)

Opravdu poslední?
LH: Myslím, že mě asi už nic nezviklá. Už toho cestování bylo hodně, nechce se mi balit na turnaje a tak podobně.

Lucie, už se vám někdy stalo, že jste hrála první kolo turnaje před tolika diváky?
LH: Ani v singlu jsem nikdy před tolika lidmi nehrála. V Austrálii jsem hrála první kolo dvouhry proti Aně Ivanovičové na centrkurtu. Když jsem ji porazila, šla jsem hrát někam na osmnáctku, takový malý zapadlý kurt. To bylo také zajímavé. Na centrkurtu se mi tehdy přeci jen hrálo o něco lépe.

Lindo, je to pro vás největší zážitek dosavadní kariéry?
LN: Určitě, stoprocentně. Každá má osobní výhra v singlu je také důležitá, obzvlášť juniorský grandslam pro mě hodně znamenal. Ale tohle byl jeden z mých snů. Byla bych spokojená jen s tím, že jsem proti nim mohla nastoupit.

Říkala jste, že máte doma plakát Sereny…
LN: Je to první věc, kterou vidím, když přijdu do pokoje. Nevím, jak jsem ho dostala, ale mám ho tam už dlouho.

Bylo by pěkné si tam dát společnou fotku.
LN: To je dobrý nápad.
LH: Jak si podáváte ruce. To by sis měla vyžádat.
LN: Celá ta atmosféra, bylo to neskutečné.

Jak jste se tady vlastě daly dohromady?
LH: Měla jsem hrát s Mirzaovou, co jsem s ní začala hrát v Dubaji. Bohužel se mi zranila v Torontu, kde jsem nehrála já kvůli zdravotním problémům. Pak v Cincinnati si tu ruku dodělala, letěla domů a psala mi, že nemůže dva až tři týdny hrát. To už bylo po uzávěrce, byl udělaný list na debla. Měla jsem týden na to si někoho najít. Zašátrala jsem, kdo byl na listu náhradníků. Byli jsme na kurtu s trenérem, ten to projíždí a říká, že bych mohla napsat Lindě. Ona mi pak říkala, že je domluvená s někým jiným a neví, jestli se dostanou. Jenže v tom momentu už patřily mezi náhradnice, byly deváté pod čarou...

Lucie, vy jste tu trénovala nejen s Lindou, ale také se Sárou Bejlek. Chcete v závěru kariéry předávat zkušenosti mladší generaci?
LH: Musím říct, že ty tréninky byly fajn. Je vidět, jak jsou zapálené. Mají celou kariéru před sebou. A jestli si ode mě něco vezmou, bude to jedině dobře.

US Open, New York (USA, 60 100 000 USD, tvrdý povrch)
1. kolo čtyřhry žen
HRADECKÁ, NOSKOVÁ – S. Williamsová, V. Williamsová (obě USA) 7:6(5), 6:4